Milna

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 504 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1914
Poloha: 46,815°, 151,786°

Milna je stratovulkán na jižním konci ostrova Simušir ve středních Kurilách a se svými asi 1 500 m nejvyšší bod ostrova. K jeho severozápadnímu úbočí patří lávový dóm Gorjaščaja sopka („Hořící kopec“), který mezi lety 1842 a 1914 několikrát vybuchl. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Strmé vnější svahy sopky rozbrázdily hluboké strže. V pleistocénu (starších čtvrtohorách) vznikla kaldera široká 3 km, otevřená k jihovýchodu, a stala se střediskem zalednění. ^[1]

Po ústupu ledovců vyrostl v kaldeře malý kužel zakončený andezitovým lávovým dómem – ten je dnes nejvyšším bodem Simuširu. Lávové proudy z něj stékají 4–5 km až k moři. ^[1]

Gorjaščaja sopka

Gorjaščaja sopka, dříve vedená jako samostatná sopka, je andezitový lávový dóm na severozápadním úbočí Milny. Vybíhá z něj řada čerstvých lávových proudů s výraznými valy po okrajích; některé dotekly až do moře. Podle GVP mohl dóm vzniknout teprve koncem 19. století. ^[1]

Od roku 1842 tu byly pozorovány hlavně slabé až středně silné výbušné erupce. Katalog GVP uvádí potvrzené erupce z let 1842, 1849, 1881, 1883 a 1914 a nejistou z roku 1944. Nejsilnější byla patrně ta z roku 1842 (VEI asi 3), ostatní dosáhly nanejvýš stupně 2. ^[1]

Anglická Wikipedie uvádí pro Gorjaščaju sopku výšku 891 m; její ruské jméno znamená „hořící kopec“. ^[3]

Zajímavosti

Podle anglické Wikipedie je sopka pojmenována po Johnu Milneovi, britském geologovi a důlním inženýrovi, který se zabýval i teoriemi o původu národa Ainuů. Japonsky se jmenuje Šinširu-dake. ^[2]

Fakta

Kaldera: 3 km, otevřená k jihovýchodu
Gorjaščaja sopka: 891 m, poslední erupce 1914

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pleistocén: starší čtvrtohory, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
lávový dóm: kupa z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se nad průduchem
andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

Zdroje

Milna, Smithsonian Global Volcanism Program
Milna (volcano), Wikipedia
Goryashchaya Sopka, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.