Martin

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 863 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1953
Poloha: 58,172°, -155,361°

Mount Martin je ledovcem pokrytá sopka na jihozápadním okraji skupiny sopek Katmai na Aljašce. Z kráteru na jejím vrcholu téměř neustále stoupá pára, takže zůstává bez ledu a skrývá kyselé jezírko. V jejím okolí se občas objevují roje zemětřesení; zprávy o erupcích v historické době jsou nejisté. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Sopka sedí uprostřed vysokého hřbetu (přes 1 400 m), který se táhne přes 12 km západojihozápadně od sopky Mageik. Nad okolní hřeben se její kužel zvedá jen asi o 500 m. Kráter na vrcholu je asi 300 m široký a na jihovýchodní straně proražený. ^{[2, 5]}

V kráteru jsou silné fumaroly – otvory, z nichž unikají horké sopečné plyny a pára. Teplo udržuje kráter bez ledu a občas se v něm vytvoří mělké kyselé jezírko. Plyny ukládají kolem fumarol síru. ^{[1, 2, 5]}

Celá sopka vznikla až v holocénu, tedy za posledních asi 11 700 let. Asi 95 % jejího objemu tvoří deset mohutných, balvanitých proudů dacitové lávy, které stekly až 10 km na severozápad a pokrývají 31 km². Ledovce je zatím téměř neobrousily. Sopka částečně překrývá starší, ledovci rozrušenou sopku Alagogshak. ^{[1, 2]}

Erupce

Zda sopka v historické době vybuchla, je nejisté. Spad popela v zátoce Kukak v červenci 1951 a erupci v únoru 1953 jihozápadně od sopky Trident připsali v roce 1954 sopce Martin, ale ani u jedné nebylo jasné, odkud doopravdy pocházela. Erupce z roku 1953 se dnes považuje za spornou. Dvě starší erupce jsou datované radiouhlíkovou metodou. ^{[1, 5]}

Co o něm dnes víme

Sopku seismicky sleduje Aljašská sopečná observatoř (AVO), nepřetržitě od roku 1996. V lednu 2006 pod ní zaznamenala první roj zemětřesení od začátku měření: 860 otřesů během jediného měsíce. Jiné známky neklidu, jako zesílené unikání páry nebo nízkofrekvenční otřesy, se neobjevily, rozbor USGS z roku 2009 nenašel známky velkého přísunu magmatu k povrchu a příčina roje zůstala neznámá. ^{[3, 2]}

Asi 15 km severozápadně od sopky leží dlouhodobé ohnisko zemětřesení, kde se ročně zaznamená kolem deseti otřesů. V říjnu 2014 tam proběhl další malý roj (40 otřesů za pět dní, nejsilnější o magnitudu 1,8). AVO uvádí, že příčina této dlouhotrvající seismicity zatím není známá. ^[4]

Koncem listopadu 2014 hlásili pozorovatelé z King Salmon výrazné sloupy páry asi 300 m nad sopkou. Podle AVO jsou takové parní oblaky u Martinu běžné. V lednu 2023 platil pro sopku zelený (normální) stupeň výstrahy. ^{[4, 2]}

Zajímavosti

Sopku pojmenoval v roce 1919 R. F. Griggs po geologovi George C. Martinovi z USGS. Ten jako první oblast navštívil a popsal po obří erupci Novarupty v roce 1912. ^{[2, 1]}

Fakta

Objem lávových proudů: přes 5 km³
Kráter: asi 300 m, s občasným kyselým jezírkem
Roj zemětřesení 2006: 860 otřesů v lednu
Observatoř: Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
holocén: současná část čtvrtohor, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
dacit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi hustá a teče pomalu
radiouhlíková metoda: určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin a živočichů, např. v dřevě zasypaném erupcí
roj zemětřesení: mnoho menších otřesů v jednom místě během krátké doby, bez jednoho výrazně silnějšího hlavního otřesu
nízkofrekvenční otřes: zemětřesení s pomalým, dunivým kmitáním, které obvykle vyvolává pohyb magmatu, plynů nebo horké vody v podzemí

Zdroje

Martin, Smithsonian Global Volcanism Program
Martin, Alaska Volcano Observatory
Dixon, J. P., Power, J. A.: The January 2006 volcanic-tectonic earthquake swarm at Mount Martin, Alaska. USGS Professional Paper 1760-D (2009), doi:10.3133/pp1760D (anotace), U.S. Geological Survey (2009)
Martin 2014/10, Alaska Volcano Observatory
Mount Martin (Alaska), Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.