Makushin

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 800 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 1995
Poloha: 53,891°, -166,923°

Makushin je zaledněná sopka na severu ostrova Unalaska v Aleutských ostrovech na Aljašce, asi 26 km západně od města Unalaska. Patří k nejčinnějším sopkám Aljašky; katalog GVP u ní od roku 1768 eviduje 13 potvrzených menších až středně silných výbuchů a řadu dalších nejistých, naposledy vybuchla v roce 1995. V posledních letech ji vědci sledují kvůli rojům zemětřesení a výstupu sopečných plynů. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Na rozdíl od většiny strmých aleutských sopek má Makushin široký, plochý tvar připomínající kopuli. Jeho základna měří v průměru asi 16 km a zabírá většinu severozápadního výběžku ostrova. Vrchol pokrývá ledové pole o rozloze asi 40 km², ze kterého ledovce sestupují až do výšky kolem 305 m. ^{[1, 2]}

Vrchol useklo propadnutí – kaldera, široká podle GVP 2,5 km a podle AVO asi 3 km. Uvnitř je malý struskový kužel a fumaroly (otvory, z nichž unikají horké plyny). Výšku sopky zdroje uvádějí rozdílně: GVP i AVO 1 800 m, anglická Wikipedie 2 036 m. ^{[1, 2, 5]}

Kolem hlavní sopky leží řada menších průduchů: složený kužel Pakushin 8 km jihozápadně, kužel Sugarloaf, asi tucet výbuchových jam a struskových kuželů u mysu Point Kadin a struskové kužely Table Top a Wide Bay na poloostrově naproti městu Unalaska. Na vrcholu i na jihovýchodních a východních svazích jsou geotermální oblasti, kde se projevuje podzemní teplo. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Makushin patří do Aleutského sopečného oblouku, který leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina. Sopka rostla ve dvou obdobích oddělených erozí; nejstarší známé lávy jsou staré asi 930 000 let, většina stavby vznikla v pleistocénu (starších čtvrtohorách). ^{[1, 2]}

Vrcholová kaldera vznikla podle GVP asi před 8 000 lety. Erupci z té doby (kolem roku 6100 př. n. l.) katalog GVP řadí ke stupni VEI 5, tedy k velmi silným erupcím. Organická půda pod uloženinami pyroklastických proudů z erupce, která kalderu vytvořila, je podle radiokarbonového datování stará asi 7 950 let. ^{[1, 2]}

Erupce

Za posledních asi 4 000 let byla sopka často výbušná a některé erupce provázely pyroklastické proudy a přívaly (žhavé směsi plynu a úlomků hornin). Na severu ostrova je nejméně 15 vrstev sopečného popela z holocénu (posledních asi 11 700 let); kolik z nich pochází z Makushinu, ale není jisté. ^{[1, 2]}

V písemných záznamech jsou jen malé až středně silné výbuchy. Souhrn GVP je uvádí od roku 1786, seznam erupcí GVP ale začíná už rokem 1768. Nejsilnější z nich, se stupněm VEI 3, se odehrály v letech 1768–1769, 1802 a 1826. Ve 20. století šlo většinou o slabé výbuchy popela a páry; poslední potvrzené erupce byly v letech 1980, 1987, 1993–1994 a 30. ledna 1995. ^[1]

Co o něm dnes víme

Počet zemětřesení pod sopkou roste od roku 2012. V roce 2018 jich Aljašská vulkanologická observatoř (AVO) zaznamenala přes 1 000, nejvíc v rojích 5–10 km jihovýchodně od vrcholu. Téhož léta AVO poprvé změřila z letadla plyny nad vrcholem: sopka vypouštěla asi 100 tun oxidu siřičitého denně. Složení plynů ukazuje na horký systém, v němž se mísí plyny z magmatu s podzemní horkou vodou. ^[3]

Dne 15. června 2020 udeřilo pod ostrovem zemětřesení o síle 4,2, po něm další o síle 4,1 a do prosince stovky menších otřesů. Ležely asi 12 km jihovýchodně od vrcholu v hloubce 7–10 km. Kamery, GPS ani satelitní radar nezaznamenaly erupci ani změny povrchu. Studie z roku 2022 dospěla k závěru, že roj vznikl souhrou napětí v zemské kůře a nafukování žíly – pukliny, do které proniká magma. ^[4]

V roce 2020 měla sopka podle AVO zvýšený (žlutý) stupeň výstrahy – AVO ho vrátila na zelený 8. září a znovu 15. prosince 2020 –, erupce ale zjištěna nebyla. Od 15. prosince 2020 má Makushin podle AVO (stav k listopadu 2026) zelený, tedy normální stupeň. ^[2]

Lidé kolem

Do 30 km od sopky žije podle GVP asi 3 400 lidí; nejbližším městem je Unalaska. AVO na stránce sopky zveřejňuje předpovědi šíření sopečného popela podle modelů USGS a oficiální varování před spadem popela vydává pobočka národní meteorologické služby v Anchorage. ^{[1, 2]}

Fakta

Ledové pole na vrcholu: asi 40 km²
Kaldera: asi před 8 000 lety, VEI 5
Nejstarší známé lávy: asi 930 000 let
Oxid siřičitý (léto 2018): asi 100 t za den
Zemětřesný roj 2020: nejsilnější otřes M 4,2 (15. 6. 2020)
Hlídá: Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
struskový kužel: malý kopec z kousků ztuhlé lávy (strusky), nakupených kolem průduchu
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
radiokarbonové datování: určení stáří organických zbytků podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
žíla: deskovitá puklina v hornině, do které proniklo magma

Zdroje

Makushin, Smithsonian Global Volcanism Program
Makushin – popis, historie a stav, Alaska Volcano Observatory
Makushin unrest 2018, Alaska Volcano Observatory
Lanza, F., Roman, D., Power, J. A., Thurber, C. H., Hudson, T.: Complex magmatic-tectonic interactions during the 2020 Makushin Volcano, Alaska, earthquake swarm. Earth and Planetary Science Letters (2022), doi:10.1016/j.epsl.2022.117538 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (2022)
Makushin Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.