TerraBeat – zemětřesení a sopky

Sashiusudake [Baransky]

sopka – Stratovolcano, Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde
Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
1 128 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce
1951
Poloha
45,104°, 148,014°

Baranského sopka (rusky Vulkan Baranskogo, japonsky Sašiusudake) je stratovulkán ve střední části ostrova Iturup v Kurilách. Ostrov spravuje Rusko a nárokuje si ho Japonsko. Sopka od roku 1951 nevybuchla, ale z kráterů stále unikají horké plyny a na jejím svahu leží geotermální pole s horkými prameny a gejzíry. [1, 3]

Jak vypadá

Sopka stojí u tichomořského pobřeží ostrova. Mladý stratovulkán z doby po poslední době ledové vyrostl na rozrušených zbytcích starší sopky z pleistocénu (starších čtvrtohor). Vrchol tvoří lávová kopule, kterou protíná řada malých výbuchových kráterů ve směru od severozápadu k jihovýchodu. [1]

Lávové proudy z vrcholového kráteru stekly 4 až 5 km k jihovýchodu a v širokém pásu dosáhly až k Tichému oceánu. Další menší kužely leží dál na severozápadním svahu. Výšku vrcholu GVP uvádí 1 128 m, anglická Wikipedie 1 125 m. [1, 3]

Jméno dostala sopka po sovětském ekonomickém geografovi Nikolaji Baranském. [3]

Erupce

Jedinou pozorovanou erupci zaznamenali v červenci 1951 místní obyvatelé: na vrcholu došlo k slabým výbuchům. Starší erupce zhruba z 15. a 16. století katalog GVP zná jen z radiokarbonového datování (určení stáří podle uhlíku 14C). [1, 3]

Z vrcholu a několika kráterů na svazích dál silně unikají sirné plyny (solfatary). V roce 1992 došlo k malému hydrotermálnímu výbuchu – výbuchu horké vody a páry – u průzkumného vrtu v geotermálním poli na jihozápadním svahu. [1]

Geotermální pole

Na jihozápadním svahu sopky leží geotermální pole s horkými prameny a gejzíry. K hydrotermálnímu systému Baranského sopky patří podzemní zásobník horké vody zvaný Okeanskij, do kterého vedou vrty. [1, 2]

A. V. Kirjuchin v roce 1996 sestavil trojrozměrný počítačový model, jak se v zásobníku přirozeně přenáší teplo. Model odpovídal množství vody vytékající z pramenů i teplotám a tlakům změřeným ve vrtech. Ukázal také, že dva z vrtů (č. 51 a 53) se navzájem ovlivňují se skupinou blízkých pramenů, takže by mohly pracovat nepravidelně, v pulzech. [2]

Fakta

Jediná pozorovaná erupce
1951, slabé výbuchy, VEI 1
Hydrotermální výbuch u vrtu
1992
Pojmenována po
Nikolaj Baranskij, geograf

Slovníček

stratovulkán
sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
lávová kopule
kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
pleistocén
starší čtvrtohory, období dob ledových, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
solfatara
místo, kde ze země unikají horké sopečné plyny bohaté na síru
radiokarbonové datování
určení stáří zbytků rostlin a živočichů podle toho, kolik v nich zbylo radioaktivního uhlíku 14C
hydrotermální výbuch
výbuch, který způsobí přehřátá podzemní voda, když se náhle změní v páru; nevychází při něm magma

Zdroje

  1. Sashiusudake [Baransky], Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Kiryukhin, A. V.: The modeling of the natural and production-related behavior of the Okeanskiy high-temperature geothermal reservoir (Iturup Island). Volcanology and Seismology 1996, č. 1, 25–49 (abstrakt), Volcanology and Seismology (1996)
  3. Baransky, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.