Sibualbuali

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 819 m

Poloha

1,556°, 99,255°

Sibualbuali je stará, erozí rozrušená sopka na severu Sumatry. Na jejím východním svahu dodnes unikají sopečné plyny a jižně od ní stojí mladší lávové kopule, které vznikly podél zlomu. Její jméno nese i přírodní rezervace, kde žijí vzácní orangutani tapanulijští. ^{[1, 2]}

Co to je

Sibualbuali je stratovulkán – sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a popela. Vyrostl v pleistocénu (starších čtvrtohorách) a od té doby ho eroze značně rozrušila. Na východním svahu leží dvě pole solfatar, otvorů, ze kterých unikají horké sirné plyny. ^{[1, 3]}

K sopečnému centru Sibualbuali patří podle katalogu GVP i lávové kopule z dacitu a ryolitu jižně od hory. Láva k nim vystoupila z trhlin podél zlomu Toru–Asik a mohla tak učinit ještě koncem pleistocénu nebo dokonce v holocénu, tedy v posledních asi 11 700 letech. Žádná datovaná erupce ale známá není. ^[1]

Život

Jméno sopky nese i přírodní rezervace Dolok Sibual-Buali v lesní oblasti Batang Toru, domovu orangutana tapanulijského. Podle přehledu IUCN žije v rezervaci asi 24 orangutanů, odhad je ale velmi nejistý (6 až 53 zvířat). ^[2]

Organizace PRCF ve spolupráci s pěti okolními vesnicemi se snaží udržet les, který rezervaci spojuje se západní částí oblasti Batang Toru. Orangutani tak nemají zůstat geneticky izolovaní a v rezervaci nemají uvíznout ani další ohrožení obyvatelé korun stromů, jako jsou giboni siamang a gibon tmavoruký. ^[2]

Fakta

Projevy činnosti

dvě pole solfatar na východním svahu

Orangutani v rezervaci

asi 24 (odhad 6–53)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

solfatara

místo, kde ze země unikají horké sopečné plyny bohaté na síru; kolem otvorů se usazují žluté krystalky síry

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad otvorem, protože nedokáže odtéct

dacit, ryolit

světlé sopečné horniny bohaté na křemík; jejich láva je velmi hustá a teče pomalu

zlom

trhlina v zemské kůře, podél které se kusy horniny posouvají proti sobě

pleistocén

starší čtvrtohory, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

Zdroje

1. Sibualbuali, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Batang Toru Ecosystem, IUCN SSC A.P.E.S. Wiki
3. Sibualbuali, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.