Etorofu-Yakeyama [Grozny Group]

sopka – Complex, Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 1 147 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2013
Poloha: 45,011°, 147,872°

Skupina Grozny (rusky Ivan Groznyj, japonsky Etorofu-Jakejama) je sopečný komplex uprostřed ostrova Iturup v Kurilském souostroví. Ostrov spravuje Rusko a nárokuje si ho Japonsko. První zaznamenaná erupce přišla v roce 1968 a od té doby sopka několikrát vybuchla, naposledy v letech 2012–2013. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Jádrem komplexu je kaldera – propadlina po dávné mohutné erupci – o průměru 3 až 3,5 km, otevřená k jihu. V ní vyrostl velký lávový dóm z andezitu, kupa husté lávy, která se nerozteče. Severovýchodně od něj stojí několik dalších dómů z posledních zhruba 12 000 let. ^[1]

V severní části kaldery leží jezero, které rostoucí dómy zúžily tak, že má dnes velmi členitý, klikatý břeh. Lávové proudy z centrálního dómu sestupují až do jezera Lopasnoje. ^[1]

Výška se podle zdrojů liší: GVP uvádí 1 147 m, anglická Wikipedie 1 158 m. ^{[1, 3]}

Erupce

Všechny zaznamenané erupce vyšly z centrálního dómu Jakejama (Groznyj). První přišla v únoru 1968, další v letech 1970, 1973 a 1989. Šlo o menší výbuchy, které katalog GVP hodnotí stupněm VEI 1 až 2 na stupnici síly erupcí od 0 do 8. ^[1]

Zatím poslední erupční období začalo v srpnu 2012 a pokračovalo od února do dubna 2013. Podle GVP skončilo v dubnu 2013. Anglická Wikipedie ale uvádí poslední erupci v březnu 2014 – tento rozpor se nám nepodařilo vyjasnit. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Autoři studie z roku 2024 sledují od roku 2004 erupce sopky i její hydrotermální činnost – projevy horké vody a plynů bohatých na síru. Studie shrnuje dosavadní činnost sopky a přináší nové chemické rozbory hornin. ^[2]

Starší horniny sopky jsou andezity až dacitické andezity s obsahem oxidu křemičitého 58 až 61 %. Popel a úlomky z erupce v letech 2012–2013 jsou andezitové (57 až 60 % oxidu křemičitého) a složením se podobají materiálu z erupcí v letech 1973 a 1989. ^[2]

Autoři z převládajících větrů nad středním Iturupem odvodili, kam by se při budoucích erupcích nejspíš šířil popel: hlavně na severozápad, západ a jihozápad. ^[2]

Fakta

První zaznamenaná erupce: 1968
Průměr kaldery: 3–3,5 km
Sledování vědci: od roku 2004

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nerozteče, ale nahromadí se nad otvorem, ze kterého vyšla
andezit: šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad zanořující se deskou
VEI: index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 (nevýbušná) do 8 (největší známé erupce)

Zdroje

Etorofu-Yakeyama [Grozny Group], Smithsonian Global Volcanism Program
Zharkov, R. V., Bergal-Kuvikas, O., Degterev, A. V., Romanyuk, F. A., Borisovsky, S. E.: Ivan Grozny Volcano (Iturup Island, Kuril Islands): Composition of Erupted Materials and Modern Activity. Russian Journal of Pacific Geology 18 (2024), S229–S242, doi:10.1134/S1819714024700532 (abstrakt), Russian Journal of Pacific Geology (2024)
Grozny Group, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.