Atka Volcanic Complex

sopka – Stratovolcano(es), United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 518 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

2025

Poloha

52,331°, -174,139°

Sopečný komplex Atka zabírá severní část ostrova Atka v Aleutských ostrovech na Aljašce. Tvoří ho starý štítový vulkán s kalderou a několik mladších sopek; nejčinnější z nich, Korovin, má v kráteru malé jezero, ze kterého čas od času vyrazí parní výbuch. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Základem komplexu je štítová sopka a kaldera z pleistocénu (starších čtvrtohor). Kaldera vznikla při mohutné výbušné erupci dacitového magmatu asi před 500 000 až 300 000 lety. Zachovala se z ní asi polovina okraje, otevřená k severozápadu. ^[1]

Uvnitř kaldery vyrostla sopka Kliuchef s pěti průduchy seřazenými ve směru severovýchod–jihozápad. Asi 5 km severně od ní leží Korovin, nejvyšší vrchol ostrova, a mezi nimi menší kužel Konia. Sopka Sarichef stojí asi 5 km východojihovýchodně od okraje kaldery a jako jediná si uchovala souměrný tvar; ostatní starší útvary na jihu a západě jsou silně rozrušené erozí. ^{[1, 5, 2]}

Korovin má dva vrcholové průduchy asi 0,6 km od sebe. Jihovýchodní kráter široký asi 1 km má strmé stěny ze starých lávových proudů a ve spodní části tyrkysově zelené jezero. Jeho barva podle AVO svědčí o tom, že do něj unikají sopečné plyny. Na úbočích Kliuchefu a v ledovcovém údolí na jihozápadě vyvěrají horké prameny a fumaroly (výrony horkých plynů). ^{[3, 1]}

Výšku Korovinu udávají zdroje různě: GVP uvádí pro komplex 1 518 m, AVO 1 533 m (v textu jedné zprávy i 1 553 m) a Wikipedie 1 530 m. ^{[1, 3, 2, 5]}

Erupce

Velkou erupci v roce 1812 si zdroje vykládají různě: připisuje se buď sopce Sarichef, nebo – podle GVP i AVO pravděpodobněji – sopce Kliuchef: podle GVP asi 700 m širokému kráteru 1 km severovýchodně od vrcholu, podle AVO východnějšímu ze dvou hlavních vrcholových průduchů. ^{[1, 2]}

Většina pozdějších erupcí patří Korovinu. Erupce v letech 1973, 1987 a 1998 vyvrhly menší množství popela a občas i krátké lávové proudy. Nejsilnější byla erupce v roce 1998, kdy oblak popela podle zpráv vystoupil až do výšky asi 10 600 m. ^{[2, 4, 1]}

Novější události jsou krátké freatické (parní) výbuchy z kráterového jezera, například 27. března 2024 bez hlášeného popela. Další následovaly v roce 2025 (poslední 29. října) a v roce 2026; po malém výbuchu 16. července 2026, zachyceném seismometry a infrazvukovými čidly, neklid opadl a 21. července 2026 AVO snížila výstrahu ze žluté na zelenou. ^{[5, 4, 2]}

Nebezpečí

Nejbližší obcí je vesnice Atka asi 16 km jižně od komplexu (v přímé vzdálenosti od Korovinu asi 21 km). Podle AVO může Korovin vybuchnout i bez výrazných předzvěstí; oblaky popela z těchto výbuchů ale bývají malé a rychle se rozptýlí. ^{[2, 3, 4]}

Monitoring

Komplex sleduje Aljašská vulkanologická observatoř (AVO). Kromě seismometrů a infrazvukových čidel využívá i družicové snímky. V březnu 2026 zaznamenala od 8. března přibývající drobná zemětřesení a chvění, 14. března prudký nárůst a z družic zvýšené množství oxidu siřičitého i teplotu povrchu; výstraha se zvýšila na žlutou (stav k 16. březnu 2026). ^{[4, 2]}

Stránka AVO o sopce Korovin (její zprávy o činnosti končí rokem 2020) uvádí, že sopka není seismicky sledována; zprávy z roku 2026 ale už popisují seismická data. ^{[3, 2]}

Fakta

Stáří kaldery

asi 500 000–300 000 let

Nejčinnější sopka

Korovin (s kráterovým jezerem)

Erupce 1998

oblak popela až asi 10 600 m n. m.

Observatoř

Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, postavená z tekuté lávy

dacit

světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je husté a vybuchuje výbušně

freatický výbuch

výbuch páry, když se voda v zemi nebo v jezeře prudce ohřeje od magmatu; nové magma přitom nevychází

infrazvuk

zvuk o tak nízkém kmitočtu, že ho lidské ucho neslyší; čidla jím zachytí i vzdálené výbuchy

fumarola

otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Atka Volcanic Complex, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Atka volcanic complex – oznámení HANS 2026/A543 (21. 7. 2026), Alaska Volcano Observatory (USGS) (2026)
3. Korovin, Alaska Volcano Observatory
4. Atka volcano raises alerts as seismic activity and volcanic gases increase, Alaska Public Media (KUCB) (2026)
5. Korovin Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.