Midagahara

sopka – Stratovolcano, Japan, Western Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Western Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 621 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1839
Poloha: 36,571°, 137,590°

Midagahara, známá také jako sopka Tatejama, je rozrušená sopka na náhorní plošině v Severních japonských Alpách na ostrově Honšú. Magma z ní nevyšlo desítky tisíc let, ale v údolí Džigokudani („Pekelné údolí“) dodnes unikají horké plyny a čas od času v něm hoří síra. Kolem vede vysokohorská trasa Tatejama–Kurobe, kterou podle JMA (2012) ročně navštíví přes milion turistů a horolezců. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Sopka z andezitu a dacitu vyplnila mělké části strmé hornaté krajiny u hory Tatejama, jejíž vrchol je ze žuly a ruly. Vrchol sopky už eroze odstranila. Nejvyšší bod, Kunimidake, má podle JMA 2 621 m. ^{[1, 2]}

Nejprve vznikla kaldera široká 4 km, vyhloubená erozí. Opakované výlevy lávy a pyroklastických hornin pak vytvořily plošinu Midagahara, do které se později zařízla řeka Jukawa. Plošiny Midagahara a Gošikigahara tvoří hlavně usazeniny pyroklastických proudů. ^{[2, 1]}

Mladší parní výbuchy vyhloubily na východ od Midagahary mnoho kráterů. Jeden z nich vyplňuje jezero Mikurigaike. Na dně kaldery vyvěrají horké prameny na sedmi místech. ^{[1, 2]}

Erupce

Magmatické erupce skončily před několika desítkami tisíc let; podle JMA sopka asi 40 000 let žádné magma nevyvrhla. V posledních 10 000 letech šlo jen o freatické erupce – výbuchy páry, při nichž se podzemní voda ohřátá od horké horniny prudce změní v páru – v kráterech, jako je Džigokudani. ^{[1, 2]}

V červenci 1836 došlo v Džigokudani k malému parnímu výbuchu (VEI 1). Katalog GVP uvádí navíc erupci v červnu 1839 (VEI 2), kterou přehled JMA nezmiňuje. V letech 1946 a 1949 zesílil výstup par; v září 1946 se rozletěl bahnitý materiál do vzdálenosti přes 100 m. ^{[1, 2]}

V dubnu 1858 vyvolalo zemětřesení Hietsu o síle asi M 7,0–7,1 velký sesuv na horách Ótombi a Kotombi, z něhož vznikl lahar (bahnotok). ^[1]

Nebezpečí

Nebezpečné jsou i sopečné plyny: dne 4. listopadu 1967 zabil sopečný plyn sirovodík dva táborníky. ^[1]

V Džigokudani se několikrát vznítila síra a vytekly proudy roztavené síry – opakovaně od poloviny 70. do konce 80. let 20. století a znovu v květnu 2010. Největší proud z roku 2010 byl asi 2 m široký, 20 m dlouhý a až 15 cm tlustý. ^[1]

Podle české Wikipedie (stav v listopadu 2026) sopečné projevy zesílily po zemětřesení 11. března 2011 a ještě více po srpnu 2014, a výstup k sopce je proto nebezpečný. ^[4]

Monitoring

V roce 1990 proběhly asi 10 km jihojihovýchodně od sopky dva roje zemětřesení; nejsilnější otřes měl magnitudo 4,9. Od října do prosince 2011 přechodně přibylo zemětřesení 5 až 10 km jihovýchodně a asi 15 km východně od Midagahary. ^[1]

Protože zesílila činnost fumarol v Tatejama Džigoku, postavila JMA dočasný seismometr v Murodó a od října 2012 sleduje sopku nepřetržitě. ^[1]

Co o něm dnes víme

Výzkumný projekt Univerzity v Tojamě (2019–2024) sledoval Džigokudani pevně instalovanými kamerami a drony. Zjistil, že fumaroly a horké výrony leží v řadě od západu na východ, takže pod zemí asi vede stejným směrem cesta horké vody. ^[3]

Kamery v kráteru Šin-Ojasu Džigoku, místě poslední freatomagmatické erupce, zachytily, jak se jeho stěny hroutí a zasypávají ho, což zřejmě brání úniku plynů. Rozbor lávy Tamadono z poslední magmatické erupce naznačuje, že zdroj horkých tekutin by mohl být zásobník magmatu v hloubce asi 4 až 12 km. ^[3]

Fakta

Bez magmatu: asi 40 000 let (podle JMA)
Oběti plynů: 2 táborníci, 1967
Proudy hořící síry: 70.–80. léta 20. století, 2010
Návštěvníci trasy Tatejama–Kurobe: přes 1 milion ročně (JMA, 2012)
Nepřetržité sledování JMA: od října 2012

Slovníček

andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a erupce bývají výbušné
kaldera: velká kotlina v místě sopky; obvykle propadlina po mohutné erupci, tady však vyhloubená erozí
pyroklastický proud: žhavá směs sopečného popela, úlomků hornin a plynů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí
freatická erupce: parní výbuch: podzemní voda se od horké horniny prudce změní v páru a vyhodí úlomky hornin, nové magma přitom nevychází
lahar: bahnotok – proud vody, bahna a kamení, který se valí údolími od sopky
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
roj zemětřesení: mnoho zemětřesení v krátké době na jednom místě, bez jednoho výrazně nejsilnějšího otřesu
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle objemu vyvrženého materiálu; každý stupeň je zhruba desetkrát víc

Zdroje

National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 49. Midagahara, Japan Meteorological Agency
Midagahara, Smithsonian Global Volcanism Program
Ishizaki, Y.: Clarifying the magma supply system and hydrothermal flow pathways beneath Midagahara Volcano (KAKENHI 19K03988, 2019–2024), KAKEN, National Institute of Informatics / JSPS (2024)
Tatejama (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.