Santa Ana

sopka – Stratovolcano, El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 381 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2005
Poloha: 13,853°, -89,630°

Santa Ana, zvaná také Ilamatepec, je mohutná vrstevnatá sopka na západě Salvadoru a s výškou 2 381 m nejvyšší sopka země. Na jejím vrcholu leží několik do sebe vnořených kráterů s malým kyselým jezerem. Soptí od 16. století opakovaně, naposledy v roce 2005, kdy výbuch zabil nejméně dva lidi. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Santa Ana patří do Středoamerického sopečného oblouku – řetězu sopek nad subdukční zónou, kde se oceánská deska zasouvá pod pevninu. Stojí těsně na západ od kaldery Coatepeque, velké sopečné propadliny. ^[1]

Sopku tvoří převážně andezit a trachyandezit, tedy horniny se středním obsahem křemíku. ^[1]

Jak vypadá

Široký vrchol sopky protínají srpovité krátery. Podle GVP jsou na vrcholu čtyři do sebe vnořené krátery a v tom nejvnitřnějším leží malé kráterové jezero. Před erupcí v roce 2005 mělo asi 200 m napříč a bylo chladné a kyselé. ^{[1, 5, 3]}

Kromě vrcholu soptí sopka i z bočních průduchů. Ty leží na soustavě trhlin dlouhé asi 20 km, která vede od okolí města Chalchuapa severoseverozápadně od sopky až ke struskovým kuželům San Marcelino a Cerro la Olla na jihovýchodním úbočí. ^[1]

Zřícení sopky

Na konci pleistocénu (starších čtvrtohor) se část sopky zřítila. Obrovská lavina trosek se přehnala krajinou až do Tichého oceánu a vytvořila poloostrov Acajutla. Podle anglické Wikipedie se to stalo nejdříve před 57 000 lety, jak ukazují vzorky půdy pod sesutým materiálem. ^{[1, 5]}

Sopka pak znovu dorůstala a nová stavba vyplnila většinu jizvy po zřícení. ^[1]

Erupce

Malé až středně silné výbuchy z vrcholu i z bočních průduchů jsou zaznamenány od 16. století. Katalog GVP hodnotí stupněm 3 na stupnici VEI erupce let 1521, 1524, 1576, 1874 a 1880 (ta vyšla z průduchu Mala Cara na severozápadním úbočí) a také erupci z roku 2005. ^[1]

V roce 1722 vytekl z bočního kužele San Marcelino lávový proud. Podle GVP dotekl 13 km na východ, podle anglické Wikipedie 11 km; Wikipedie dodává, že zničil vesnici San Juan Tecpan. ^{[1, 5]}

Podle anglické Wikipedie předcházela erupci z roku 2005 erupce z roku 1904. Katalog GVP navíc uvádí erupci z roku 1954 doloženou radiokarbonovým datováním a nejistou erupci z roku 1920. ^{[5, 1]}

Erupce v roce 2005

Katalog GVP klade začátek této erupce na 16. června 2005, k výbuchu došlo v říjnu 2005. Zahynuli nejméně dva lidé a sedm jich bylo zraněno. Výbuchy vrhaly kameny dál než 1,5 km od kráteru, některé velké jako auto, a mnoho lidí opustilo své vesnice. ^{[1, 5, 3]}

Podle NASA přišla mezi 5. a 11. říjnem 2005 série menších výbuchů a únik plynů. Družicový snímek z 10. října ukázal, že se kráterové jezero zmenšilo a na svahu se objevil sesuv bahna. Úřady tehdy udržovaly nejvyšší, červený stupeň výstrahy pro okruh 5 km kolem kráteru a salvadorská služba SNET varovala, že činnost sopky možná ještě neskončila. ^[4]

Prudké deště, které přinesl hurikán Stan, pak spustily další lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody. Podle anglické Wikipedie erupce přispěla ke škodám, které hurikán napáchal. ^{[2, 5]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2010 na základě rozboru usazenin ukázala, že erupci roku 2005 poháněl malý objem ryolitového magmatu, který vystoupil do malé hloubky. Nejprve se v kráterovém jezeře zřítil kužel starších usazenin rozložených horkými roztoky a následovaly freatické (parní) výbuchy, které vymršťovaly balvany. ^[2]

Potom se magma setkalo s vodou jezera a vznikly pyroklastické proudy – rychlá mračna horkého popela a plynů. Na východoseverovýchodní straně povalily borovice až 1,8 km od kráteru. Balvany dopadající na mokré usazeniny pak daly vzniknout laharu, který stekl po strmém východním svahu k rokli El Jabillal. ^[2]

Radiokarbonové datování starých půd a uhlíků ukázalo, že podobné erupce byly v minulých stoletích častější, než se myslelo. Autoři proto řadí Santa Anu k nejčinnějším sopkám Salvadoru a podrobnější výzkum jejích dřívějších erupcí považují za nezbytný pro odhad těch budoucích. ^[2]

Kráterové jezero se sledovalo v letech 1992–1993 a 2002–2007. Po erupci zteplalo, okyselilo se a jeho složení začalo kolísat, protože do něj přes zatopený průduch proudily sopečné plyny a teplo. Třikrát v letech 2006 a 2007 se jeho plocha zmenšila asi na 70 % původní. ^[3]

Zajímavosti

Podle anglické Wikipedie byla Santa Ana předobrazem jedné z činných sopek v knize Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho, jehož manželka Consuelo pocházela ze Salvadoru. Wikipedie tento údaj nedokládá zdrojem. ^[5]

Fakta

Jiný název: Ilamatepec
Oběti erupce 2005: nejméně 2 mrtví, 7 zraněných
Kráterové jezero: asi 200 m napříč (před rokem 2005)
Lávový proud 1722: z kužele San Marcelino, 13 km (podle Wikipedie 11 km)
Poloostrov Acajutla: vznikl z laviny trosek po zřícení sopky

Slovníček

stratovulkán (vrstevnatá sopka): sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela, obvykle strmá a kuželovitá
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
andezit, trachyandezit: sopečné horniny se středním obsahem křemíku; jejich láva je poměrně hustá
struskový kužel: malý kopec z pórovitých úlomků lávy (strusky) nahromaděných kolem průduchu
lavina trosek: obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozletí desítky kilometrů daleko
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamenů a vody
freatická erupce: parní výbuch: podzemní voda se od horkého magmatu prudce přemění v páru a roztrhá horninu
pyroklastický proud: rychle se valící směs horkého popela, kamenů a plynů
ryolit: sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její magma je husté a erupce bývají výbušné
radiokarbonové datování: určení stáří zbytků organismů (např. dřevěného uhlí) podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

Santa Ana, Smithsonian Global Volcanism Program
Scolamacchia, T., Pullinger, C., Fernandez-Caballero, L., Montalvo, F., Beramendi Orosco, L. E., Gonzalez Hernández, G.: The 2005 eruption of Ilamatepec (Santa Ana) volcano, El Salvador. Journal of Volcanology and Geothermal Research 189 (2010), 291–318, doi:10.1016/j.jvolgeores.2009.11.016 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2010)
Colvin, A. S., Rose, W. I., Varekamp, J. C., Palma, J. L. a kol.: Crater lake evolution at Santa Ana Volcano (El Salvador) following the 2005 eruption. GSA Special Papers 498 (2013), 23–43, doi:10.1130/2013.2498(02) (abstrakt), Geological Society of America (2013)
Eruption of Santa Ana (Ilamatepec) Volcano, NASA Earth Observatory (2005)
Santa Ana Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.