Numazawa

sopka – Shield, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 835 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 3 400 př. n. l.
Poloha: 37,444°, 139,566°

Numazawa je malá kalderová sopka na západě prefektury Fukušima v severovýchodním Japonsku. Její střed tvoří kaldera zaplněná jezerem Numazawa. Vznikla při mohutné erupci zhruba před 5 400 lety, jejíž pyroklastický proud dosáhl až do pánve Aizu vzdálené přes 20 km. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka leží v horách jihozápadně od pánve Aizu, nedaleko řeky Tadami. Uprostřed je kaldera Numazawako, velká propadlina široká asi 1,5 až 2 km, kterou dnes z velké části vyplňuje jezero. Kolem jezera stojí lávové dómy Sozan a Maeyama a plošina složená z usazenin pyroklastických proudů. Nejvyšší bod, Maeyama, měří 835 m. ^{[1, 2]}

Celá sopka vyrostla uvnitř mnohem starší kaldery z pliocénu. Její horniny jsou převážně dacit a ryolit, tedy světlé horniny bohaté na křemík, jejichž magma bývá vazké a má sklon k výbušným erupcím. ^{[2, 3]}

Erupce

Činnost sopky začala asi před 110 000 lety pliniovskou erupcí, tedy výbuchem s vysokým sloupcem popela a pemzy. Pak se po desítkách tisíc let střídaly další výbuchy a pomalé vytlačování vazké lávy do dómů: asi před 70 000 lety dóm Mukuresawa, před 45 000 lety erupce Mizunuma, asi před 40 000 lety dóm Sozan a zhruba před 20 000 lety dóm Maeyama. ^{[3, 1, 2]}

Největší a poslední známá erupce, nazývaná Numazawako, se odehrála kolem roku 3400 př. n. l. Začala ničivým pyroklastickým proudem – žhavou lavinou plynů, popela a úlomků. Ten byl tak pohyblivý, že překonal několik horských překážek a doletěl přes 20 km daleko až do pánve Aizu. Erupce vyvrhla několik km³ magmatu a po vyprázdnění zásobárny se povrch propadl do dnešní kaldery. ^{[1, 4, 3]}

Po úvodním proudu následovala pliniovská fáze, pak výbuchy, při nichž se magma setkalo s vodou (freatomagmatické erupce), a nakonec druhá pliniovská fáze. Erupce se v katalogu GVP řadí do třídy VEI 5. Z historické doby žádná činnost sopky zaznamenána není. ^{[4, 2, 1]}

Stáří erupce se ve zdrojích mírně liší: japonská meteorologická agentura ji v textu uvádí „asi před 5 000 lety“ a v tabulce 5,4 tisíce let, souhrn GVP uvádí asi 4 600 let BP (radiokarbonových let) a tabulka erupcí GVP rok 3400 př. n. l. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Podle studie Takahira Yamamota z Geologické služby Japonska (2003) vyvrhla Numazawa za celou svou historii asi 5 km³ magmatu (přepočteno na hutnou horninu). V prvních asi 60 000 letech to byl jen asi 1 km³, v posledních 50 000 letech zbylé 4 km³ – sopka se tedy postupně stávala aktivnější. Autor to vysvětluje tím, že se pod ní začalo tvořit víc magmatu. ^[3]

Japonsko zařadilo Numazawu mezi činné sopky až v roce 2003, kdy meteorologická agentura změnila pravidlo: za činnou se od té doby považuje sopka, která soptila zhruba v posledních 10 000 letech. ^[3]

Studie Masubuchiové a Ishizakiho z Univerzity Tojama (2011) rozebrala usazeniny erupce Numazawako. Podle ní erupci spustil přítok žhavějšího magmatu chudšího na křemík (přes 960 °C) do zásobárny s dacitem o teplotě asi 760–840 °C. Druhý přítok magmatu během erupce nejspíš zvýšil tlak v zásobárně a vyvolal druhou pliniovskou fázi. ^[4]

Lidé kolem

Jezero leží na území městečka Kaneyama, které mělo v roce 2010 asi 2 600 obyvatel. Podle údajů prefektury Fukušima ho v roce 2010 navštívilo přes 70 000 turistů. Mapa sopečného ohrožení pro sopku podle japonské meteorologické agentury neexistuje; okolí sleduje regionální síť seismometrů a stanic GPS. ^[1]

Fakta

Poslední erupce: asi 3400 př. n. l., vznik kaldery Numazawako
Dosah pyroklastického proudu: přes 20 km, až do pánve Aizu
Celkový objem vyvrženého magmatu: asi 5 km³
Začátek činnosti: asi před 110 000 lety
Činnou sopkou v Japonsku: od roku 2003

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu
lávový dóm: kopec z vazké lávy, která se z průduchu vytlačuje pomalu a neodteče daleko
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svazích velkou rychlostí
pliniovská erupce: velmi silný výbuch, při kterém stoupá do výšky mnoha kilometrů sloupec popela a pemzy
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou a ta se prudce změní v páru
dacit, ryolit: světlé sopečné horniny bohaté na křemík; jejich magma je vazké a má sklon k výbušným erupcím
pliocén: poslední období třetihor, zhruba před 5,3 až 2,6 miliony let
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

37. Numazawa (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
Numazawa, Smithsonian Global Volcanism Program
Yamamoto, T.: Eruptive history of Numazawa volcano, NE Japan: New study of the stratigraphy, eruption ages, and eruption volumes of the products. Bulletin of the Geological Survey of Japan 54 (2003), 323–340, Geological Survey of Japan (2003)
Masubuchi, Y., Ishizaki, Y.: Magmatic plumbing system of the 3400 BC caldera-forming eruption (Numazawako eruption) of Numazawa volcano… Journal of the Geological Society of Japan 117 (2011), 357–376, doi:10.5575/geosoc.117.357 (abstrakt), Journal of the Geological Society of Japan (2011)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.