Udina

sopka – Stratovolcano(es), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

2 886 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

55,758°, 160,527°

Udina je dvojice sopek na Kamčatce, na jižním okraji Ključevské skupiny sopek: větší Bolšaja Udina a menší Malaja Udina (Velká a Malá Udina). Dlouho se považovala za vyhaslou, ale od října 2017 se pod ní třese země a vědci se přou, zda se k ní znovu dere magma. ^{[1, 6, 3, 4]}

Jak vypadá

Masiv tvoří dva kuželovité stratovulkány, tedy hory navrstvené z lávy a popela, seřazené ve směru západ-severozápad – východ-jihovýchod. Leží jihovýchodně od sopky Tolbačik a podle české Wikipedie asi 35 km jižně od Ključevské sopky. ^{[1, 6]}

Západní Bolšaja Udina je vyšší a skládá se hlavně z andezitu. Na jejím jihozápadním svahu vystupuje výrazný lávový dóm – kupa z husté lávy, která se nahromadila kolem průduchu. Východní Malaja Udina je čedičová a zvedá se nad nízkým sedlem; na jejích svazích jsou menší dómy. ^{[1, 5]}

Výšky se ve zdrojích liší: GVP uvádí pro masiv 2 886 m, anglická Wikipedie pro Bolšaju Udinu 2 920 m a česká 2 923 m. Malaja Udina měří podle obou Wikipedií 1 945 m. Sopky patří do území světového dědictví UNESCO Sopky Kamčatky. ^{[1, 5, 6]}

Probouzí se?

Od roku 1999 do roku 2017 zachytily přístroje v okolí jen asi 100 slabých otřesů. V říjnu 2017 začaly u Udiny otřesy přibývat. Do února 2019 se napočítalo asi 2 400 otřesů; nejsilnější měl v únoru 2019 magnitudo 4,3. ^{[4, 3]}

Tým geofyzika Ivana Koulakova z Ústavu A. A. Trofimuka postavil v květnu až červenci 2018 u sopky čtyři dočasné seismické stanice a zaznamenal 559 místních otřesů. Seismická tomografie – metoda, která podobně jako lékařské CT skládá obraz nitra Země z průchodu vln – ukázala přímo pod Bolšaju Udinou oblast, kde se vlny chovají, jako by tam byla částečně roztavená hornina nebo tekutiny. Autoři v roce 2019 napsali, že by to mohlo ospravedlnit přeřazení sopky z vyhaslých mezi činné. ^{[2, 4]}

Shluk otřesů podle nich spojuje Udinu s oblastí Tolud – zásobníkem magmatu ve spodní kůře v hloubce asi 10–20 km, který živil puklinové erupce v oblasti Tolbačinskij dol. V roce 2018 si odtud magma podle autorů zřejmě našlo novou cestu – k Bolšaje Udině. ^[2]

Navazující studie z roku 2021 popsala, že většina otřesů jsou takzvané dlouhoperiodické (pomalé, nízkofrekvenční) otřesy, které se spojují s pohybem magmatu. Autoři je vykládají jako pohyb hustého (viskózního) magmatu střední kůrou a vidí v nich známku, že se pod Udinou po dlouhém klidu znovu propojují zdroje magmatu v kůře a v hlubokém plášti. ^[3]

Ne všichni s tímto výkladem souhlasí. Vulkanoložka Olga Girinová z Ústavu vulkanologie a seismologie v Petropavlovsku-Kamčatském v roce 2019 uznala, že data jsou v pořádku, ale nemyslí si, že se otřesy týkají právě Udiny. Podle ní mohl roj z roku 2018 předcházet březnové erupci sousední sopky Bezymjannyj. ^[4]

Fakta

Otřesy říjen 2017 – únor 2019

asi 2 400, nejsilnější M 4,3

Měření 2018

4 dočasné stanice, 559 otřesů

Malaja Udina

1 945 m

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku; její láva je hustá a teče pomalu

čedič

tmavá sopečná hornina chudá na křemík; vzniká z řídké, snadno tekoucí lávy

lávový dóm

kupa z velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

seismická tomografie

metoda, která z rychlosti zemětřesných vln skládá trojrozměrný obraz nitra Země, podobně jako CT v nemocnici

dlouhoperiodický otřes

pomalé chvění s nízkou frekvencí, které často vzniká pohybem magmatu nebo plynů v přívodních kanálech sopky

puklinová erupce

erupce, při které láva vytéká z dlouhé trhliny v zemi, ne z jednoho kráteru

Zdroje

1. Udina, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Koulakov, I., Komzeleva, V., Abkadyrov, I., Kugaenko, Y., El Khrepy, S., Al Arifi, N.: Unrest of the Udina volcano in Kamchatka inferred from the analysis of seismicity and seismic tomography. Journal of Volcanology and Geothermal Research 379 (2019), 45–59, doi:10.1016/j.jvolgeores.2019.05.006 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2019)
3. Kugaenko, Y. A., Saltykov, V. A., Koulakov, I. Y. a kol.: An awakening magmatic system beneath the Udina volcanic complex (Kamchatka): Evidence from seismic unrest of 2017–2019. Russian Geology and Geophysics 62 (2021), 223–238, doi:10.2113/RGG20194098 (abstrakt), Russian Geology and Geophysics (2021)
4. Gramling, C.: Is a long-dormant Russian volcano waking up? It’s complicated, Science News (2019)
5. Udina, Wikipedia
6. Udina, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.