TerraBeat – zemětřesení a sopky

Milna

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde
Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
1 504 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce
1914
Poloha
46,815°, 151,786°

Milna je stratovulkán na jižním konci ostrova Simušir ve středních Kurilách a se svými asi 1 500 m nejvyšší bod ostrova. K jeho severozápadnímu úbočí patří lávový dóm Gorjaščaja sopka („Hořící kopec“), který mezi lety 1842 a 1914 několikrát vybuchl. [1, 2, 3]

Jak vypadá

Strmé vnější svahy sopky rozbrázdily hluboké strže. V pleistocénu (starších čtvrtohorách) vznikla kaldera široká 3 km, otevřená k jihovýchodu, a stala se střediskem zalednění. [1]

Po ústupu ledovců vyrostl v kaldeře malý kužel zakončený andezitovým lávovým dómem – ten je dnes nejvyšším bodem Simuširu. Lávové proudy z něj stékají 4–5 km až k moři. [1]

Gorjaščaja sopka

Gorjaščaja sopka, dříve vedená jako samostatná sopka, je andezitový lávový dóm na severozápadním úbočí Milny. Vybíhá z něj řada čerstvých lávových proudů s výraznými valy po okrajích; některé dotekly až do moře. Podle GVP mohl dóm vzniknout teprve koncem 19. století. [1]

Od roku 1842 tu byly pozorovány hlavně slabé až středně silné výbušné erupce. Katalog GVP uvádí potvrzené erupce z let 1842, 1849, 1881, 1883 a 1914 a nejistou z roku 1944. Nejsilnější byla patrně ta z roku 1842 (VEI asi 3), ostatní dosáhly nanejvýš stupně 2. [1]

Anglická Wikipedie uvádí pro Gorjaščaju sopku výšku 891 m; její ruské jméno znamená „hořící kopec“. [3]

Zajímavosti

Podle anglické Wikipedie je sopka pojmenována po Johnu Milneovi, britském geologovi a důlním inženýrovi, který se zabýval i teoriemi o původu národa Ainuů. Japonsky se jmenuje Šinširu-dake. [2]

Fakta

Kaldera
3 km, otevřená k jihovýchodu
Gorjaščaja sopka
891 m, poslední erupce 1914

Slovníček

stratovulkán
kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera
velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pleistocén
starší čtvrtohory, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
lávový dóm
kupa z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se nad průduchem
andezit
sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
VEI
index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

Zdroje

  1. Milna, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Milna (volcano), Wikipedia
  3. Goryashchaya Sopka, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.