Kebeney

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

1 527 m

Poloha

57,100°, 159,930°

Kebeney je výrazná štítová sopka ve střední části Středokamčatského hřbetu na Kamčatce, posetá skupinami sypaných kuželů. Dříve byla řazena do holocénu, novější výzkum ji ale za holocenní nepovažuje. ^[1]

Jak vypadá

Sopka je vysoká 1 527 m a je z čediče až čedičového andezitu. Má podobu štítové sopky – ploché sopky s mírnými svahy. Vznikla ve čtvrtohorách. ^[1]

Na jihozápadním a jihovýchodním svahu leží dvě skupiny sypaných kuželů seřazených ve směru severovýchod–jihozápad, další kužele stojí na severovýchodním svahu. Na jihozápadě obtéká láva malý rozrušený kužel Kalgnitunup. Česká Wikipedie umisťuje obě skupiny kuželů jinam – na severovýchodní a severozápadní svah. ^{[1, 4]}

Podle anglické Wikipedie jsou kužele seřazené podél osy Středokamčatského hřbetu, která vede od severovýchodu k jihozápadu. ^[5]

Jak vznikl

Sopky Kamčatky vznikají díky subdukci: Pacifická deska se zasouvá pod poloostrov. Tvoří tři pásy seřazené od jihovýchodu k severozápadu a ten nejdále na severozápadě, ve Středokamčatském hřbetu, je nejméně činný. Na rozdíl od kuželovitých sopek na východě v něm převládají lávová pole a několik plochých, štítových sopek; hornin s vyšším obsahem křemíku (přes 57 %) je tu méně než 10 %. ^[3]

Co o něm dnes víme

Geologové Ogorodov a kolegové v roce 1972 zařadili sopky Středokamčatského hřbetu do holocénu podle jejich tvaru. Později se ukázalo, že vypadají mladší hlavně proto, že je pokrývá méně tefry než sopky na východě Kamčatky. Pevznerová (2006) ani Ponomarevová a kolegové (2007) Kebeney za holocenní sopku nepovažují. ^[1]

Proč mohou starší sopky vypadat mladě, vysvětlují Ponomarevová a kolegové (2007): na lávě se postupně ukládá vrstva půdy a tefry – popela a úlomků z okolních erupcí – a ta narůstá nejrychleji u činných sopek. Daleko od nich, v mnoha částech Středokamčatského hřbetu, si proto láva udrží svůj původní tvar déle. Svěží vzhled tedy k určení holocenního stáří nestačí. ^[3]

Pevznerová od roku 2002 zkoumala na severu Středokamčatského hřbetu přes 200 odkryvů půdy a popela a opřela se o více než 150 radiokarbonových dat. Holocenní erupce prokázala u tří stratovulkánů – Alneje, Gornyj Institutu a Spokojného; za potenciálně nebezpečné označila první dva. Alnej naposledy silně soptil asi před 350 lety a Gornyj Institut asi před 700 lety (v radiokarbonových letech). Kebeney mezi holocenními centry neuvádí. ^[2]

Podle souřadnic v její práci leží Gornyj Institut asi 30 km severovýchodně a Alnej asi 50 km jihozápadně od Kebeneje. Rozšířený názor, že sopečná činnost Středokamčatského hřbetu dohasíná nebo už skončila, podle Ponomarevové a kolegů neplatí: některé zdejší sopky soptily ještě před několika stovkami let. ^{[2, 3]}

Fakta

Boční kužele

skupiny na JZ, JV a SV svahu (GVP)

Nejbližší holocenní stratovulkán

Gornyj Institut, asi 30 km na SV

Slovníček

štítová sopka

plochá sopka s mírnými svahy, postavená hlavně z tekuté lávy

sypaný (struskový) kužel

malá sopka nasypaná z kousků zpěněné lávy (strusky) vyvržených z průduchu

pleistocén, holocén

starší a mladší část čtvrtohor; holocén je posledních asi 11 700 let, pleistocén je období ledových dob před ním

tefra

vrstvy sopečného popela a dalších úlomků, které vyvrhla erupce a které se usadily v okolí

čedič (bazalt), andezit

sopečné horniny; čedič je tmavý a chudší na křemík, andezit obsahuje křemíku víc

subdukce

pomalé zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad zanořenou deskou vzniká magma a rostou sopky

stratovulkán

kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vyvržených úlomků

radiokarbonové datování

určení stáří zbytků rostlin a půdy podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

1. Kebeney, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Pevzner M. M.: Holocene Volcanism of Northern Kamchatka: The Spatiotemporal Aspect. Doklady Earth Sciences 409A(6), 884–887, Doklady Earth Sciences (2006)
3. Ponomareva V., Churikova T., Melekestsev I., Braitseva O., Pevzner M., Sulerzhitsky L.: Late Pleistocene–Holocene Volcanism on the Kamchatka Peninsula, Northwest Pacific Region. In: Volcanism and Subduction: The Kamchatka Region, Geophysical Monograph 172, s. 165–198, doi:10.1029/172GM19, American Geophysical Union (2007)
4. Kebeněj, Wikipedie
5. Kebeney, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.