Teahitia

sopka – Compound, France, Southern Pacific Volcanic Regions

Kde

France, Southern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Compound

Nadmořská výška

-1 743 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1985

Poloha

-17,564°, -148,821°

Teahitia je podmořská sopka asi 40 km severovýchodně od Tahiti, jejíž vrchol leží zhruba 1 500 m pod hladinou. V letech 1982–1985 pod ní proběhly mohutné roje zemětřesení, které se dávají do souvislosti s podmořskými erupcemi. Na jejích svazích vyvěrají teplé prameny a novější měření naznačují, že sopka se možná znovu probouzí. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Sopka patří k řetězci Společenských ostrovů, který vznikl nad horkou skvrnou – místem, kde z hlubin pláště stoupá horký materiál. Za činné se v tomto řetězci považují ostrovní sopka Mehetia a podmořská Teahitia, která je podle článku z roku 2020 nejzápadnější činnou podmořskou horou Společenských ostrovů. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Teahitia je složená sopka se čtyřmi výraznými kužely. Údaje o hloubce vrcholu se liší: GVP uvádí asi 1 700 m, anglická Wikipedie 1 450 m. Při mapování sonarem v roce 2013 leželo nejmělčí místo nejvyššího kužele v hloubce 1 460 m. Toto mapování neukázalo žádné propadliny ani vzdutí, které by svědčily o pohybu magmatu. ^{[1, 3, 2]}

Erupce

Erupce pod 1 500 m vody nikdo neviděl. Mezi lety 1981 a 1985 ale seismická síť Francouzské Polynésie zaznamenala v okolí asi 32 000 otřesů, většinou právě pod Teahitií. Některé roje doprovázel sopečný třes (dlouhé chvění země), který mohl pocházet z podmořských erupcí. GVP proto vede jako erupce roje z března 1982, července a prosince 1983 a ledna 1985. ^{[1, 2, 3]}

Horniny vytažené ze svahů sopky v roce 1986 při vynesení na hladinu doslova „vybuchovaly“. Podle GVP to naznačuje, že šlo o čerstvou lávu, která se ještě nestačila přizpůsobit tlaku a teplotě na dně. ^[1]

Co o něm dnes víme

Na svazích sopky objevily ponorky dvě pole hydrotermálních průduchů, každé zhruba 400 × 1 000 m. GVP uvádí ponory z let 1986 a 1989, článek z roku 2020 zmiňuje i pozdější ponory v roce 1999. Voda z malých komínků z oxidů železa tu měla nejvýš asi 30 °C. ^{[1, 2]}

Zhruba od 90. let do roku 2009 byla sopka téměř seismicky klidná, od roku 2010 ale počet slabých otřesů znovu roste. V srpnu 2012 tu udeřilo zemětřesení o magnitudu 4,9. Už v březnu 2008 vyděsil obyvatele Tahiti slabý otřes o magnitudu 3,2 s ohniskem pod Teahitií, protože se báli vlny tsunami. ^{[2, 3]}

V roce 2013 výzkumná loď Thomas G. Thompson našla nad sopkou v hloubce asi 1 400 m oblak vody obohacené železem a manganem. Podle článku z roku 2020 ho nemohou vytvářet jen 30 °C teplé prameny; průduchy by musely být teplé aspoň kolem 70 °C. Autoři proto opatrně navrhují, že horká skvrna se pod Teahitií znovu oživuje, a doporučují co nejdříve podrobný další výzkum. ^[2]

Fakta

Otřesy 1981–1985

asi 32 000

Zemětřesení 2012

magnitudo 4,9, srpen 2012

Teplota pramenů

asi 30 °C (1989, 1999)

Pole průduchů

2, každé asi 400 × 1 000 m

Slovníček

horká skvrna

místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek

sopečný třes

dlouhotrvající chvění země vyvolané pohybem magmatu nebo plynů pod sopkou

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vyvěrá voda ohřátá od magmatu v hloubce a nesoucí rozpuštěné kovy

sonar

přístroj, který měří hloubku a tvar dna podle odrazu zvukových vln

Zdroje

1. Teahitia, Smithsonian Global Volcanism Program
2. German, C. R. a kol.: Hydrothermal Activity and Seismicity at Teahitia Seamount: Reactivation of the Society Islands Hotspot? Frontiers in Marine Science 7 (2020), 73, doi:10.3389/fmars.2020.00073, Frontiers in Marine Science (2020)
3. Teahitiʻa, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.