Manuk

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

257 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poloha

-5,543°, 130,303°

Manuk je malý neobydlený ostrov ve východní části Bandského moře v Indonésii a zároveň nejvýchodnější sopka Bandského sopečného oblouku. Nad hladinu z ní vyčnívá jen vršek – celá sopka se zvedá asi 3 000 m od mořského dna. Žádná potvrzená erupce není známa, ale v kráteru dodnes unikají sopečné plyny. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Manuk patří k vnitřnímu Bandskému oblouku, řadě sopek, které vznikají nad subdukční zónou – místem, kde se jedna deska zemské kůry noří pod druhou a nad ní v hloubce vzniká magma. Katalog GVP ji řadí ke stratovulkánům, kuželovitým sopkám vrstveným z lávy a sopečného popela, z andezitu. ^[1]

Jak vypadá

Ostrov tvoří strmý useknutý kužel. Výšku nad mořem uvádí GVP 257 m, anglická Wikipedie 282 m (s odkazem na starší verzi katalogu GVP). Na satelitním snímku z roku 2019 je vidět několik do sebe vnořených kráterů nebo jizev po sesuvech svahů, které se otevírají k jihu. ^{[1, 3]}

V kráteru a na jeho západním okraji jsou fumaroly – otvory, ze kterých unikají horké plyny. Okolní horniny jsou jimi silně rozložené a vysrážela se tu síra. Tu kdysi těžili čínští obchodníci. ^{[1, 2]}

Historie

Pozorovaná erupce z ostrova známa není. Existuje jen nejistá zpráva, podle níž jeden z účastníků britské oceánografické výpravy Challenger v roce 1874 viděl nad kráterem stoupat „kouř“. Katalog GVP proto žádnou erupci neuvádí, sopku ale vede v kategorii „neklid / holocén“, tedy jako sopku s pozorovanými projevy neklidu. ^[1]

Jméno Manuk znamená v řadě austronéských jazyků „pták“. Ostrov administrativně patří k okresu Střední Maluku v provincii Maluku. ^[3]

Fakta

Výška nad mořským dnem

asi 3 000 m

Zmínka o „kouři“

1874, výprava Challenger (nejistá)

Těžba síry

v minulosti čínští obchodníci

Slovníček

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; nad ní vzniká řada sopek (sopečný oblouk)

stratovulkán

kuželovitá sopka vrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

holocén

současná geologická doba, posledních asi 11 700 let

Zdroje

1. Manuk, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Manuk, Wikipedie
3. Manuk, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.