Shikaribetsu Group

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Lava dome(s)
Nadmořská výška: 1 401 m
Poloha: 43,267°, 143,100°

Šikaribecu (Shikaribetsu) je skupina sopek, hlavně lávových dómů, kolem jezera Šikaribecu ve středním Hokkaidu. Nejmladší dómy vznikly koncem poslední doby ledové. V suti z balvanů na svahu jednoho z dómů se drží ostrůvek permafrostu, trvale zmrzlé půdy, přestože průměrná roční teplota vzduchu je tam nad nulou. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopky obklopují velkou část jezera Šikaribecu. Na severu a západě stojí nejstarší z nich, stratovulkány Kita-Petoutoru (1 400 m) a Minami-Petoutoru (1 348 m). Na jižní straně jezera se táhne skupina mladších lávových dómů seřazených v linii od východoseverovýchodu k západojihozápadu. ^{[2, 1]}

Největší dóm, Higaši-Nupukaušinupuri (1 252 m), vyrostl na jihozápadním, prolomeném konci kráteru ve tvaru podkovy. Hned vedle stojí téměř stejně vysoký Niši-Nupukaušinupuri (1 251 m). Dómy jsou z andezitu až dacitu. ^{[1, 2]}

Jezero vzniklo, když lávové dómy přehradily řeku Šikaribecu. Má plochu 3,4 km² a pobřeží dlouhé 13,8 km; dříve bylo větší a sahalo dál na sever a na západ. Sopky leží v národním parku Daisecuzan a jsou součástí geoparku Tokači Šikaoi. ^{[2, 5, 6]}

Stáří a erupce

Stratovulkány Kita-Petoutoru a Minami-Petoutoru začaly vznikat asi před 300 000 lety a rostly více než 200 000 let. Mladší dómy na jihu jezera vznikly asi před 60 000 až 10 000 lety, tedy v druhé polovině poslední doby ledové, kdy byla průměrná roční teplota asi o 10 °C nižší než dnes. ^{[2, 4]}

Jestli tu nějaká erupce proběhla i v holocénu (posledních asi 11 700 letech), se zdroje neshodují. Japonská asociace pro kvartérní výzkum v roce 1987 zakreslila nejmladší dómy jako holocenní a Nakano a kolegové uvedli stáří posledních erupcí pod 20 000 let, vulkanolog Hajakawa ale v roce 2009 sdělil, že doklady holocenních erupcí nejsou. GVP dnes skupinu vede v seznamu pleistocenních sopek, tedy bez doložené erupce za posledních asi 12 000 let. Česká Wikipedie naopak odhaduje poslední erupci na začátek holocénu. ^{[1, 7]}

Strmé okraje lávových dómů jsou nestabilní a mohou se zřítit, například při zemětřesení nebo když dóm dál roste. Zřícený materiál se pak může jako pyroklastický proud nebo úlomková lavina přehnat několik kilometrů daleko. Z takových nánosů vznikla krajina mnoha malých pahorků, kterou lze vidět v lokalitě geoparku Higaši-Urimaku. Podle GVP sahají od skupiny na jih nejméně dva velké nánosy úlomkových lavin. ^{[1, 2]}

Permafrost v balvanitých sutích

Svahy mnoha dómů pokrývají sutě z velkých hranatých balvanů. Podle geoparku vznikly tak, že láva při chladnutí popraskala a trhliny pak dál rozšiřoval mráz – když voda v puklinách zmrzne, zvětší objem. Studie z roku 2003 naopak píše, že balvany o velikosti 0,3 až 3 m na svahu Niši-Nupukaušinupuri vznikly při zhroucení lávového dómu. ^{[4, 3]}

Vědci Sawada, Išikawa a Ono z Hokkaidské univerzity a japonského výzkumného ústavu pro globální změny měřili na vrcholovém svahu Niši-Nupukaušinupuri teplotu půdy. Průměrná roční teplota vzduchu tam byla v roce 1999 jen 1,7 °C a v roce 2000 1,3 °C, rozdíl mezi zimou a létem přesáhl 50 °C. Přesto v sondě na dně údolí pod sutí našli permafrost. ^[3]

Podle studie se permafrost drží díky proudění vzduchu: v zimě mezerami mezi balvany neustále cirkuluje vzduch a na horním konci suti z otvorů vychází teplejší vzduch. Na jaře stéká voda z tajícího sněhu na dno údolí, znovu tam zmrzne a přidá led k věčnému ledu, který vyplňuje mezery mezi balvany. Místům, kde v létě ze sutí vane studený vzduch, se v Japonsku říká „větrné díry“. ^[3]

Fakta

Nejvyšší vrchol: Kita-Petoutoru, 1 400 m
Jezero Šikaribecu: 3,4 km², pobřeží 13,8 km
Mladé lávové dómy: asi před 60 000–10 000 lety
Geopark: Tokači Šikaoi

Slovníček

lávový dóm: kupa husté, vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, místo aby odtekla
stratovulkán: sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu
permafrost: půda nebo hornina, která zůstává zmrzlá celý rok, nejméně dva roky po sobě
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu velkou rychlostí
úlomková lavina: obrovský sesuv části sopky, který se jako lavina kamení a hlíny přežene daleko do okolí
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
pleistocén: starší čtvrtohory, období ledových dob, které skončilo asi před 11 700 lety

Zdroje

Shikaribetsu Group, Smithsonian Global Volcanism Program
The Shikaribetsu Volcanic Group, Japan Tourism Agency (MLIT), Tagengo Database (2022)
Sawada, Y., Ishikawa, M., Ono, Y.: Thermal regime of sporadic permafrost in a block slope on Mt. Nishi-Nupukaushinupuri, Hokkaido Island, Northern Japan. Geomorphology 52 (2003), 121–130, doi:10.1016/S0169-555X(02)00252-0, Geomorphology (2003)
Block Slopes (Talus Slopes), Japan Tourism Agency (MLIT), Tagengo Database (2022)
The Topography of Tokachi Shikaoi Geopark and Its Formation, Japan Tourism Agency (MLIT), Tagengo Database (2022)
Shikaribetsu Volcanic Group, Wikipedia
Šikaribecu, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.