Akhtang

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 956 m
Poloha: 55,430°, 158,650°

Achtang je sopečný masiv na jižním konci Středokamčatského hřbetu, jihovýchodně od Ičinské sopky: na široké lávové plošině stojí starý stratovulkán a přes masiv se táhnou řady menších kuželů. Datování z roku 2020 ukázalo, že tu sopky soptily ve třech obdobích oddělených klidem trvajícím 1,5 až 2 miliony let; podle výzkumu vrstev popela tu v holocénu žádná erupce nebyla. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Masiv leží mezi řekami Bolšaja Kimitina a Kozyrevka. Jeho hlavní vrchol je nejvyšší horou Kozyrevského hřbetu; katalog GVP uvádí 1 956 m, terénní studie z roku 2020 1 954,6 m. Leží na rozvodí říček Suchariki a Karakovaja. ^{[1, 2]}

Základ masivu tvoří mírně ukloněné lávové plošiny, nejlépe zachované na jeho východním úpatí. Na nich stojí stratovulkán – kuželovitá sopka navrstvená z lávy a úlomků. Jeho severní část je silně rozrušená: otevírají se tu na sever velké mísovité prohlubně po sesuvech, vyplněné sesutým materiálem a ledovcovými morénami. ^[2]

Nejlépe zachované jsou četné sypané kužele z kousků zpěněné lávy (strusky) a jejich lávové proudy. Mnohé kužele mají stále kráter a na proudech jsou vidět valy ztuhlé lávy. Kužele tvoří pás, který masiv protíná směrem k severovýchodu; katalog GVP popisuje řadu kuželů dlouhou asi 16 km. ^{[2, 1]}

Tři období sopečné činnosti

První období připadá do pliocénu, asi před 4,9 až 4,0 miliony let. Nejdřív se rozlévaly rozsáhlé lávové proudy, které vytvořily plošiny, a asi před 4,0 miliony let vyrostl hlavní stratovulkán. Horniny jsou andezity, čedičové andezity a čediče. ^[2]

Po zhruba 2 milionech let klidu přišlo druhé období, asi před 1,9 až 1,7 miliony let. Na západoseverozápadě masivu, ve velké sesuvné prohlubni starého stratovulkánu, vyrostla lávová sopka vysoká asi 1 500 m a na jihozápadním svahu menší lávové centrum (1 751,3 m). ^[2]

Třetí období, asi před 0,3 až 0,2 miliony let, začalo po zhruba 1,5 milionu let klidu. Vzniklo tehdy mnoho drobných monogenetických sopek – sopek, které soptily jen jednou – v řadách podél zlomů směřujících k severovýchodu, a také třetí, jihozápadní vrchol masivu (1 655,9 m). ^[2]

Jak vznikl

Sopky Středokamčatského hřbetu kdysi vznikaly nad subdukcí – zasouváním Pacifické desky pod Kamčatku, s hlubokomořským příkopem asi o 200 km západněji než dnes. Koncem miocénu a v pliocénu se tato subdukce zablokovala, když se k Kamčatce připojil Kronocký ostrovní oblouk, a nová zóna subdukce vznikla u východního pobřeží. ^[2]

Proč ve hřbetu sopky soptily i potom, je podle autorů studie z roku 2020 stále předmětem debaty. Zanořená deska leží pod touto částí hřbetu asi 300 km hluboko. Všechny horniny Achtangu nesou znaky vzniku nad subdukcí; v nejmladším období se k nim přidaly i „hybridní“ horniny, které kombinují rysy ostrovních oblouků a sopek uvnitř desek. ^[2]

Co o něm dnes víme

Až do roku 2020 nebylo složení zdejších hornin soustavně zkoumáno. Starší geologické mapy i práce z roku 1972 řadily stratovulkán do mladších čtvrtohor a řadu kuželů do holocénu, tedy do posledních asi 11 700 let. ^[2]

Volynetsová a kolegové masiv zmapovali z leteckých snímků a v terénu a stáří deseti vzorků lávy určili draslíko-argonovou metodou. Hlavní stratovulkán vyšel asi na 4,0 milionu let, nejmladší kužele na 0,24 až 0,32 milionu let. Podle výzkumu vrstev popela v půdě tu holocenní sopečná činnost není. ^[2]

Katalog GVP masiv označuje za pozdně pleistocenní a uvádí stáří asi 250 000 až 310 000 let u vzorků z okolí nejmladších kuželů – to odpovídá jen nejmladšímu období, ne stáří celého masivu. ^{[1, 2]}

Na Achtangu a sousedním masivu hory Kostina autoři podle svých slov poprvé doložili dlouhé přestávky v sopečné činnosti (1,4 až 2,4 milionu let); na Achtangu se po nich změnilo složení magmatu i způsob erupcí. Nejmladší období časově odpovídá době, kdy vznikala Ključevská skupina sopek a mnoho drobných sopek na východě Kamčatky. ^[2]

Fakta

Stáří stratovulkánu: asi 4,0 milionu let (K-Ar)
Období činnosti: 4,9–4,0; 1,9–1,7; 0,3–0,2 milionu let
Nejmladší datované kužele: 0,24–0,32 milionu let
Holocenní erupce: nezjištěny (výzkum vrstev popela)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vyvržených úlomků
sypaný (struskový) kužel: malá sopka nasypaná z kousků zpěněné lávy (strusky) vyvržených z průduchu
monogenetická sopka: malá sopka, která soptila jen jednou nebo v jediném krátkém období
subdukce: pomalé zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad zanořenou deskou vzniká magma a rostou sopky
draslíko-argonová (K-Ar) metoda: určování stáří hornin podle toho, kolik argonu vzniklo rozpadem radioaktivního draslíku
pleistocén, holocén: starší a mladší část čtvrtohor; holocén je posledních asi 11 700 let, pleistocén je období ledových dob před ním
čedič (bazalt), andezit: sopečné horniny; čedič je tmavý a chudší na křemík, andezit obsahuje křemíku víc
pliocén, miocén: poslední dvě části třetihor; miocén asi před 23 až 5,3 miliony let, pliocén před 5,3 až 2,6 miliony let
ostrovní oblouk: řetěz sopečných ostrovů nad místem, kde se jedna oceánská deska zasouvá pod druhou
moréna: val nebo pokryv z kamení a hlíny, který nahrnul a zanechal ledovec

Zdroje

Akhtang, Smithsonian Global Volcanism Program
Volynets A. O., Pevzner M. M., Lebedev V. A. a kol.: Stages of Volcanic Activity on the Southeastern Flank of the Sredinny Range (Kamchatka): Age, Geochemistry, and Isotopic Characteristics of Volcanic Rocks of the Akhtang and Kostina Mountain Massifs. Russian Geology and Geophysics 61(7), 700–714, doi:10.15372/RGG2019158, Russian Geology and Geophysics (2020)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.