San Cristobal

sopka – Stratovolcano, Nicaragua, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Nicaragua, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 745 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2024

Poloha

12,702°, -87,004°

San Cristóbal je s 1 745 m nejvyšší sopka Nikaraguy a jedna z nejčinnějších v zemi. Od konce 90. let 20. století z ní téměř každý rok vyletí menší výbuchy plynů a popela. K jejímu sopečnému komplexu patří i sopka Casita, z níž se v roce 1998 při přívalových deštích hurikánu utrhl svah a bahnotok zabil asi 2 500 lidí. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Sopečný komplex San Cristóbal tvoří pět hlavních sopek a uzavírá na severozápadě pohoří Marrabios, nedaleko hranice s Hondurasem. Nejmladší a nejvyšší je pravidelný kužel San Cristóbal, kterému se říká také El Viejo. Na vrcholu má kráter o rozměrech asi 500 × 600 m. Původní jméno sopky v jazyce nawat zní Tepemesquián. ^{[1, 4]}

Jihozápadní okraj kráteru je o 140 m vyšší než severovýchodní. Pasátové větry totiž odnášejí vyvržený popel a úlomky (tefru) převážně na jihozápad, kde se hromadí. Plyny, které ze sopky stále unikají, zničily na svazích velkou část vegetace. ^{[1, 4]}

Asi 4 km západně stojí sopka El Chonco s několika lávovými dómy na úbočí, 4 km severovýchodně rozrušená sopka Moyotepe; obě pocházejí ze starších čtvrtohor (pleistocénu). Na východní úbočí San Cristóbalu navazuje sopka Casita a na východním konci komplexu leží ještě starší kaldera La Pelona. ^[1]

Erupce

Erupce San Cristóbalu se zaznamenávají od 16. století. Jde většinou o malé až středně silné výbuchy. Nejsilnější v katalogu GVP mají stupeň VEI 3 – erupce z roku 1528 a erupce od srpna do listopadu 2017. Některé erupce z 16. století připisované sopce Casita jsou nejisté a mohly pocházet i z jiných sopek pohoří Marrabios. ^[1]

Od roku 1997 se krátké výbuchy opakují skoro každý rok. V září 2012 vystoupal popel podle zpráv do výšky několika kilometrů a z okolí bylo evakuováno asi 3 000 lidí; v prosinci 2012 museli odejít další stovky obyvatel. V březnu 2021 pokryl popel několik obcí včetně města Chinandega. ^{[1, 4]}

V neděli 26. června 2022 vynesl výbuch plyny a popel do výšky asi 1 500 m. Slabá vrstva popela napadala v obcích Las Grecias a ve městě El Viejo. Podle zprávy šlo o činnost střední síly a nikaragujský ústav INETER ji označil za součást běžného chování sopky. ^{[3, 1]}

Poslední erupce zapsané v katalogu GVP (stav podkladů k listopadu 2026) jsou krátké výbuchy 5. července 2023 a 7. června 2024. Při výbuchu v červenci 2023 vystoupal popel asi 2 km vysoko. ^{[1, 4]}

Katastrofa na sopce Casita (1998)

Dne 30. října 1998 spustily přívalové deště hurikánu na svahu sopky Casita malý sesuv. Utržená hornina se smísila s vodou a cestou nabírala další bahno a kameny, až z ní vznikl bahnotok (lahar). Ten byl asi 6 km od sopky široký 1,2 km a hluboký 3 až 6 m. ^[2]

Bahnotok zničil městečka El Porvenir a Rolando Rodríguez a zahynulo asi 2 500 lidí. Od chvíle, kdy lidé proud zaznamenali, do zničení obcí uběhly jen 2,5 až 3 minuty. Obě městečka přitom stála v dráze, kudy bahnotoky stékaly už v pravěku: vědci tu doložili nejméně tři podobně velké proudy od doby před asi 8 300 radiokarbonovými lety. ^[2]

Lidé kolem

Sopka tvoří kulisu města Chichigalpa v departementu Chinandega. Silnější erupce zasahují popelem města Chichigalpa, Corinto, El Realejo, El Viejo a Chinandega. Sopku sleduje nikaragujský Ústav územních studií (INETER), který měří mimo jiné sopečný třes a sílu seismického signálu. ^{[4, 3]}

Fakta

Nejvyšší sopka Nikaraguy

1 745 m

Kráter

asi 500 × 600 m

Katastrofa na Casitě

30. 10. 1998, asi 2 500 obětí

Observatoř

INETER (Nikaragua)

Jméno v jazyce nawat

Tepemesquián

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka vrstvená z lávových proudů a vyvrženého popela a úlomků

tefra

všechno, co sopka vymrští do vzduchu: popel, písek, kamínky i větší úlomky

lávový dóm

kopec z vazké lávy, která se z průduchu vytlačuje pomalu a neodteče daleko

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu

lahar (bahnotok)

proud vody, bahna, popela a kamenů, který se řítí ze sopky údolím; vzniká třeba při silných deštích

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

pleistocén

starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

sopečný třes

nepřetržité chvění půdy pod sopkou, které obvykle souvisí s pohybem magmatu nebo plynů

Zdroje

1. San Cristóbal, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Scott, K. M., Vallance, J. W., Kerle, N., Macías, J. L., Strauch, W., Devoli, G.: Catastrophic precipitation-triggered lahar at Casita volcano, Nicaragua: Occurrence, bulking and transformation. Earth Surface Processes and Landforms (2005), doi:10.1002/esp.1127 (abstrakt), U.S. Geological Survey (2005)
3. Highest volcano in Nicaragua records explosion of gases and ashes, The Tico Times (2022)
4. San Cristóbal Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.