Bely

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(s)
Nadmořská výška: 2 080 m
Poloha: 57,880°, 160,530°

Belyj („Bílá sopka“) je čedičová štítová sopka vysoká 2 080 m v severní části Sredinného (Středokamčatského) hřbetu na Kamčatce. Spolu s několika sousedními štíty tvoří sopečný komplex. Novější výzkum Belyj nepočítá mezi sopky činné v posledních zhruba 12 000 letech. ^{[1, 4, 3]}

Jak vypadá

Široký štít Belého nese na vrcholu malý stratovulkán – strmější kužel navrstvený z lávy a sopečných úlomků. Jižně od něj leží menší štítová sopka Sergejeva, východně štít Kevenejtunup a jihovýchodně starší štít Lagernyj z pozdního pleistocénu. ^{[1, 3]}

Nejvyšší z této skupiny není sám Belyj, ale Kevenejtunup, který ho o něco převyšuje. ^[1]

Jak je stará

Starší geologické mapování Sredinného hřbetu (Ogorodov a kol., 1972) řadilo zdejší sopky podle jejich tvaru do holocénu, tedy do posledních zhruba 11 700 let. Pozdější výzkum ale upozornil, že tu sopky vypadají mladší, než jsou: leží na nich méně tefry (sopečného popela a úlomků) než na sopkách východní Kamčatky. ^[1]

Novější práce o sopečných dějinách Kamčatky – Pevzner (2006) a Ponomareva a kol. (2007) – Belyj mezi sopky činné v holocénu nepočítají. Katalog GVP ji vede jen jako sopku z pleistocénu (starších čtvrtohor) bez známé erupce v posledních zhruba 12 000 letech. ^[1]

Česká Wikipedie odhaduje stáří celého komplexu na pozdní pleistocén až raný holocén. ^[3]

Mladé sopky Kamčatky vznikají díky subdukci – zanořování Tichomořské desky do zemského pláště. Tvoří tři pásy a ve všech převládají tmavé horniny chudé na křemík. Sredinný hřbet je z těchto pásů nejméně „výkonný“ a horniny s více než 57 % oxidu křemičitého tvoří méně než desetinu toho, co tu vybuchlo. ^[2]

Fakta

Pohoří: severní část Sredinného (Středokamčatského) hřbetu
Název: rusky Белый – „bílý“
Sousední štíty: Sergejeva, Kevenejtunup, Lagernyj

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, kterou postupně navršily proudy řídké, snadno tekoucí lávy
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
stratovulkán: strmá kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev popela a úlomků
tefra: úlomky vyvržené sopkou do vzduchu – popel, pemza, kamínky – které pak napadají na okolí
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let od konce poslední doby ledové
pleistocén: starší čtvrtohory, období dob ledových zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se nad ní taví hornina a vzniká magma

Zdroje

Bely, Smithsonian Global Volcanism Program
Ponomareva, V. V., Churikova, T., Melekestsev, I. V., Braitseva, O. A., Pevzner, M., Sulerzhitskii, L.: Late Pleistocene–Holocene volcanism on the Kamchatka Peninsula, Northwest Pacific region. In: Volcanism and Subduction: The Kamchatka Region, Geophysical Monograph 172 (2007), 165–198 (abstrakt), American Geophysical Union (2007)
Belyj (vulkanický komplex), Wikipedie
Bely (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.