Yakedake

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 2 455 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1995
Poloha: 36,227°, 137,587°

Yakedake je menší andezitová sopka v Severních japonských Alpách, která se zvedá nad oblíbeným horským střediskem Kamikóči. Jméno znamená „hořící hora“. Ve 20. století se v ní opakovaně odehrávaly malé až středně silné parní výbuchy a i v klidu z ní silně unikají horké plyny. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopka měří 2 455 m a stojí na hřebeni táhnoucím se od severu k jihu mezi staršími sopkami Warudaniyama a Shirataniyama. Spolu s nimi a se sopkou Akandanayama asi 4 km jihojihozápadně tvoří skupinu, z níž dnes vypouští plyny jen samotná Yakedake. ^{[1, 2]}

Na vrcholu je kráter široký asi 300 m a lávová kopule – kupa z velmi husté lávy, která se nerozlila do dálky. Další výbuchové krátery leží na severním a jihovýchodním svahu. Okolo vrcholu je řada fumarol, otvorů, z nichž proudí horká pára a plyny. ^{[1, 2]}

Výstup je dovolen jen na severní z obou vrcholů, jižní vrchol je uzavřený. Sopka patří do národního parku Čúbu-Sangaku a mezi „100 slavných japonských hor“. Teplo z hlubin napájí v okolí řadu horkých pramenů. ^{[4, 2]}

Jak vznikl

Yakedake leží nad subdukční zónou – místem, kde se oceánská deska zasouvá pod jinou desku a v hloubce vzniká magma. Podle japonské meteorologické agentury JMA začala sopka růst asi před 15 000 lety; nejprve z ní u Kurotani vytékala láva a sestupovaly pyroklastické proudy. ^{[1, 2]}

Poslední erupce, při které vystoupilo čerstvé magma, proběhla asi před 2 300 lety. Vznikla při ní vrcholová lávová kopule a pyroklastický proud Nakao; síla erupce odpovídala stupni 4 na stupnici VEI. Od té doby zde podle JMA dochází zhruba ke čtyřem parním (freatickým) výbuchům za tisíc let. ^{[2, 1]}

Erupce

Téměř všechny erupce v zaznamenané historii byly freatické: podzemní voda se ohřeje od horkých hornin, přemění se v páru a ta roztrhá horninu nad sebou. Takové výbuchy často uvolní bahnotoky (lahary). Přehled JMA uvádí takové erupce už od 7. století, například v letech 685 a 1746. ^[2]

Mezi lety 1907 a 1939 vybuchovala sopka velmi často. Nejznámější je erupce z června 1915: na východní straně vrcholu se otevřela asi 1 km dlouhá trhlina s desítkami kráterů, tlaková vlna lámala stromy až do vzdálenosti 1 km a bahnotok přehradil řeku Azusa. Tak vzniklo jezero Taišó-ike, které existuje dodnes, i když řeka znovu teče. ^{[2, 1, 4]}

Ve 20. letech 20. století padal popel na široké okolí; v roce 1923 podle JMA způsobil škody i v hedvábnictví. Další výrazné období přišlo v letech 1962–1963: na straně průsmyku Nakao se otevřela 500 m dlouhá trhlina a vymrštěné kameny podle JMA zranily dva lidi v chatě blízko kráteru. Anglická Wikipedie uvádí, že tehdy dva lidé zahynuli – oficiální katalog JMA ale píše o zraněných. ^{[2, 4]}

Neštěstí v roce 1995

Dne 11. února 1995 došlo asi 3 km jihovýchodně od vrcholu k parnímu výbuchu na staveništi, kde se budoval tunel Abó pro přeložku silnice 158. Výbuch vyvrhl páru se sopečnými plyny a přes 6 000 m³ písku a štěrku a otřesy spustily sesuvy. ^{[2, 1]}

Počet obětí se ve zdrojích liší: JMA i anglická Wikipedie uvádějí čtyři zahynulé dělníky, katalog GVP dva mrtvé. Podle Wikipedie se staveniště nacházelo v sousední hoře Akandana, o níž se tehdy myslelo, že k Yakedake patří; později se ukázalo, že jde o samostatnou sopku. ^{[2, 1, 4]}

JMA pro sopku od 31. března 2011 vydává stupně výstrahy. Jako příklad pro stupeň 3 (nepřibližovat se k sopce) uvádí právě výbuch z roku 1915, pro stupeň 2 (nepřibližovat se ke kráteru) výbuch z roku 1962. Pod sopkou leží Kamikóči, které podle údajů z roku 2010 navštíví za rok přes 1,4 milionu lidí. ^[2]

Co o něm dnes víme

Sopku nepřetržitě sleduje JMA sítí seismometrů a přijímačů GPS. Pod Yakedake se opakovaně objevují roje zemětřesení – například v letech 1998–1999 u Kamikóči a po velkém zemětřesení u Tóhoku v březnu 2011, kdy se pod vrcholem a severozápadním úpatím objevilo mnoho mělkých otřesů do magnituda 4,8. ^[2]

Seismologové z Kjótské univerzity a japonského institutu NIED popsali roj hlubokých nízkofrekvenčních zemětřesení, která začala 6. ledna 2004 v hloubkách 10–30 km pod západoseverozápadním svahem. Autoři je označili za nejsilnější za předchozích deset let a za možný náznak oživení magmatu; náklonoměry v té oblasti ale nezaznamenaly žádnou změnu náklonu terénu větší než 0,1 mikroradiánu. ^[3]

Fakta

Poslední magmatická erupce: asi před 2 300 lety (VEI 4)
Jezero Taišó-ike: vzniklo při erupci v červnu 1915
Sledování: JMA, nepřetržitě
Horniny: andezit a dacit (61–65 % SiO₂)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a tvoří kopule
lávová kopule: kupa z velmi husté lávy, která se nahromadí nad otvorem, místo aby stekla do dálky
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
freatická erupce: parní výbuch: podzemní voda se od horkých hornin prudce změní v páru a roztrhá horninu nad sebou, čerstvé magma přitom nevystoupí
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody, který se valí údolími a může strhávat vše v cestě
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce tam vzniká magma
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
nízkofrekvenční zemětřesení: otřesy s pomalejším kmitáním než běžná zemětřesení; obvykle se spojují s pohybem tekutin nebo magmatu v hloubce

Zdroje

Yakedake, Smithsonian Global Volcanism Program
50. Yakedake – National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, Japan Meteorological Agency
Ohmi, S., Wada, H., Ito, K., Hori, S.: Recent Activity of Deep Low-Frequency Earthquakes Beneath the Yake-dake Volcano, Central Japan (abstrakt, JpGU 2005), Japan Geoscience Union (2005)
Mount Yake, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.