Semisopochnoi

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 221 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2023
Poloha: 51,930°, 179,580°

Semisopochnoi je neobydlený sopečný ostrov v západní části Aleutských ostrovů na Aljašce, největší sopka této části oblouku vystupující nad hladinu. Uprostřed má kalderu širokou 8 km a v ní skupinu mladých kuželů. Jeden z nich, Mount Young (dříve Mount Cerberus), soptil v letech 2018–2023 V únoru 2026 zaznamenali na sopce malý výbuch. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov měří na úrovni moře asi 20 km. Jméno pochází z ruského „Semisopočnyj“, tedy „sedmikopcový“ – na ostrově je sedm výrazných vrcholů. Ruské jméno zveřejnil v roce 1826 poručík Saryčev. ^{[1, 2, 4]}

Nejvyšším bodem je Anvil Peak, dvojvrcholový kužel z pozdního pleistocénu (konce starších čtvrtohor), který tvoří velkou část severu ostrova. Katalog GVP uvádí u sopky výšku 1 221 m, observatoř AVO 800 m. ^{[1, 2]}

Uvnitř kaldery vyrostl až v posledních asi 11 700 letech (v holocénu) trojvrcholový Mount Young, do roku 2023 Mount Cerberus. Každý z jeho tří vrcholů má kráter. Dalšími mladými sopkami jsou souměrný Sugarloaf Peak jiho-jihovýchodně od kaldery a malý struskový kužel Lakeshore Cone na břehu jezera Fenner v severovýchodní části kaldery. ^[1]

Jak vznikl

Ostrov byl původně nízkou, převážně čedičovou sopkou. Po mohutné erupci, která vyvrhla velké množství dacitové pemzy, se její vrchol propadl a vznikla kaldera. Podle AVO k tomu došlo až po poslední době ledové; přesné stáří kaldery není známo, nejspíš jde o starší holocén. ^{[1, 2, 3]}

Erupce

První zpráva o erupci pochází z roku 1873; v předchozím století mohly být nejméně čtyři další, záznamy jsou ale kusé. Většina zřejmě vycházela z kuželů Mount Cerberus (Young). Další erupce v roce 1987 přišla nejspíš ze Sugarloaf Peak. ^{[1, 2, 3]}

V září 2018 se probudil severní kužel Mount Cerberus (dnes Young). Po několika epizodách v letech 2018–2020 začala v únoru 2021 delší erupce, která podle GVP trvala až do května 2023. ^{[1, 3]}

V listopadu 2021 vyhazovaly krátké výbuchy ze severního kráteru několikrát denně oblaka popela do výšky asi 1 500–3 000 m nad mořem. Většina se rozplynula do zhruba 50 km od sopky a popel se usazoval jen blízko kráteru. AVO tehdy vedla sopku na oranžovém leteckém kódu se stupněm výstrahy WATCH. ^[3]

Dne 3. srpna 2023, po třech měsících bez erupce, snížila AVO výstrahu na zelenou, tedy normální stav. V únoru 2026 (hlášení AVO z 22. a 23. února) zachytily seismické a infrazvukové senzory malý výbuch; sopka přesto zůstala na zeleném stupni. ^[2]

Monitoring

Semisopochnoi sleduje Aljašská vulkanologická observatoř (AVO). Na ostrově má seismometry, infrazvukové senzory (zachycují nízké tóny výbuchů, které člověk neslyší) a webkamery. Kromě toho využívá družicové snímky a vzdálené sítě, které zachytí infrazvuk i blesky v sopečných oblacích. ^{[2, 3]}

Když je sopka neklidná, počítá AVO dvakrát denně modely, kam by vítr zanesl popel z případné erupce a kolik by ho kde napadalo. Letectví varuje barevným kódem od zelené po červenou. ^[2]

Lidé kolem

Ostrov je neobydlený a patří do Aljašské národní přírodní rezervace pro mořskou faunu (Alaska Maritime National Wildlife Refuge). Je důležitým hnízdištěm mořských ptáků. Nejbližší ostrovy jsou Amčitka asi 65 km na jihozápad a Adak asi 200 km na východ. ^{[3, 4]}

Zajímavosti

Semisopochnoi leží jen asi 15,6 km západně od 180. poledníku, tedy už na východní polokouli. Jeho východní cíp je proto podle zeměpisné délky nejvýchodnějším kouskem pevné země Spojených států i celé Severní Ameriky. ^[4]

Fakta

Rozloha ostrova: asi 222 km²
Kaldera: široká 8 km
Přejmenování: Mount Cerberus → Mount Young (2023)
Observatoř: AVO (Alaska Volcano Observatory)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
holocén: současné období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
struskový kužel: malá sopka nakupená z pórovitých úlomků lávy (strusky), které vyletují z průduchu
dacit: světlejší sopečná hornina s vyšším obsahem křemíku; její magma je husté a erupce bývají výbušné
pemza: lehký pórovitý sopečný kámen plný bublinek
infrazvuk: zvuk tak hluboký, že ho lidské ucho neslyší; šíří se vzduchem na velké vzdálenosti
letecký barevný kód: stupnice zelená–žlutá–oranžová–červená, kterou observatoře varují letectví před sopečným popelem

Zdroje

Semisopochnoi, Smithsonian Global Volcanism Program
Semisopochnoi, Alaska Volcano Observatory (USGS)
Volcano Activity Notice: Semisopochnoi, 19. 11. 2021, USGS / Alaska Volcano Observatory (2021)
Semisopochnoi Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.