Gareloi

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 573 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1989

Poloha

51,790°, -178,794°

Gareloi je neobydlený sopečný ostrov v západní části Aleutských ostrovů na Aljašce, asi 150 km západně od ostrova Adak. Patří k nejčinnějším sopkám Aleut: od 18. století tu bylo zaznamenáno přes deset erupcí. Velká výbušná erupce v roce 1929 rozťala jeho jihovýchodní svah 4 km dlouhou puklinou se třinácti krátery. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 8 × 10 km a téměř celý ho tvoří jediný stratovulkán, tedy sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela. Má dva vrcholy, nejvyšší bod leží ve výšce 1 573 m. Od jižního vrcholu se k moři táhne výrazná puklina směřující na jihovýchod. ^{[1, 2]}

Na jihozápadním pobřeží spadají do moře strmé útesy, vyhlodané do hornin staršího, už rozrušeného sopečného centra. Mladé lávové proudy pokrývají starší sopku od vrcholu až k pobřeží ve třech širokých pásech – k severozápadu, k východoseverovýchodu a k jihu. ^[1]

Zdroje se rozcházejí v tom, který z vrcholových kráterů je větší. Podle Aljašské vulkanologické observatoře (AVO) je mírně vyšší severní vrchol s kráterem širokým asi 300 m a činnými fumarolami. Anglická Wikipedie naopak uvádí, že 300 m široký kráter s fumarolami je ten jižní, zatímco severní kráter je uzavřený. ^{[2, 5]}

Erupce

Erupce v letech 1929–1930 otevřela podél 4 km dlouhé pukliny 13 kráterů o průměru 80 až 1 600 m. Začala freatickými výbuchy (výbuchy páry vzniklé ohřátím podzemní vody), po nichž sopka vyvrhovala sklovitou pemzu, lapilli, strusku i starší bloky hornin. Vytekly také čtyři krátké, strmé lávové proudy a jeden z nich dosáhl jihovýchodního pobřeží. ^{[1, 2]}

V srpnu 1980 zahlédla posádka dopravního letadla nad ostrovem sloupec popela, který podle AVO sahal do výšky 35 000 až 40 000 stop (asi 10,7–12,2 km). Na ostrově Adak popel nepadal. Jemné částice a sírany z této erupce zřejmě zachytilo o dva dny později výzkumné letadlo ve stratosféře asi 2 000 km daleko. Erupce skončila v září 1980, katalog ji hodnotí stupněm VEI 3. ^[4]

Další menší erupce katalog GVP zaznamenává v letech 1982, 1987 a 1989. Starší záznamy sahají do let 1790–1792. Protože je ostrov odlehlý, mnoho menších erupcí podle USGS nejspíš zůstalo bez povšimnutí. ^{[1, 3]}

Nebezpečí

Na ostrově nikdo nežije, hlavním nebezpečím jsou proto oblaka popela, která mohou ohrozit letadla. Erupce Gareloi obvykle vytvářejí popelová mračna a lávové proudy. ^[3]

Jizvy na svazích a usazeniny na okolním mořském dně ukazují, že se z ostrova v minulosti utrhly velké sesuvy a mohly vyvolat tsunami. Na mořském dně leží uloženiny tří takových lavin trosek. Podle USGS se to však stává nanejvýš jednou za několik tisíc let. ^{[3, 1]}

Monitoring

Sopku sleduje Aljašská vulkanologická observatoř (AVO) seismickými stanicemi. Dne 1. října 2026 zachytily přístroje jeden krátký výbuch a AVO následující den zvýšila výstražný stupeň na žlutý (ADVISORY). Další neklid se neobjevil a 6. října 2026 se stupeň vrátil na zelený (NORMAL). ^[2]

Jméno

Jméno pochází z ruštiny: poručík Saryčev ostrov v roce 1826 zapsal jako „Goreloi“, tedy „spálený“ či „hořící“. Domorodí Aleuťané mu podle záznamu kapitána Těbenkova z roku 1852 říkali „Anangusik“. Podoba Gareloi se na amerických a britských mapách objevila před rokem 1902. ^[2]

Fakta

Erupce 1929

13 kráterů na 4 km dlouhé puklině

Popel v srpnu 1980

asi 35 000–40 000 stop (10,7–12,2 km)

Nejbližší obec

Adak, asi 149 km východně

Observatoř

Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

freatický výbuch

výbuch páry, která vznikne, když magma prudce ohřeje podzemní vodu

lapilli

úlomky vyvrženého sopečného materiálu velikosti zhruba 2–64 mm

lavina trosek

obrovský sesuv, při kterém se utrhne část sopky a rychle se řítí dolů, často až do moře

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8

Zdroje

1. Gareloi, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Gareloi, Alaska Volcano Observatory
3. Coombs, M. L., McGimsey, R. G., Browne, B. L.: Preliminary Volcano-Hazard Assessment for Gareloi Volcano, Gareloi Island, Alaska. USGS Scientific Investigations Report 2008-5159, doi:10.3133/sir20085159 (souhrn), U.S. Geological Survey (2008)
4. Gareloi 1980/8, Alaska Volcano Observatory
5. Mount Gareloi, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.