San Pablo Volcanic Field

sopka – Volcanic field, Philippines, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Philippines, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Volcanic field
Nadmořská výška: 1 090 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1350
Poloha: 14,120°, 121,300°

Sopečné pole San Pablo (také Laguna) leží na filipínském ostrově Luzon u jižního břehu Laguna de Bay, největšího jezera ostrova. Tvoří ho desítky struskových kuželů a maarů – kruhových kráterů; v nejmladších z nich stojí hluboká jezera. Nejmladší z nich, jezero Sampaloc uprostřed města San Pablo, vzniklo podle místních pověstí asi před 500 až 700 lety. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Pole tvoří desítky struskových kuželů (homolí ze sopečné strusky) a maarů. Maary tu vznikaly ve třech generacích. Nejstarší jsou už zanesené usazeninami, nejmladší drží hluboká jezera. Mnoho maarů leží v řadě od severovýchodu k jihozápadu. ^[1]

Nejznámější jsou Sedmero jezer San Pabla: Sampaloc, Bunot, Calibato, Palakpakin, Muhikap a dvojice Yambo a Pandin. Největší rozlohou je Sampaloc, maar široký asi 1,2 km. ^{[3, 1]}

Nejvyšším bodem pole je stará, erozí rozrušená sopka Makiling (také Maquiling) vysoká 1 090 m. Je to stratovulkán z andezitu až ryolitu s hlubokým kráterem, jehož dno leží 480 m pod severním okrajem. Na jejím severním úpatí jsou další kužely a maary a mnoho míst s horkými prameny. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Pole patří k Luzonskému sopečnému oblouku nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Leží v takzvaném koridoru Macolod – asi 40 km širokém pásu sopek protaženém k severovýchodu, který napříč protíná Luzonský oblouk a k němuž patří i sopka Taal. ^{[1, 5]}

Proč tu sopek vzniklo tolik, není jasné. Podle jednoho výkladu se tu zemská kůra roztahuje a praská jako v riftu, podle jiného jde o pánev, která se rozevírá souhrou dvou velkých zlomů, jež koridor ohraničují – Filipínského zlomu a zlomu Sibuyan-Verde Passage. ^[5]

Maary vznikají při výbuších, kdy stoupající magma narazí na podzemní vodu, ta se prudce změní v páru a vyrazí do povrchu široký kráter. Tak se podle encyklopedických zdrojů zrodila i jezera kolem San Pabla. ^[3]

Erupce

Písemně zaznamenanou erupci pole nemá. Katalog GVP uvádí poslední erupci kolem roku 1350 (s nejistotou ±100 let) u jezera Sampaloc – datum však neopírá o měření, ale o místní pověsti o vzniku jezera. ^[1]

Filipínský vulkanologický ústav PHIVOLCS vede řadu maarů a kuželů pole i samotný Makiling jako nečinné sopky. Sopečné teplo se tu ale dosud projevuje horkými a bahenními prameny. ^{[2, 4]}

Lidé kolem

Oblast je hustě zalidněná: podle odhadu GVP žije do 30 km od pole přes 3 miliony lidí. Jezero Sampaloc leží přímo v centru města San Pablo. ^{[1, 3]}

Lidé jezera využívají a zároveň zatěžují. Stavby na březích, nepovolené rybí sádky a nadměrné krmení ryb zhoršily kvalitu vody; v 90. letech 20. století a v lednu 2004 zde opakovaně hynuly ryby, v roce 2004 v šesti ze sedmi jezer. ^[3]

Na jižním svahu Makilingu stojí geotermální elektrárna Makiling–Banahaw, která využívá teplo z hloubky. Hora sama je lesní rezervací spravovanou Filipínskou univerzitou v Los Baños; v roce 1933 se stala prvním národním parkem Filipín (statut parku ztratila v roce 1963 při převodu na univerzitu) a od roku 2013 je parkem dědictví ASEAN. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Japonsko-filipínský tým v roce 1999 představil stáří hornin z oblasti koridoru Macolod, změřené draslíko-argonovou metodou. Podle jejich abstraktu se sopečná činnost zhruba před 1,6 milionu let možná přesunula z oblasti kaldery Laguna de Bay do oblasti malých jednorázových (monogenetických) sopek, zatímco v oblasti kaldery Taal trvá činnost nepřetržitě od doby před asi 2 miliony let dodnes. Pole San Pablo abstrakt jmenovitě neuvádí. ^[6]

Přesné stáří jednotlivých maarů včetně Sampalocu se nám v dostupných zdrojích dohledat nepodařilo; údaj o 500 až 700 letech zatím stojí na místní tradici. ^[1]

Zajímavosti

Hora Makiling je pro mnoho poutníků posvátná. Podle lidové víry na ní sídlí víla (filipínsky diwata) Maria Makiling. ^[4]

Fakta

Nejvyšší bod: Makiling, 1 090 m
Nejmladší maar: jezero Sampaloc, asi 1,2 km široké
Generace maarů: tři
Stav podle PHIVOLCS: nečinné
Geotermální elektrárna: Makiling–Banahaw

Slovníček

maar: široký, plochý sopečný kráter vyhloubený výbuchem páry, když magma narazí na podzemní vodu; často se zaplní jezerem
struskový kužel: malá sopka ve tvaru homole, nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky)
stratovulkán: vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
andezit, ryolit: sopečné horniny se středním (andezit) a vysokým (ryolit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá
sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou
subdukční zóna: pásmo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a praská a kudy může k povrchu stoupat magma
monogenetická sopka: malá sopka, která vznikne při jediné erupci nebo krátké sérii erupcí a pak už nesoptí
geotermální elektrárna: elektrárna, která vyrábí proud z horké vody a páry z hlubin Země

Zdroje

San Pablo Volcanic Field, Smithsonian Global Volcanism Program
Laguna Volcanic Field, Wikipedia
Seven Lakes of San Pablo, Wikipedia
Mount Makiling, Wikipedia
Macolod Corridor, Wikipedia
Sudo, M., Listanco, E., Ishikawa, N., Tagami, T., Kamata, H., Tatsumi, Y. (1999): Quaternary volcanic activities in view of K-Ar ages of Macolod Corridor region in southwestern Luzon, Philippines (abstrakt přednášky Vc-010), Japan Earth and Planetary Science Joint Meeting 1999 (1999)

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.