Maly Payalpan

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(s)
Nadmořská výška: 1 802 m
Poloha: 55,820°, 157,980°

Malyj Pajalpan („Malý Pajalpan“) je nevelká štítová sopka ve Středokamčatském hřbetu, severovýchodně od Ičinské sopky. Na jejích svazích stojí čedičové kužele, možná až z holocénu; novější výzkum ale sopku za holocenní nepovažuje. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Sopka je vysoká 1 802 m a leží asi 20 km severovýchodně od masivu Ičinské sopky. Má podobu štítové sopky – ploché sopky s mírnými svahy. ^{[1, 3]}

Je postavena z čedičového andezitu až andezitu na starší plošině z alkalického čediče z konce pliocénu až začátku pleistocénu. Na jejích svazích stojí čedičové sypané kužele z konce pleistocénu, možná i z holocénu. Jižně od ní leží andezitové lávové dómy neznámého stáří. ^[1]

Jak vznikl

Sopky Kamčatky vznikají díky subdukci: Pacifická deska se zasouvá pod poloostrov. Tvoří tři pásy seřazené od jihovýchodu k severozápadu a ten nejdále na severozápadě, ve Středokamčatském hřbetu, vyprodukoval nejméně sopečného materiálu. Na rozdíl od kuželovitých sopek na východě v něm převládají lávová pole a několik plochých, štítových sopek; hornin s vyšším obsahem křemíku (přes 57 %) je tu méně než 10 %. ^[2]

Co o něm dnes víme

První geologické výzkumy Středokamčatského hřbetu (Ogorodov a kolegové, 1972) řadily zdejší sopky do holocénu podle jejich čerstvého tvaru. Pozdější práce ukázaly, že vypadají mladší hlavně proto, že je pokrývá méně tefry než sopky na východě Kamčatky. Ponomarevová a kolegové (2007) Malyj Pajalpan za holocenní sopku nepovažují. ^[1]

Proč mohou starší sopky vypadat mladě, vysvětlují Ponomarevová a kolegové (2007): na lávě se postupně ukládá vrstva půdy a tefry – popela a úlomků z okolních erupcí – a ta narůstá nejrychleji u činných sopek. Daleko od nich, v mnoha částech Středokamčatského hřbetu, si proto láva udrží svůj původní tvar déle. Svěží vzhled tedy k určení holocenního stáří nestačí. ^[2]

Podle přehledu z roku 2007 uvádějí světové katalogy holocenních sopek mnoho takových „čerstvých“ sopek Kamčatky, hlavně ze Středokamčatského hřbetu, převzatých ze starých ruských prací. Nové prověření potvrdilo holocenní stáří jen u některých z nich. ^[2]

Fakta

Podloží: čedičová plošina z konce pliocénu až začátku pleistocénu
Vzdálenost od Ičinské sopky: asi 20 km na severovýchod

Slovníček

štítová sopka: plochá sopka s mírnými svahy, postavená hlavně z tekuté lávy
sypaný (struskový) kužel: malá sopka nasypaná z kousků zpěněné lávy (strusky) vyvržených z průduchu
pleistocén, holocén: starší a mladší část čtvrtohor; holocén je posledních asi 11 700 let, pleistocén je období ledových dob před ním
tefra: vrstvy sopečného popela a dalších úlomků, které vyvrhla erupce a které se usadily v okolí
čedič (bazalt), andezit: sopečné horniny; čedič je tmavý a chudší na křemík, andezit obsahuje křemíku víc
subdukce: pomalé zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad zanořenou deskou vzniká magma a rostou sopky
lávový dóm: kopule z husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože neodteče daleko
pliocén: poslední část třetihor, asi před 5,3 až 2,6 miliony let

Zdroje

Maly Payalpan, Smithsonian Global Volcanism Program
Ponomareva V., Churikova T., Melekestsev I., Braitseva O., Pevzner M., Sulerzhitsky L.: Late Pleistocene–Holocene Volcanism on the Kamchatka Peninsula, Northwest Pacific Region. In: Volcanism and Subduction: The Kamchatka Region, Geophysical Monograph 172, s. 165–198, doi:10.1029/172GM19, American Geophysical Union (2007)
Malyj Pajalpan, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.