Mokuyo Seamount

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -933 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poloha: 28,327°, 140,572°

Mokuyo je podmořská sopka v oblouku Izu-Ogasawara jižně od hlavních japonských ostrovů. Její vrchol leží zhruba 920–930 m pod hladinou a v jeho kaldeře vyvěrá teplá voda, kolem které žijí živočichové závislí na hydrotermálních průduších. Silnou hydrotermální činnost tu zaznamenali v roce 1990. ^{[1, 2]}

Co to je

Mokuyo patří ke skupině podmořských hor Šičijó (Sedm dní), pojmenovaných podle dnů v týdnu. „Mokujó“ znamená japonsky čtvrtek. Česká Wikipedie název chybně překládá jako úterý. ^{[1, 5]}

Hory Šičijó tvoří řadu sedmi podmořských vrcholů na hřbetu mezi skalisky Sófugan a ostrovem Nišinošima, zhruba mezi 27°40′ a 29°30′ severní šířky. Podle Japonské pobřežní stráže jsou nejspíš čtvrtohorního stáří, ale podrobnosti nejsou známy. ^[2]

Jak vypadá

Sopka je z čedičového andezitu a zvedá se asi 1 780 m nad okolní mořské dno. Na vrcholu má kráter o rozměrech asi 3 × 2,3 km, hluboký asi 450 m; Japonská pobřežní stráž ho označuje jako kalderu. Uprostřed stojí 180 m vysoký lávový dóm. ^{[1, 2]}

Hloubka vrcholu se ve zdrojích mírně liší: katalog GVP uvádí 933 m pod hladinou, Japonská pobřežní stráž a česká Wikipedie 920 m. ^{[1, 2, 5]}

Erupce

Žádná erupce Mokuya není známa. V červenci 1990 tu však pozorovali výraznou hydrotermální činnost a podle GVP pak Japonská meteorologická agentura (JMA) sopku přeřadila mezi činné. ^[1]

V současném seznamu aktivních sopek Japonska, který JMA zveřejňuje, ale Mokuyo nenajdeme – z podmořských hor v jeho okolí tam jsou například Kaikata, Kaitoku, Minami-Hijoši a Nikkó (stav seznamu ověřen v listopadu 2026). ^[4]

Život

Japonská pobřežní stráž uvádí, že v kaldeře je několik míst, kde vyvěrá horká voda. Právě tady byly poprvé v oblasti sopečné fronty západního Pacifiku nalezeny rournatky – červi žijící v trubicích, kteří se živí pomocí bakterií. ^[2]

Výzkumníci se k průduchům vrátili při dvou ponorech v letech 2021–2024, asi 30 let po prvních ponorech z let 1990–1993. Zjistili, že přítok teplé vody na severní stěně kaldery téměř ustal, zato severovýchodní svah středního kužele je činnější než dřív. Seznam druhů známých odsud rozšířili ze tří na 18. ^[3]

Podle autorů to ukazuje, že společenstva průduchů se mohou proměnit během několika desetiletí. Jejich data mají posloužit jako výchozí bod pro budoucí ochranu – mnoho průduchů oblouku Izu-Ogasawara leží v ekologicky nebo biologicky významné mořské oblasti (EBSA). ^[3]

Fakta

Jméno: „čtvrtek“ – jedna ze sedmi hor Šičijó
Hydrotermální činnost: pozorována v červenci 1990
Lávový dóm v kráteru: 180 m vysoký
Známé druhy u průduchů: 18 (výzkum 2021–2024)

Slovníček

sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
kaldera: velká kotlovitá propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením stropu nad vyprázdněným magmatickým krbem
čedičový andezit: tmavá sopečná hornina s obsahem křemíku mezi čedičem a andezitem
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nahromadila nad průduchem, protože nedokázala odtéct
sopečná fronta: linie nejbližších sopek k hlubokomořskému příkopu v sopečném oblouku
rournatky: mořští červi žijící v trubicích; u průduchů se živí pomocí bakterií
EBSA: ekologicky nebo biologicky významná mořská oblast – označení podle Úmluvy o biologické rozmanitosti

Zdroje

Mokuyo Seamount, Smithsonian Global Volcanism Program
海域火山データベース: 孀婦岩（孀婦海山・七曜海山列）, Japonská pobřežní stráž (海上保安庁)
Chen, C., Methou, P., Yamamoto, D., Kayamori, M., Nomaki, H. (2024, tisk 2025): There and there again: Hydrothermal vent communities at Mokuyo Seamount, 30 years apart. Ecological Research 40(4), 389–402 (abstrakt přes OpenAlex), Ecological Research (2024)
List of Active Volcanoes in Japan, Japan Meteorological Agency
Mokudžó, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.