Kurose Hole

sopka – Caldera, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

-114 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poloha

33,400°, 139,680°

Kurose Hole je podmořská kaldera – velká, téměř kruhová propadlina na mořském dně – mezi japonskými ostrovy Mikura a Hačidžó v Izuském souostroví. Z jejích vnitřních stěn se podařilo vylovit velké množství pemzy; kdy tu sopka naposledy soptila, ale není známo. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Kaldera je téměř kruhová a měří 5 až 7 km. Její dno leží v hloubce 600 až 760 m. Nejvyšší místo okraje sahá asi do 100 m pod hladinu; česká Wikipedie uvádí 107 m. ^{[1, 4]}

Leží v Izuském sopečném oblouku. GVP ji řadí k sopkám nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska podsouvá pod druhou – a to na tenké oceánské kůře. ^[1]

Co o něm dnes víme

Při dragování – vlečení kovového koše po dně – podél vnitřní stěny kaldery vědci vylovili velké množství dacitové pemzy. Stáří poslední erupce ale známé není; česká Wikipedie podotýká, že tvar kaldery působí poměrně mladě. ^{[1, 4]}

Na dně Kurose Hole se hledaly hydrotermální průduchy, z nichž vytéká horká voda bohatá na minerály. Podle záznamu v databázi InterRidge je nenašel Iwabuchi (1989) a nenašel je ani D. Lindsay, jehož e-mail z roku 2009 databáze cituje. Lindsay na dně neviděl žádné komíny, bakteriální povlaky ani kolonie mrtvých lastur. Teplejší vodu v kaldeře vysvětlil tím, že se do ní shora zamíchává povrchová voda z proudu Kurošio. ^[2]

Fakta

Hydrotermální průduchy

nenalezeny (Iwabuchi 1989; D. Lindsay, zpráva z roku 2009)

Vylovená hornina

dacitová pemza

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pemza

lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek plynu, vzniká při výbušných erupcích

dacit

sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je husté a sopky s ním často vybuchují

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště; nad ní vznikají řetězy sopek

dragování

odběr vzorků z mořského dna kovovým košem (drágou), který loď vleče po dně

hydrotermální průduch

otvor na mořském dně, ze kterého vytéká horká voda bohatá na rozpuštěné minerály

Zdroje

1. Kurose Hole, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – záznam Kurose Hole, PANGAEA (2020)
3. Kurose Hole, Wikipedia
4. Kurose, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.