Shishel

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

2 525 m

Poloha

57,450°, 160,370°

Šišel je mohutná čedičová štítová sopka vysoká 2 525 m na hřebeni Sredinného (Středokamčatského) hřbetu uprostřed Kamčatky. Vrchol jí trvale pokrývá ledovec. Dřív se řadila do holocénu (posledních zhruba 11 700 let), novější výzkum ji ale mezi holocenní sopky nepočítá a katalog GVP ji vede jako sopku z pleistocénu. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Šišel stojí na východní straně široké příkopové propadliny (pruhu kůry pokleslém mezi zlomy). V ní se od jihozápadu k severovýchodu řadí řetěz menších, navzájem se překrývajících štítových sopek – od sopky Leutongey až po Meždusopočnyj, který leží několik kilometrů západně od Šišelu. ^{[1, 3]}

Jižně a jihozápadně od vrcholu stojí malé struskové kužely – kopce, které nasypaly krátké erupce. Na severovýchodním úbočí leží rozsáhlé lávové pole; česká Wikipedie ho popisuje jako mohutný ztuhlý lávový proud na severním svahu. ^{[1, 3]}

Jak je stará

Starší geologické mapování Sredinného hřbetu (Ogorodov a kol., 1972) řadilo zdejší sopky podle jejich tvaru do holocénu, tedy do posledních zhruba 11 700 let. Pozdější výzkum ale upozornil, že tu sopky vypadají mladší, než jsou: leží na nich méně tefry (sopečného popela a úlomků) než na sopkách východní Kamčatky. ^[1]

Novější práce o sopečných dějinách Kamčatky – Pevzner (2006) a Ponomareva a kol. (2007) – Šišel mezi sopky činné v holocénu nepočítají. Katalog GVP ji vede jen jako sopku z pleistocénu (starších čtvrtohor) bez známé erupce v posledních zhruba 12 000 letech. ^[1]

Česká Wikipedie odhaduje poslední erupci na konec pleistocénu až začátek holocénu, anglická Wikipedie označuje sopku za vyhaslou. ^{[3, 4]}

Mladé sopky Kamčatky vznikají díky subdukci – zanořování Tichomořské desky do zemského pláště. Tvoří tři pásy a ve všech převládají tmavé horniny chudé na křemík. Sredinný hřbet je z těchto pásů nejméně „výkonný“ a horniny s více než 57 % oxidu křemičitého tvoří méně než desetinu toho, co tu vybuchlo. ^[2]

Fakta

Pohoří

Sredinný (Středokamčatský) hřbet

Vrchol

trvale zaledněný

Slovníček

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, kterou postupně navršily proudy řídké, snadno tekoucí lávy

čedič

tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko

příkopová propadlina

pruh zemské kůry, který poklesl mezi dvěma zlomy (odborně graben)

struskový kužel

malý kopec ze sopečné strusky (pórovitých kousků lávy), který nasype jediná krátká erupce

tefra

úlomky vyvržené sopkou do vzduchu – popel, pemza, kamínky – které pak napadají na okolí

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let od konce poslední doby ledové

pleistocén

starší čtvrtohory, období dob ledových zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se nad ní taví hornina a vzniká magma

Zdroje

1. Shishel, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Ponomareva, V. V., Churikova, T., Melekestsev, I. V., Braitseva, O. A., Pevzner, M., Sulerzhitskii, L.: Late Pleistocene–Holocene volcanism on the Kamchatka Peninsula, Northwest Pacific region. In: Volcanism and Subduction: The Kamchatka Region, Geophysical Monograph 172 (2007), 165–198 (abstrakt), American Geophysical Union (2007)
3. Šišel, Wikipedie
4. Shishel, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.