Etorofu-Atosanupuri [Atosanupuri]

sopka – Stratovolcano, Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 209 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1932

Poloha

44,808°, 147,131°

Atsonupuri je pravidelný kuželovitý stratovulkán na ostrově Iturup v jižní části Kurilských ostrovů. Tvoří samostatný poloostrov, který s ostrovem spojuje jen nízká šíje. Jde o „sopku v sopce“: mladší kužel vyrostl uvnitř starší kaldery. Zprávy o erupcích pocházejí z let 1812 a 1932. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka vystupuje z jihozápadní strany Iturupu jako poloostrov v Ochotském moři. S ostrovem ji spojuje šíje vysoká jen asi 30 m. Podle GVP vznikla šíje až dodatečně z materiálu, který odnesla eroze – původně stála sopka na samostatném ostrově vysokém asi 1,5 km. ^{[1, 3]}

Stavba sopky je typu somma–Vesuv: ze staršího vulkánu zůstal jen zbytek okraje kaldery (sommy), viditelný na jihovýchodní straně ve výšce kolem 900 m. Kalderu širokou asi 2 km později téměř celou překryl mladší centrální kužel, který dnes tvoří vrchol. Severozápadní stranu sommy posunul zlom s velkým posunem. ^{[1, 2]}

Výška vrcholu se ve zdrojích mírně liší: katalog GVP uvádí 1 209 m, anglická a ruská Wikipedie 1 206 m a přehled sachalinských vulkanologů 1 205 m. ^{[1, 4, 3, 2]}

Erupce

Starší sopka vznikla na konci pleistocénu nebo na začátku holocénu. Sopka je čedičová a v její historii převládaly strombolské erupce – opakované menší výbuchy, které vyhazují kusy žhavé lávy. Lávových proudů je na povrchu odkryto jen málo. ^[1]

Zaznamenané erupce jsou dvě: v roce 1812 a v roce 1932, kdy podle katalogu GVP dosáhla síla stupně 2 na škále VEI. Přehled skupiny SVERT z roku 2006 uvádí erupci z roku 1812 s otazníkem, tedy jako nejistou. ^{[1, 2]}

Lidé kolem

Ostrov Iturup spravuje Rusko; katalog GVP ho uvádí jako japonské území pod ruskou správou. Sopka má ruské i japonské jméno (japonsky Atosa-dake). Název pochází z jazyka Ainuů a překládá se jako „stojící osamoceně“. V Japonsku se jí někdy říká „Fudži z Etorofu“ (Etorofu je japonský název Iturupu). ^{[3, 4, 1]}

Přímo u sopky téměř nikdo nežije: podle GVP žije do 5 km od vrcholu asi 1 člověk a do 10 km asi 290 lidí. ^[1]

Monitoring

Sopky Kurilských ostrovů sleduje skupina SVERT (Sakhalin Volcanic Eruption Response Team) při Ústavu mořské geologie a geofyziky v Južno-Sachalinsku. Vznikla z podnětu kamčatské skupiny KVERT a Aljašské vulkanologické observatoře. Podle jejího přehledu z roku 2006 čerpá z každodenních družicových snímků přístroje MODIS, z přímých pozorování na jižních Kurilách a ze seismických dat z ostrovů Kunašir a Iturup. ^[2]

Fakta

Typ stavby

somma–Vesuv (sopka v sopce)

Šíře kaldery

asi 2 km

Šíje k Iturupu

vysoká asi 30 m

Význam jména (ainsky)

„stojící osamoceně“

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

somma

zbytek okraje starší kaldery, uvnitř které vyrostl mladší sopečný kužel (podle hory Monte Somma u Vesuvu)

strombolská erupce

typ erupce s opakovanými menšími výbuchy, při kterých sopka vyhazuje kusy žhavé lávy; podle sopky Stromboli

čedič

tmavá sopečná hornina chudší na křemík; její láva je řídká a teče snadno

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý další stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

pleistocén, holocén

pleistocén je období ledových dob (asi před 2,6 milionu až 11 700 lety), holocén je současné období, které po něm následuje

Zdroje

1. Etorofu-Atosanupuri [Atosanupuri], Smithsonian Global Volcanism Program
2. Rybin, A., Gurjanov, V., Chibisova, M., Neal, C., Izbekov, P.: Aktivnyje vulkany Kurilskich ostrovov – kratkoje opisanije (leták SVERT, rusky), Institut morské geologie a geofyziky DVO RAN / Alaska Volcano Observatory (2006)
3. Атсонупури, Wikipedie (rusky)
4. Atsonupuri, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.