Seguam

sopka – Stratovolcano(es), United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 054 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 1993
Poloha: 52,315°, -172,510°

Seguam je neobydlený ostrov ve středních Aleutách na Aljašce, který tvoří zbytky dvou kalder s mladšími sopkami uvnitř. Většinu zaznamenaných erupcí má na svědomí kužel Pyre Peak v západní kaldeře, naposledy v letech 1992–1993. Družicová radarová měření od té doby ukazují, že se povrch ostrova pomalu zvedá a klesá. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 11,5 × 24 km a leží mezi ostrovy Amlia a Amukta. V jeho západní části je kaldera (velká propadlina po vyprázdnění magmatického krbu) široká 3–4 km, kterou lemuje půlkruhový hřbet vysoký asi 700 m. Uprostřed ní stojí struskový kužel Pyre Peak, který přerůstá okraj kaldery a je nejvyšším z mladých kuželů ostrova. Katalog uvádí výšku sopky 1 054 m. ^{[1, 2]}

Kolem Pyre Peak se rozkládá velmi mladé pole čedičových láv, které částečně vyplňuje kalderu a sahá až k jižnímu pobřeží. Na východě ostrova leží druhá kaldera se staršími lávovými proudy z poledové doby (holocénu) a na samém východním cípu malá sopka Moundhill, která vybuchla jen jednou. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Seguam patří do Aleutského sopečného oblouku, který leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Na východě ostrova během pozdního pleistocénu vyrostla sopka Wilcox. Asi před 9 000 lety se její stavba zhroutila a zároveň proběhla mohutná erupce ignimbritu (horké směsi plynů a sopečných úlomků, která se valí po zemi a pak ztuhne v horninu). Zůstala po ní kaldera otevřená k západu. ^[1]

Katalog GVP tuto erupci řadí ke stupni VEI 5, s otazníkem – je tedy nejsilnější známou erupcí ostrova. Horniny Seguamu sahají od čediče až po ryolit, tedy od řídké lávy chudé na křemík po hustou lávu na křemík bohatou. ^[1]

Erupce

Historické zprávy o erupcích sahají do let 1786–1790. Další přišly v letech 1891–1892 a 1902, ve 20. století pak v roce 1977. Všechny nebo téměř všechny historické erupce pocházejí z oblasti Pyre Peak. ^{[1, 2]}

Poslední erupce začala koncem prosince 1992 v místě asi 1,5 km jižně od vrcholu Pyre Peak. Činnost se obnovila koncem května 1993 a trvala do konce srpna; při erupcích v letech 1992–1993 vytékaly z okolí Pyre Peak i lávové proudy. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Ostrov je neobydlený a nemá seismické stanice; pohyby jeho povrchu se proto dají sledovat z oběžné dráhy pomocí radarové interferometrie (InSAR). Ta porovnává radarové snímky téhož místa z různých dob a odhalí pohyby povrchu o pouhé centimetry. ^{[3, 2]}

Studie z roku 2013 zpracovala snímky z let 1992–2008. Západní kaldera s Pyre Peak po celou dobu klesala stálým tempem asi 1,6 cm za rok. Autoři to vysvětlují chladnutím a odplyňováním dřívějšího magmatu pod povrchem a smršťováním čerstvých lávových proudů z let 1977 a 1992–1993. ^[3]

Východní kaldera se naopak střídavě zvedala a klesala – například v letech 1998–2000 se zvedala asi o 2 cm ročně. Vědci to přičítají občasnému vnikání čedičového magmatu do zásobníku v hloubce 2,5–6 km pod hladinou moře; mezi těmito epizodami zásobník chladne a povrch klesá. ^[3]

Monitoring

Seguam spadá pod Aljašskou vulkanologickou observatoř (AVO), ale podle jejích stránek (listopad 2026) nemá seismickou síť a nemá přidělený výstražný stupeň. Nejbližší obec Atka leží asi 116 km západně. ^[2]

Fakta

Největší známá erupce: asi před 9 000 lety, ignimbrit, VEI 5?
Pokles západní kaldery: asi 1,6 cm za rok (1992–2008)
Nejbližší obec: Atka, asi 116 km
Původ jména: z jazyka Aleutů; ruské Goreli znamená „spálený“

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou do zemského pláště; nad ní vznikají řetězy sopek
struskový kužel: malá sopka nasypaná z pórovitých úlomků lávy (strusky), které dopadají kolem průduchu
holocén: současná poledová doba, posledních zhruba 11 700 let
pleistocén: starší část čtvrtohor, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
ignimbrit: hornina vzniklá z horké směsi plynů, popela a pemzy, která se při erupci valí po zemi
čedič, ryolit: sopečné horniny: čedič je chudý na křemík a jeho láva je řídká, ryolit je na křemík bohatý a jeho láva velmi hustá
InSAR: radarová interferometrie – porovnání družicových radarových snímků, které odhalí i centimetrové pohyby zemského povrchu

Zdroje

Seguam, Smithsonian Global Volcanism Program
Seguam, Alaska Volcano Observatory
Lee, C.-W., Lu, Z., Won, J.-S., Jung, H.-S., Dzurisin, D.: Dynamic deformation of Seguam Island, Alaska, 1992–2008, from multi-interferogram InSAR processing. Journal of Volcanology and Geothermal Research (2013), doi:10.1016/j.jvolgeores.2013.05.009 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2013)

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.