Katmai

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 047 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1912

Poloha

58,279°, -154,953°

Katmai je stratovulkán na Aljašském poloostrově, v dnešním národním parku Katmai. Při největší sopečné erupci 20. století v červnu 1912 se jeho vrchol propadl do hluboké kaldery, i když samotný výbuch proběhl asi 10 km odtud, u sousední sopky Novarupta. Dlouho se přitom myslelo, že vybuchl právě Katmai. ^{[1, 2, 5]}

Erupce roku 1912

Erupce začala 6. června 1912 kolem jedné hodiny odpoledne a ve třech výbušných fázích trvala asi 60 hodin. Vyvrhla zhruba 13,5 km³ magmatu – podle Správy národních parků USA asi třicetkrát víc než Mount St. Helens v roce 1980. Popel vystoupal přes 30 km vysoko a sopečný oblak nakonec obkroužil celou Zemi. ^{[2, 5]}

Láva a popel ale nevycházely z Katmaie, nýbrž z průduchu Novarupta asi 10 km na západ. Magma ale odtékalo z hloubky pod Katmaiem, a proto se vrchol hory zřítil. Propadání začalo asi v 11. hodině erupce a pokračovalo nárazově 3,5 dne. Seismografy po světě zachytily kolem 50 zemětřesení, z toho 14 o magnitudě 6 až 7. ^{[2, 3]}

Žhavá pyroklastická proudění – laviny horkého popela a plynů – zaplnila údolí řeky Ukak. Popel padal i ve vesnici Kodiak 170 km daleko; ostrov Kodiak se podle NPS ponořil do tmy na skoro tři dny. Jemný aerosol a prach v atmosféře měřitelně snížily průměrnou teplotu na Zemi. ^{[2, 5]}

Jak vypadá

Před rokem 1912 tvořily Katmai dva překrývající se zaledněné kužely se čtyřmi vrcholy v řadě od severovýchodu k jihozápadu; měly objem asi 30 km³. Kolaps většinu vrcholů useknul. Nejvyšší bod okraje kaldery dnes měří 2 047 m. ^{[1, 3, 4]}

Rozměry kaldery se ve zdrojích liší: GVP uvádí 3 × 4 km, AVO okraj 4,2 × 2,5 km, NPS šířku 3 km a hloubku 600 m. Podle monografie USGS z roku 2012 jde o kalderu širokou 4 km a hlubokou kolem kilometru. Strmé zubaté stěny se zvedají 500–1 000 m nad dno. ^{[1, 4, 5, 2]}

V kaldeře vzniklo jezero, které bylo v roce 1916 hluboké asi 10 m. V roce 1923 vyteklo, od té doby se ale znovu prohlubuje a dnes má kolem 250 m. Do kaldery sestupují ze stěn tři ledovce a z vnějších svahů hory stékají další, údolní ledovce. ^{[3, 5, 4]}

Při prvním výstupu na okraj kaldery v roce 1916 bylo na jejím dně vidět malý lávový dóm, později nazvaný Horseshoe Island (Podkovový ostrov). Vznikl až po propadu a dnes ho zakrývá voda jezera. ^{[1, 3]}

Historie hory

Většina stavby Katmaie pochází ze starších čtvrtohor (pleistocénu). Nejstarší odkrytou částí je čedičový kužel starý asi 89 000 let. Zhruba před 22 800 lety tu proběhla velká výbušná erupce ryolitu – světlého magmatu bohatého na křemík – s pliniovským sloupcem popela a pyroklastickými proudy. ^{[3, 1]}

Mladší, holocenní lávové proudy vytekly z bočního průduchu a stékají po jihovýchodním svahu do kaňonu řeky Katmai. Celkem sopka během své existence vychrlila podle odhadu asi 57 km³ materiálu. ^{[1, 3]}

Lidé kolem

Poslední dvě rodiny z vesnice Katmai odešly dva dny před erupcí, když zesílila zemětřesení. Domů se už nevrátily: popel vesnici téměř zasypal a povodeň v roce 1916 zničila, co zbylo. Údolím řeky Ukak předtím často procházeli Alutiiqové. ^[5]

V roce 1916 sem přišla výprava botanika Roberta F. Griggse placená National Geographic Society. Griggs pojmenoval zasypané údolí řeky Ukak Údolím deseti tisíc kouřů (Valley of Ten Thousand Smokes). Z uloženin v něm ještě asi deset let unikaly horké sopečné plyny z fumarol. Hlavně díky úsilí této výpravy a National Geographic Society vyhlásil prezident v roce 1918 národní památku Katmai. ^{[5, 2]}

Nebezpečí

Ani bez erupce není okolí úplně klidné. V létě, kdy je málo sněhu, zvedá silný vítr popel z roku 1912 vysoko do vzduchu a AVO kvůli němu vydává upozornění pro letectví. V roce 2026 tak hlásilo zvířený popel například 9. a 15. března, 24. července a 29. a 31. srpna; letecký barevný kód sopky přitom zůstával zelený. ^{[4, 6]}

Monitoring

Sopku sleduje Aljašská sopečná observatoř (AVO) sítí seismometrů a webkamerami. K listopadu 2026 měla Katmai zelený letecký kód a stupeň výstrahy NORMAL, tedy bez známek neklidu. ^[4]

Co o něm dnes víme

Že erupce z roku 1912 nevycházela z Katmaie, ale z Novarupty, zjistili vědci až mnohem později. K 100. výročí shrnuli geologové USGS Wes Hildreth a Judy Fierstein poznatky v monografii (2012): magma bylo uloženo asi 3–6 km pod povrchem a zásobník ryolitu, který Novarupta vychrlila jako první, pravděpodobně přímo navazoval na zásobník andezitu až dacitu. ^{[2, 3]}

Fakta

Erupce 1912

asi 13,5 km³ magmatu, zdrojem průduch Novarupta

Kaldera z roku 1912

asi 4 km široká, kolem 1 km hluboká

Jezero v kaldeře

asi 250 m hluboké

Údolí deseti tisíc kouřů

pojmenoval R. F. Griggs, 1916

Observatoř

Alaska Volcano Observatory (AVO)

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev popela

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatického zásobníku zhroutí povrch nad ním

pyroklastické proudění

lavina žhavého popela, úlomků a plynů, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h

pliniovská erupce

mohutný výbuch, při kterém sloup popela a plynů vystoupá desítky kilometrů vysoko

ryolit

světlá sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její magma je husté a výbušné

fumarola

otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

lávový dóm

kupa hustě tekoucí lávy, která se nahromadí nad průduchem

pleistocén, holocén

starší čtvrtohory (doba ledová, asi před 2,6 milionu až 11 700 lety) a nejmladší období od konce doby ledové po dnešek

letecký barevný kód

čtyřstupňová stupnice (zelená, žlutá, oranžová, červená), kterou observatoře upozorňují letectví na nebezpečí sopečného popela

Zdroje

1. Katmai, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hildreth, W., Fierstein, J.: The Novarupta-Katmai eruption of 1912 – largest eruption of the twentieth century; centennial perspectives. USGS Professional Paper 1791 (2012), doi:10.3133/pp1791 (abstrakt), U.S. Geological Survey (2012)
3. Hildreth, W., Fierstein, J.: Eruptive history of Mount Katmai, Alaska. Geosphere (2012), doi:10.1130/GES00817.1 (abstrakt), Geosphere (2012)
4. Katmai, Alaska Volcano Observatory
5. Valley of Ten Thousand Smokes and the 1912 Novarupta-Katmai Eruption, U.S. National Park Service, Katmai National Park & Preserve
6. Mount Katmai, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.