Tigalalu

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions

Kde

Indonesia, Western Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

422 m

Poloha

0,070°, 127,420°

Tigalalu je sopečný hřbet na severu indonéského ostrova Kayoa v Moluckém moři, západně od ostrova Halmahera. Ostrov Kayoa leží přímo na rovníku. Žádná erupce sopky není známa a o sopce se toho ví velmi málo. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Kayoa je nejjižnější z řady sopečných ostrovů u západního pobřeží Halmahery. Sopka Tigalalu tvoří na severním konci ostrova hřbet protažený od severu k jihu, vysoký 422 m. Část jeho úbočí lemují korálové vápence – horniny ze starých korálových útesů. ^{[1, 3]}

Geologická mapa z roku 1980 (Apandi a Sudana) ji vedla jako sopku z holocénu, tedy posledních asi 11 700 let. Žádná erupce však nebyla popsána ani datována. Podle GVP se Tigalalu obvykle nepovažuje za součást dnes činného sopečného oblouku a katalog ji řadí mezi sopky bez prokázané činnosti v holocénu. ^[1]

Česká Wikipedie přitom (v listopadu 2026) uvádí, že poslední erupce se odhaduje na holocén; katalog GVP tento odhad nepřebírá. ^{[3, 1]}

Jak vznikl

Ostrovy u Halmahery patří k Halmaherskému sopečnému oblouku. Ten vznikl tím, že se deska Moluckého moře podsouvá (subdukuje) směrem na východ pod Filipínskou mořskou desku. ^{[4, 1]}

Fakta

Ostrov

Kayoa (severní konec)

Holocenní stáří

uvedeno na mapě z roku 1980, nepotvrzeno

Slovníček

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad ní vznikají řady sopek

sopečný oblouk

řada sopek nad místem, kde se jedna deska podsouvá pod druhou

Zdroje

1. Tigalalu, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Mount Tigalalu, Wikipedia
3. Tigalalu, Wikipedie
4. Halmahera Arc, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.