Nunivak (Nunivak Island)

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

511 m

Poloha

60,020°, -166,330°

Nunivak je velký ostrov v Beringově moři u jihozápadního pobřeží Aljašky, z velké části postavený z tenkých lávových proudů a posetý asi šedesáti malými sopečnými kužely. Sopky tu vznikaly v několika obdobích za posledních zhruba 6 milionů let; poslední erupce jsou staré asi 150 000 let. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrov je široký asi 106 až 110 km a celý ho pokrývá věčně zmrzlá půda (permafrost). Podkladem jsou usazené horniny z křídy, druhohorního období. Na nich leží souvislý krunýř z tenkých lávových proudů typu pahoehoe – řídké lávy s hladkým, provazovitým povrchem. Jednotlivé proudy jsou silné 3 až 15 m a skládají se v malé štítové sopky. ^{[1, 2, 3]}

Nad lávovými planinami se zvedá asi 60 struskových kuželů a čtyři maary – krátery po výbuších, kdy se magma setkalo s podzemní vodou. Maary Binalik, Ahkiwiksnuk, Nanwaksjiak a maar nazývaný „385“ leží v jedné řadě ve směru západ–východ. Dva z nich mají okraje asi 200 m nad dnem, které leží skoro v úrovni moře. ^{[1, 2]}

Jedinou obcí na ostrově je vesnice Mekoryuk na severním pobřeží. Při sčítání v roce 2010 tu žilo 191 lidí, většinou původní obyvatelé z národa Jupiků. ^{[3, 4]}

Sopečná minulost

Sopečná činnost tu začala asi před 6,1 milionu let a probíhala v oddělených obdobích. Podle příručky z roku 1990 přišlo mezi 6 a 1,5 milionu let pět krátkých výlevů, každý trval asi 100 000 až 200 000 let a mezi nimi byly klidné přestávky dlouhé 1 až 2 miliony let. Ohnisko činnosti se přitom posouvalo k východu, asi o 50 km za 5 milionů let. ^{[1, 2]}

Většina sopečných hornin ostrova, přes 427 km³, vznikla ve dvou obdobích v pleistocénu, která skončila asi před 300 000 lety. Nejmladší erupce, asi před 150 000 lety, vytvořily řadu proudů alkalického čediče a vrstvy sopečného popela ze struskových kuželů a maarů v pásu od západu k východu na jihu ostrova. ^[1]

Zdroje se v číslech mírně liší: GVP píše o pěti obdobích od 6,1 milionu do asi 150 000 let, příručka citovaná AVO o pěti výlevech mezi 6 a 1,5 milionu let a o častější činnosti od doby před 0,9 milionu let. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Geology zajímá, že tu téměř současně vybuchovaly dva druhy čediče – tholeiitový a alkalický. Na Havaji je obvyklé pořadí nejdřív tholeiit, pak alkalický čedič. Na Nunivaku se překrývají, což podle autorů naznačuje, že alkalický čedič tu nevzniká z tholeiitového. Od doby před 0,3 milionu let už vybuchoval jen alkalický čedič. ^[2]

V alkalických čedičích mnoha kuželů se nacházejí různé uzavřeniny – úlomky hornin vynesené z hloubky. Mezi vyvrženinami z maaru Nanwaksjiak jsou balvany tholeiitu s xenolity lherzolitu, horniny zemského pláště – podle příručky jde zřejmě o jediný známý výskyt svého druhu. ^[2]

AVO ostrov seismicky nesleduje a nemá pro něj stanovený stupeň výstrahy (stav podle stránky AVO v listopadu 2026). ^[2]

Fakta

Sopečné útvary

asi 60 struskových kuželů, 4 maary

Objem sopečných hornin

přes 427 km³ (dvě pleistocenní období)

Obyvatelé

191 (2010), jen ve vesnici Mekoryuk

Seismické sledování

ne (AVO, 2026)

Slovníček

permafrost

trvale zmrzlá půda, která nerozmrzá ani v létě (rozmrzá jen tenká svrchní vrstva)

křída

poslední období druhohor, zhruba před 145 až 66 miliony let

pahoehoe

havajský název pro řídkou čedičovou lávu, která tuhne s hladkým nebo provazovitým povrchem

štítová sopka

plochá, široká sopka z řídké lávy, která teče daleko

struskový kužel

malý strmý kopec z kousků pórovité lávy (strusky), vyvržených při jedné erupci

maar

široký mělký kráter po výbuchu, při kterém se vystupující magma setkalo s podzemní vodou

pleistocén

starší čtvrtohory, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

alkalický a tholeiitový čedič

dva druhy čediče, které se liší obsahem sodíku a draslíku; ukazují, jak a v jaké hloubce se magma v plášti tavilo

xenolit

úlomek cizí horniny, který magma strhlo cestou vzhůru a vyneslo na povrch

lherzolit

druh peridotitu, zelenavé horniny ze svrchního zemského pláště

Zdroje

1. Nunivak Island, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Nunivak Island – popis podle Wood a Kienle (1990), Volcanoes of North America, Alaska Volcano Observatory
3. Nunivak Island, Wikipedia
4. Nunivak, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.