Kamen

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

4 585 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

56,020°, 160,593°

Kamen (rusky Камень, „kámen“) je strmý stratovulkán na Kamčatce, uprostřed řady sopek mezi Ključevskou sopkou a Bezymjannym. Se 4 585 m je druhou nejvyšší sopkou poloostrova. Před zhruba 1 200–1 300 lety se zřítila velká část jeho východního úbočí. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Kamen stojí ve středu řady sopek, která se táhne od severu k jihu. Po jeho stranách leží Ključevská sopka a Bezymjannyj. Podle abstraktu z roku 2014 je jeho vrchol vzdálený asi 5 km od vrcholu každé z nich a sopka Ploskije Sopky leží asi 10 km na severozápad. ^{[1, 3]}

Hora má velmi strmé svahy a podle anglické Wikipedie ji z velké části pokrývá ledovec. Na východní straně zůstala po zřícení svahu vysoká strmá stěna. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Sopka vznikla v pozdním pleistocénu, tedy v poslední části doby ledové. Patří ke Ključevské skupině sopek, nad místem, kde se Tichomořská deska noří pod Kamčatku a tím vzniká magma. ^{[1, 2]}

Podle anglické Wikipedie rostla ve dvou etapách: nejdřív převládaly výbuchy, které ukládaly vrstvy úlomků a popela, později spíš klidné výlevy lávy. Do nitra hory tehdy pronikaly i dajky – svislé desky ztuhlého magmatu, dlouhé až asi 2 km. ^[2]

Láva Kamene je převážně čedičová a čedičovo-andezitová. Liší se od lávy obou sousedů: Bezymjannyj chrlí horniny bohatší na křemík (andezity a dacity) a od čedičů Ključevské sopky ji odlišuje chemické složení. ^{[2, 3]}

Zřícení východního svahu

Asi před 1 200–1 300 lety se utrhla velká část východní strany sopky. Vznikla tak sutinová lavina – obrovský sesuv rozdrcených hornin – o objemu 4–6 km³, která se valila víc než 30 km k jihovýchodu. ^[1]

Zřícení odkrylo vnitřek hory. Vědci tak mohou ve stěně přímo studovat vrstvy, ze kterých se sopka skládá. Podle Wikipedie tvoří stěnu asi z 80 % vrstvené sopečné úlomky prostoupené dajkami. ^[2]

Co o něm dnes víme

Kdy Kamen naposledy soptil, se neví. GVP uvádí, že jeho činnost pokračovala i do holocénu (posledních asi 12 000 let), a vede ho mezi sopkami činnými v holocénu. Anglická Wikipedie naproti tomu píše, že sopka usnula asi před 10 000–11 000 lety, když se jí přerušil přívod magmatu. ^{[1, 2]}

Sopku zmapoval v 70. letech 20. století V. A. Jermakov, ale moderní geochemický rozbor jejích hornin podle abstraktu z roku 2014 dlouho chyběl. Skupina geochemiků kolem T. Čurikovové proto zkoumala, jak Kamen souvisí se sousedními sopkami. Ty jsou si velmi blízko a leží nad společnou seismickou zónou, ale jejich lávy se nápadně liší. ^[3]

Fakta

Sutinová lavina

asi před 1 200–1 300 lety, 4–6 km³, přes 30 km

První výstup

1958 (F. Čelnikov a druzi)

Pořadí na Kamčatce

druhá nejvyšší sopka (po Ključevské)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

pleistocén

starší část čtvrtohor, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce doby ledové

dajka

deska ztuhlého magmatu, která vyplnila puklinu a prochází napříč okolními vrstvami

sutinová lavina

rychlý sesuv obrovského množství rozdrcených hornin, když se zřítí část sopky

čedič, andezit, dacit

sopečné horniny s rostoucím obsahem křemíku; čedičová láva je řídká, andezitová a dacitová hustší

Zdroje

1. Kamen, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Kamen (volcano), Wikipedia
3. Churikova, T., Gordeychik, B., Wörner, G.: Mantle and fluid sources below Klyuchevskoy-Kamen-Bezymianny line (Kamchatka). Geofluid-3, Tokyo 2014, s. 72 (abstrakt z konference), Tokyo Institute of Technology (2014)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.