Shiretoko-Iozan

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 562 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1936
Poloha: 44,133°, 145,161°

Shiretoko-Iozan je sopka na poloostrově Širetoko na severovýchodním cípu japonského ostrova Hokkaidó. Její jméno znamená „sirná hora“ a proslavila se zvláštními erupcemi, při kterých z kráteru na úbočí vytékala roztavená síra. V roce 1936 jí takto vyteklo asi 200 000 tun. ^{[2, 1, 4]}

Jak vypadá

Jde o stratovulkán, tedy kuželovitou sopku poskládanou z vrstev lávy a sopečného materiálu. Je složený z andezitu a podle Japonské meteorologické agentury (JMA) je největší ze čtvrtohorních sopek poloostrova Širetoko. Činná je nejméně 240 000 let. ^[1]

Na vrcholu jsou dva velké krátery, Minamidake a Higašidake, otevřené k severozápadu. Asi před 4 000 lety se část vrcholu zřítila: vznikl kráter ve tvaru podkovy a z trosek se po západním úpatí přehnala lavina. Na troskách později vznikla jezera Širetoko-goko a na dně kráteru vyrostl lávový dóm Namakojama. ^{[1, 2]}

Všechny erupce z doby, kdy je lidé zaznamenávali, vyšly z výbuchového kráteru na severozápadním úbočí (JMA ho nazývá kráter Čúfuku, abstrakt z roku 2015 kráter I). Pod ním teče říčka Kamuiwakka, ve které vyvěrají horké prameny a která ústí do moře. ^{[1, 3, 2]}

Erupce

Zaznamenané erupce byly freatické – výbuchy páry, při nichž se magma nedostane na povrch, ale prudce ohřeje podzemní vodu. JMA je uvádí z let 1857–1858, 1876, 1889–1890 a 1935–1936. Při erupcích z kráteru vytékala roztavená síra a horká voda. ^[1]

Největší byla erupce v roce 1936. Činnost se opakovala v cyklu po 3 až 6 dnech: nejdřív vytékala tekutá síra, pak následovaly výbuchy horké vody a páry, pak přerušované vyvěrání vroucí vody a páry a nakonec několik dní klidu. Síra stékala korytem říčky Kamuiwakka až do moře a řeku i pobřeží zbarvila do žluta. ^{[1, 3]}

Celkem vyteklo asi 200 000 tun síry. Kolik jí vytékalo za den, uvádí JMA rozporně: v jednom místě „až několik tisíc tun“, v tabulce „až několik desítek tisíc tun“. Liší se i začátek erupce: podle JMA začaly časté malé výbuchy v prosinci 1935 (od té doby datuje erupci i GVP) a vlastní erupce 4. května 1936 a podle abstraktu z roku 2015 v únoru 1936. Skončila v říjnu 1936. ^{[1, 3, 2]}

Co o něm dnes víme

Odkud se tolik síry bere? Od roku 2005 zkoumali okolí kráteru I japonští vědci geologickým mapováním, měřením elektrického odporu hornin a rozbory plynů a horkých pramenů. Výsledky představili v roce 2015. ^[3]

Podle nich vznikl kráter propadem horniny rozložené horkými sopečnými plyny. Pod ním vede vrstvami lávy podzemní voda, ve které se rozpouští sirovodík a oxid siřičitý. Jejich reakcemi se mezi erupcemi v podzemí hromadí síra. Když sopka ožije, síra se roztaví, stéká do dutiny pod kráterem a ta ji v pravidelných dávkách vyvrhuje. ^[3]

Poslední záznam v přehledu JMA je ze srpna 1937, kdy na dně kráteru na úbočí vřela horká voda. Fumaroly (otvory, z nichž unikají horké plyny) v kráteru na úbočí JMA potvrdila ještě v říjnu 2011. Sopku sleduje regionální síť seismometrů. ^[1]

Lidé kolem

Sopka leží v národním parku Širetoko. Podle JMA ho v roce 2010 navštívilo na straně města Šari asi 1,2 milionu turistů a na straně Rausu asi 600 000. Na samotnou horu ze strany Šari v létě 2011 vystoupilo 635 lidí. Město Šari vydalo v dubnu 2011 přepracovanou mapu sopečného nebezpečí. ^[1]

Fakta

Síra vyteklá v roce 1936: asi 200 000 tun
Stáří sopky: nejméně 240 000 let
Zřícení vrcholu: asi před 4 000 lety
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
andezit: šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad zanořující se deskou
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nerozteče, ale nahromadí se nad otvorem, ze kterého vyšla
freatická erupce: výbuch páry, když magma nebo horké plyny prudce ohřejí podzemní vodu; magma se přitom na povrch nedostane
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 1. Shiretoko-Iozan, Japan Meteorological Agency (2013)
Shiretoko-Iozan, Smithsonian Global Volcanism Program
Yamamoto, M., Goto, T.: Near surface structure of a Crater on mountain side of Mt. Shiretokoiozan and its mechanism of molten sulfur eruption. Abstrakt SVC49-P01, JpGU Meeting 2015, Japan Geoscience Union (2015)
Mount Iō (Shiretoko), Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.