Suiyo Seamount

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

-991 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Crustal thickness unknown

Poloha

28,575°, 140,633°

Suiyo je podmořská sopka v Tichém oceánu jižně od japonských ostrovů Izu, jejíž vrchol leží asi kilometr pod hladinou. V jejím kráteru proudí horké prameny o teplotě přes 300 °C. Japonští vědci tu na začátku 21. století vrtali do mořského dna, aby zjistili, jak hluboko pod průduchy ještě může žít něco živého. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Suiyo patří ke skupině podmořských hor Shichiyo, pojmenovaných po sedmi dnech v týdnu – „suiyó“ znamená japonsky středa. Leží jižně od sopky Sofugan v Izu-Boninském ostrovním oblouku, řetězu sopek v západním Pacifiku. ^{[1, 5]}

Sopka se zvedá asi 1 400 m nad okolní mořské dno. Na vrcholu má kráter (kalderu) široký asi 1,5 km a hluboký kolem 500 m. Údaje o hloubce vrcholu se rozcházejí: GVP uvádí asi 1 000 m pod hladinou, Wikipedie 1 418 m. Dno kaldery s horkými prameny leží podle japonských vědců v hloubce asi 1 390 m. ^{[1, 5, 2]}

Horniny sopky sahají od čediče po dacit. Podle anglické Wikipedie je stavba sopky rozrušená a pokrytá silnou vrstvou usazenin, což naznačuje, že je starší než sousední sopky skupiny. ^{[1, 5]}

Z vyhaslé sopky činná

Žádná erupce Suiyo není známá. V červenci 1991 tu však byla pozorována silná hydrotermální činnost – z mořského dna vytékala voda ohřátá na více než 290 °C. Japonská meteorologická agentura (JMA) poté sopku, do té doby pokládanou za vyhaslou, přeřadila mezi činné. ^{[1, 5]}

Vrty do podmořského pramene

V letech 2001 až 2003 tu probíhala první fáze japonského projektu Archaean Park. Jeho cílem bylo zjistit, jak horká voda a magma pod mořským dnem ovlivňují život. Pole horkých pramenů měří asi 250 × 200 m a tvoří ho centrální skupina kup, oblast mírného prosakování zvaná Shell Carpet („koberec z lastur“) a kolem roztroušené černé kuřáky. ^{[2, 3]}

U černých kuřáků – komínů, z nichž proudí velmi horká, tmavá voda – naměřili až 317 °C. V letech 2001 a 2002 vědci s pomocí vrtné soupravy BMS spuštěné z lodi provedli deset mělkých vrtů hlubokých nanejvýš 12 m. ^{[3, 2]}

Vrty narazily jen pár metrů pod dnem na zásobník vody o teplotě kolem 300 °C (v jednom vrtu 304 °C). Shora ho uzavírá tvrdá „poklička“ z nerostů, jako je anhydrit, pyrit a křemen. Protože taková teplota je pro mikroby příliš vysoká, sahá podzemní život pod průduchy jen do malé hloubky. ^{[2, 3]}

Vrtná jádra obsahovala sulfidy se zlatem, stříbrem, mědí, olovem, zinkem a dalšími prvky. Ze složení jílových minerálů vědci odhadli, že vznikaly při teplotách zhruba 170 až 290 °C. ^[3]

Život

Podle anglické Wikipedie převládají v okolí průduchů mikroby, které získávají energii oxidací síry, a sopka je pro ně jakýsi přírodní „inkubátor“. ^[5]

V roce 2005 se vědci k vrtům vrátili a zkoumali mikroby ve vodě, která z nich vytéká. Studie vydaná v roce 2013 ukázala, že se společenstvo za tři roky změnilo: bakterie rodu Thiomicrospira, živící se sírou, v letech 2001–2002 ve vrtech zjištěné, v roce 2005 téměř zmizely a nahradily je bakterie živící se hotovou organickou látkou. Autoři to vysvětlují tím, že vrty otevřely cestu mořské vodě s kyslíkem, která ubrala sloučeniny síry. Sami ale dodávají, že tuto domněnku je třeba dále ověřit. ^[4]

Fakta

Nejvyšší teplota

317 °C (černý kuřák)

Pole pramenů

asi 250 × 200 m, hloubka asi 1 390 m

Vrty

10 mělkých vrtů do 12 m, 2001–2002

Přeřazena mezi činné

po červenci 1991 (JMA)

Slovníček

podmořská hora

hora na mořském dně, která nedosahuje k hladině; často je to sopka

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne zhroucením povrchu nad vyprázdněným magmatickým krbem

dacit

světlá sopečná hornina bohatá na oxid křemičitý; její láva je hustá a mazlavá

hydrotermální činnost

proudění horké vody pod zemí nebo pod mořským dnem, kterou ohřívá magma; na dně vytéká jako horké prameny

černý kuřák

komín z nerostů na mořském dně, ze kterého proudí velmi horká voda zčernalá drobnými zrnky sulfidů kovů

sulfidy

sloučeniny kovů se sírou, například pyrit; často obsahují cenné kovy

anhydrit

nerost ze síranu vápenatého, který se vysráží, když se mořská voda prudce ohřeje

Zdroje

1. Suiyo Seamount, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Urabe, T., Maruyama, A., Seama, N., Ishibashi, J., Marumo, K., Kinoshita, M.: How does the unique nature of the hydrothermal system within arc volcano affect the resultant sub-vent biosphere? (abstrakt B002-001), Japan Geoscience Union Meeting 2003 (2003)
3. Marumo, K., Urabe, T.: Drilling into Sub-Vent Biosphere at Suiyo Seamount, Izu-Bonin Arc, Western Pacific (abstrakt), Geological Society of America, Annual Meeting 2002 (2002)
4. Kato, S. a kol.: Characteristics of Microbial Communities in Crustal Fluids in a Deep-Sea Hydrothermal Field of the Suiyo Seamount. Frontiers in Microbiology 4 (2013), doi:10.3389/fmicb.2013.00085, Frontiers in Microbiology (2013)
5. Suiyo Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.