Trident

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 864 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1974
Poloha: 58,236°, -155,100°

Trident je skupina sopek v národním parku Katmai na Aljašském poloostrově, jen pár kilometrů od Novarupty, kde v roce 1912 proběhla největší erupce 20. století. Nejmladší část skupiny, Southwest Trident, vyrostla až v letech 1953–1974 – během jediného lidského života tu vznikl nový sopečný kužel. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Skupinu tvoří čtyři navzájem se překrývající stratovulkány (sopky navršené z vrstev lávy a popela) a řada menších lávových dómů na svazích, mezi nimi Falling Mountain a Mount Cerberus na západě. Nejvyšší bod leží ve výšce 1 864 m. Vrcholy se nacházejí 3–5 km jihovýchodně od Novarupty a k severovýchodu přecházejí hřebenem v sopku Katmai. ^{[1, 3]}

Tři starší sopky skupiny pocházejí ze starších čtvrtohor (pleistocénu) a jsou obrušené ledovci. Sopečná činnost se postupně stěhovala od severovýchodu k jihozápadu – a právě na jihozápadním okraji vyrostla nejmladší sopka. ^[1]

Erupce

Erupce začala v únoru 1953 na jihozápadním svahu, v místě asi 1 170 m nad mořem. Nejvíc materiálu vyvrhl zřejmě hned výbuch 15. února 1953, po kterém zůstala vrstva strusky silná 5–17 cm. Velké bloky dopadaly až 3 km od kráteru. ^[2]

Z centrálního průduchu vytekly v letech 1953, 1957, 1958 a v zimě 1959/60 čtyři mohutné balvanité lávové proudy. Každý je silný 25–60 m a dlouhý 2,5–4 km; hlavní jazyk proudu z roku 1953 dosáhl délky 4,2 km. ^[2]

Černé popelové mraky vystoupaly mezi lety 1953 a 1974 nejméně desetkrát do výšky 6–9 km, snad jednou či dvakrát až 12 km. Podle dobových zpráv proletěl v roce 1953 pilot popelovým mrakem, který mu otloukl barvu z letadla, a v roce 1963 tlaková vlna převrátila malé letadlo na bok. Objemově významné erupce skončily do roku 1963, výbuchy pokračovaly až do roku 1974. ^[2]

Výsledkem je nový kužel s vrcholem ve výšce asi 1 515 m a kráterem širokým 350 m. Celkový objem vyvrženého materiálu odhaduje observatoř AVO podle Hildretha a kolegů na 0,7 ± 0,1 km³, starší studie z roku 2000 uvádí asi 0,5 km³. ^{[2, 4]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2000 ukázala, že erupce začala krátce poté, co se v mělké kůře smíchala dvě různá magmata – dacit a andezit. Magma předtím leželo v hloubce asi 3 km. Podle rozboru minerálů došlo ke smíchání zhruba měsíc předtím, než vytekla první láva. ^[4]

Teplota andezitového magmatu dosahovala kolem 1 000 °C, chladnějšího dacitu před smícháním asi 890 °C. ^[4]

Část lávových proudů starší sopky West Trident se při erupci roku 1912 zřítila do průduchu Novarupty, který se otevřel přímo vedle. ^[1]

Monitoring

Trident hlídá Aljašská vulkanologická observatoř (AVO) sítí seismických stanic. V lednu 2024 platil kvůli slabým zemětřesením žlutý výstražný stupeň; 10. ledna 2024 seismicita zeslábla a stupeň se vrátil na zelený. ^[3]

Nejbližší osady leží daleko: Karluk asi 83 km a King Salmon asi 104 km od sopky. Když je sopka neklidná, počítá AVO modelové předpovědi, kam by se při případné erupci šířil a kde by padal sopečný popel. ^[3]

Jméno

Jméno Trident (trojzubec) dal sopce v roce 1916 Robert F. Griggs z National Geographic Society podle tří výrazných vrcholů. Ty byly nejnápadnější částí skupiny až do roku 1953, kdy začala růst nová sopka. ^{[5, 3, 1]}

Fakta

Vznik Southwest Trident: 1953–1974
Objem erupce 1953–1974: 0,7 ± 0,1 km³ (jiný odhad 0,5 km³)
Nejdelší lávový proud: 4,2 km (1953)
Observatoř: Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
lávový dóm: kupa husté, vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže daleko odtéct
pleistocén: starší část čtvrtohor, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
andezit, dacit: sopečné horniny se středním (andezit) a vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá
struska: pórovité, tmavé úlomky ztuhlé lávy, vyvržené při výbuchu

Zdroje

Trident, Smithsonian Global Volcanism Program
Trident 1953/2, Alaska Volcano Observatory
Trident, Alaska Volcano Observatory
Coombs, M. L., Eichelberger, J. C., Rutherford, M. J.: Magma storage and mixing conditions for the 1953–1974 eruption of Southwest Trident volcano. Contributions to Mineralogy and Petrology (2000), doi:10.1007/s004100000166 (abstrakt), Contributions to Mineralogy and Petrology (2000)
Trident Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.