East Tuva Volcanic Field

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Russia, Eastern Asia Volcanic Regions

Kde

Russia, Eastern Asia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

2 765 m

Poloha

52,433°, 98,303°

Východotuvinské sopečné pole, známé hlavně jako plošina Azas, je rozlehlá lávová plošina o rozloze asi 2 000 km² na jihu Sibiře, v ruské republice Tuva nedaleko mongolských hranic. Je zajímavá sopkami, které vyrostly pod silnou vrstvou ledovců doby ledové – vznikly tu ploché stolové hory zvané tuji. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Pole leží západo-severozápadně od jihozápadního cípu jezera Bajkal a severně od hranic s Mongolskem, v pohoří Východní Sajany. Mírně skloněnou plošinu rozbrázdily ledovce a protínají ji široká údolí; prochází jí řeka Bij-Chem, přítok Jeniseje. Podle anglické Wikipedie leží asi ve výšce 2 000 m a je velmi odlehlá a těžko přístupná. ^{[1, 3, 2]}

Na plošině stojí několik stolových hor z lávových proudů a hyaloklastitu (horniny ze sklovitých úlomků lávy rychle zchlazené ve vodě) a mnoho malých struskových kuželů. Nejvýraznější je stratovulkán Šivit-Tajga, nejvyšší bod pole (2 765 m), na jehož vrcholu jsou dva krátery, ve kterých kdysi stála lávová jezera. Sousední Derbi-Tajga je ledovci obroušená štítová sopka. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Pole je součástí sopečné oblasti Bajkalského riftu – pásma, kde se zemská kůra roztahuje. Podle anglické Wikipedie začala činnost riftu v oligocénu a nejsilnější byla v miocénu; v oblasti působí i horká skvrna, která zvedla terén až do výšky kolem 3 000 m. Láva tu je čedičová, převážně čedič a trachybazalt. ^{[1, 2]}

Základ plošiny tvoří lávy z pliocénu. Podle anglické Wikipedie tehdy vzniklo rozsáhlé lávové pole o tloušťce kolem 250 m a celkový objem sopečných hornin pole se odhaduje asi na 600 km³. ^[2]

Sopky pod ledem

Během dob ledových pokrýval Východní Sajany ledový štít. Když pod ním vybuchla sopka, láva se nejdřív tříštila v roztátém ledu na sklovité úlomky a teprve nad hladinou tekla jako běžný proud. Tak vznikly tuji – sopky s plochým vrcholem a strmými boky. Podle anglické Wikipedie tuji ukazují, že led tu býval silný i přes 700 m. ^[2]

Šivit-Tajga je podle anglické Wikipedie dlouhá přes 10 km, vysoká asi 500 m nad okolím a zabírá kolem 100 km² – patří tak k největším známým sopkám, které vznikly pod ledem. Erupce pod ledem mohly vyvolávat i náhlé povodně z roztátého ledu (jökulhlaupy); stopy po nich byly nalezeny u Derbi-Tajgy a Šivit-Tajgy. ^[2]

Tuji z Azasu vědci srovnávali se sopečnými stavbami v obřím kaňonu Valles Marineris na Marsu. ^[2]

Jak je staré

Sopečná činnost tu začala v pozdním pliocénu, podle anglické Wikipedie asi před 2 miliony let proudy lávy z puklin. Pozdější sopky se datují do různých dob pleistocénu, například Derbi-Tajga na 725 000 až 760 000 let a Šivit-Tajga zhruba na 110 000 až 130 000 let. ^[2]

Struskový kužel Ulug-Arginskij se dřív považoval za holocenní, tedy mladší než asi 11 700 let. Na jeho povrchu ale leží velké žulové bludné balvany a Hasenaka a kol. (1999) ho zařadili do pozdního pleistocénu. Podle anglické Wikipedie je nejmladším datovaným centrem pole, s věkem asi 48 000 ± 20 000 let. ^{[1, 2]}

Otázka nejmladší činnosti zůstává otevřená. Některé čedičové proudy, které vyplnily údolí, ledovce neobrousily, a proudy u řeky Bij-Chem mohou být holocenní. Studie Ivanova a kol. z roku 2015 ale v poli rozlišila jen sopky z pliocénu a pleistocénu, a GVP vede pole jako sopku bez známé erupce v posledních zhruba 12 000 letech. ^{[1, 3]}

Fakta

Jiné názvy

plošina Azas, Východotuvinská, Severovýchodotuvinská nebo Chamsara-Bijchemská plošina

Nejvyšší sopka

Šivit-Tajga, 2 765 m

Objem sopečných hornin

asi 600 km³

Nejmladší datovaná sopka

Ulug-Arginskij, asi 48 000 ± 20 000 let

Slovníček

tuja (stolová hora)

sopka s plochým vrcholem a strmými boky, která vyrostla při erupci pod ledovcem; láva se nejdřív tříštila ve vodě z roztátého ledu, nahoře pak tekla po souši

hyaloklastit

hornina z ostrohranných sklovitých úlomků, které vzniknou, když se horká láva prudce ochladí ve vodě nebo v ledu

struskový kužel

malý kopec ze sopečné strusky (pórovitých kousků lávy), který nasype jediná krátká erupce

stratovulkán

kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev popela a úlomků

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, kterou postupně navršily proudy řídké, snadno tekoucí lávy

rift

místo, kde se zemská kůra roztahuje a praská; vznikají v něm propadliny a často i sopky

horká skvrna

místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky

čedič

tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko

trachybazalt

čediči podobná tmavá sopečná hornina s vyšším obsahem sodíku a draslíku

jökulhlaup

náhlá ničivá povodeň, když se pod ledovcem nebo v něm nahromaděná voda – například roztátá při erupci – najednou provalí ven

bludný balvan

kámen, který přinesl a zanechal ledovec daleko od místa, kde se utrhl

pliocén

nejmladší období třetihor, zhruba před 5,3 až 2,6 milionu let

pleistocén

starší čtvrtohory, období dob ledových zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let od konce poslední doby ledové

oligocén, miocén

období třetihor, zhruba před 34 až 23 a před 23 až 5,3 miliony let

Zdroje

1. East Tuva Volcanic Field, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Azas Plateau, Wikipedia
3. Azas (sopečné pole), Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.