San Miguel

sopka – Stratovolcano, El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: El Salvador, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 130 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2023
Poloha: 13,434°, -88,269°

San Miguel, místně zvaný Chaparrastique, je souměrný kužel na východě Salvadoru, který se zvedá téměř od úrovně moře do výšky 2 130 m. Patří k nejčinnějším sopkám země a od 16. století má za sebou desítky erupcí. Poslední erupce, kterou katalog GVP k listopadu 2026 uvádí, proběhla v letech 2022–2023. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Sopka je stratovulkán – kužel navrstvený z lávových proudů a sopečného popela. Leží asi 11 km západně od města San Miguel (podle Wikipedie 15 km jihozápadně) a je třetí nejvyšší sopkou Salvadoru. Protože vyrůstá z pobřežní nížiny u Tichého oceánu, patří k nejnápadnějším horám země. ^{[2, 4, 1]}

Seříznutý holý vrchol nese široký a hluboký soubor kráterů, který erupce často mění. Z puklin na svazích vytekla řada lávových proudů, některé až za úpatí sopky na severní, severovýchodní a jihovýchodní straně. Největší jsou proudy na jihovýchodě: tvoří rozlehlá, skoro neporostlá lávová pole, přes která vedou silnice a železnice. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

San Miguel leží ve Středoamerickém sopečném oblouku nad subdukční zónou, kde se oceánská deska zasouvá pod pevninu. Podle salvadorského ministerstva životního prostředí (MARN) se sopka utvářela zhruba 25 000 let. ^{[1, 2]}

Studie Chesnera a kolegů z roku 2003, kterou cituje MARN, rozebrala 145 vzorků lávy, popela a pyroklastických proudů. Všechny jsou čediče nebo čedičové andezity. Podle MARN takové složení odpovídá erupcím strombolského typu – menším výbuchům a výlevům lávy. ^[2]

Erupce

Podle MARN měl San Miguel za posledních 300 let 28 erupcí. Osm z nich byly výlevy lávy z puklin na svazích, ostatní výbuchy plynů a popela z hlavního kráteru. Většina erupcí dosáhla jen stupně 1–2 na stupnici VEI. Velké lávové proudy vytekly v 17. až 19. století; průduchy na svazích se postupně posouvaly výš a novější činnost tvoří hlavně menší výbuchy popela z vrcholového kráteru. ^{[2, 1]}

Dne 16. ledna 2002 trval výbuch páry, plynů a popela tři hodiny a nenapáchal škody. Úniky oxidu uhličitého se tu měřily od listopadu 2001 a před erupcí stále rostly. ^[4]

Dne 29. prosince 2013 v 10:30 místního času začala erupce, kterou katalog GVP hodnotí stupněm VEI 3 – nejvyšším ze všech zdejších erupcí v katalogu. Předcházela jí od 6:30 zvýšená zemětřesná činnost. Úvodní výbuch trval asi dvě a půl hodiny, sloupec popela vystoupil přes 7 km nad kráter a asi 850 000 m³ popela se usadilo převážně západně od sopky. Podle deníku El Diario de Hoy bylo tehdy evakuováno asi 2 200 lidí do 13 nouzových přístřešků. GVP vede celé erupční období 2013 až do července 2014. ^{[2, 4, 1, 3]}

Od 15. do 20. listopadu 2022 zaznamenal MARN 62 výbuchů plynů a popela, v průměru 10 denně. Sloupce většinou dosahovaly asi 500 m, nejvyšší 1 100 m. Úřady doporučily nezdržovat se do 2 km od kráteru a připravily 26 přístřešků pro více než 10 000 lidí. Podle GVP tato erupce (VEI 2) skončila v květnu 2023. ^{[3, 1]}

Lidé kolem

Okolí sopky je hustě osídlené: do 30 km od vrcholu žije podle GVP asi 800 000 lidí. Podle MARN vznikaly osady na svazích bez plánu, a tím roste riziko pro jejich obyvatele. Při posledních erupcích proto lidé museli opouštět domovy. ^{[1, 2]}

Monitoring

Sopku sleduje Generální ředitelství environmentální observatoře při MARN. V roce 2018 k tomu sloužilo pět seismických stanic s přenosem dat v reálném čase, stanice měřící plyny na úpatí, kamera asi 7 km severozápadně od sopky a dvě stálé stanice GPS. Vulkanologové také chodí ke kráteru měřit teplotu termokamerou. ^[2]

Součástí systému včasného varování je síť místních pozorovatelů – obyvatel z ohrožených obcí, kteří dobrovolně sledují projevy sopky a spolupracují s observatoří a civilní ochranou. Činnost sopky se podle MARN posuzuje denně, hlavně podle počtu zemětřesení a množství unikajících plynů. ^[2]

Fakta

Místní název: Chaparrastique
Erupce za posledních 300 let: 28 (8 lávových proudů ze svahů)
Erupce 29. 12. 2013: sloupec přes 7 km nad kráter, asi 850 000 m³ popela
Stáří sopky: asi 25 000 let
Observatoř: MARN (Salvador)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev sopečného popela
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina
čedičový andezit: tmavá sopečná hornina, svým složením mezi čedičem a andezitem
strombolská erupce: méně prudká erupce s opakovanými výbuchy, které vyhazují kusy žhavé lávy; podle sopky Stromboli
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se při erupci řítí po svahu velkou rychlostí

Zdroje

San Miguel, Smithsonian Global Volcanism Program
Castro, R., Gutierrez, E.: Sistema de Alerta Temprana por actividad volcánica proveniente del volcán Chaparrastique. Foro Internacional: Los volcanes y su impacto, Arequipa 2018, s. 126–127, Ministerio de Medio Ambiente y Recursos Naturales de El Salvador / INGEMMET (2018)
Lemus, L.: Siguen las explosiones en el volcán Chaparrastique durante este domingo (20. 11. 2022), El Diario de Hoy (2022)
San Miguel (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.