Negro, Cerro

sopka – Pyroclastic cone(s), Nicaragua, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Nicaragua, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Pyroclastic cone(s)
Nadmořská výška: 728 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1999
Poloha: 12,506°, -86,702°

Cerro Negro („Černý kopec“) v Nikaragui je nejmladší sopkou Střední Ameriky – vznikl teprve v dubnu 1850. Od té doby vybuchl více než dvacetkrát a jeho černý struskový kužel dorostl do výšky asi 250 m. Popel z jeho erupcí opakovaně zasypal pole i nedaleké město León. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Sopka leží v pohoří Cordillera de los Maribios, které vzniklo nad subdukční zónou: oceánská deska Kokosová se tu zasouvá pod Karibskou desku. Cerro Negro je největší, nejjižnější a nejmladší ze čtyř mladých struskových kuželů seřazených v linii od severoseverozápadu k jihojihovýchodu, asi 2 km severozápadně od vrcholu sopky Las Pilas. ^{[1, 4]}

Struskový kužel je hromada ze sopečné strusky – pórovitých kousků lávy, které vyletí z kráteru a dopadnou kolem něj. Cerro Negro ale soptí opakovaně, proto se o něm mluví jako o polygenetickém struskovém kuželu. ^[4]

Erupce

Erupce přicházejí v odstupech několika let až několika desetiletí. Jsou strombolské až subpliniovské – od vyhazování žhavých kusů lávy po sloupce popela vysoké několik kilometrů. Kromě popela vytékají i lávové proudy, které terén směruje hlavně k severovýchodu a jihozápadu. Tvar kužele i kráteru se při erupcích často mění. ^[1]

Zvláštností některých erupcí je, že z vrcholu stoupá popel a zároveň z puklin u úpatí vytéká láva. Mezi nejsilnější erupce (VEI 3) patří ty z let 1923, 1947, 1950, 1960, 1968, 1971 a 1992. Podle Wikipedie vystoupal popel v roce 1971 do výšky asi 10 km a při erupci v roce 1992 se evakuovalo přes 20 000 lidí. ^{[4, 1]}

V roce 1995 vybuchoval Cerro Negro nejprve 79 dní menšími parními výbuchy. Po 95 dnech klidu přišla hlavní erupce, která za 13 dní vyvrhla asi 8 milionů m³ čediče. Na León tehdy napadlo asi 5 mm popela a škody byly malé. ^[2]

Zatím poslední erupce proběhla 5.–7. srpna 1999. Předcházela jí tři zemětřesení o síle asi Mw 5,2; první přišlo asi 11 hodin před erupcí do 1 km od sopky. Na jižním svahu a u úpatí se otevřely tři nové průduchy. Podle studie z roku 2004 byla erupce malá (VEI 1); katalog GVP ji řadí o stupeň výš (VEI 2). ^{[3, 1]}

Nebezpečí

Okolí sopky je řídce osídlené, ale padající popel už několikrát poškodil úrodu i budovy. Podle studie z roku 1998 je ve vzdálenosti nad 3 km od kráteru hlavním nebezpečím právě spad popela; dřívější spady způsobily i úmrtí, když se pod tíhou popela zřítily střechy. ^{[1, 2]}

Autoři studie z roku 1998 se zaměřili na město León. Upravili počítačový model šíření popela a ověřili ho na erupci z roku 1995; model rozumně odhaduje tloušťku popela ve vzdálenostech 8–30 km od kráteru. ^{[2, 4]}

Sopku sleduje Nikaragujský ústav územních studií INETER; podle Wikipedie má na Cerro Negro jednu ze svých seismických stanic. ^[4]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 1998 ukázala, že rychlost, s jakou sopka chrlí materiál, je i přes jeho dlouhou činnost běžná pro struskové kužely nad subdukčními zónami. ^[2]

Tatáž studie spočítala, že od roku 1900 sopka vyvrhuje materiál stálým tempem, a odhadla další erupci před rokem 2006. Ta však nepřišla – podle katalogu GVP byla poslední erupce v roce 1999. ^{[2, 1]}

Rozbor erupce z roku 1999, publikovaný v roce 2004, dospěl k závěru, že ji spustila tektonika: zemětřesení roztáhla okolní horninu a otevřela magmatu cestu, aniž by na něj zespodu tlačil velký přetlak. Šlo tedy o malou erupci vyvolanou pohyby zemské kůry. ^[3]

Zajímavosti

Černý štěrkovitý kužel ostře kontrastuje se zelenými svahy okolních hor – odtud jméno. Na jeho svazích se provozuje sjíždění na prknech po sopečné strusce („volcano boarding“). ^[4]

Fakta

Vznik: 13. dubna 1850
Počet erupcí od vzniku: asi 23 (podle Wikipedie)
Výška kužele: asi 250 m nad okolím
Erupce 1995: asi 8 milionů m³ čediče za 13 dní
Monitoring: INETER

Slovníček

struskový kužel: malá sopka nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky), které vyletují z kráteru a padají kolem něj
polygenetický: o sopce: taková, která vybuchuje opakovaně, ne jen jednou
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce tam vzniká magma
strombolská erupce: mírná erupce, při níž sopka v krátkých výbuších vyhazuje žhavé kusy lávy
subpliniovská erupce: silnější výbušná erupce, při níž stoupá sloupec popela do výšky několika kilometrů až přes 10 km
čedič: tmavá sopečná hornina s nízkým obsahem křemíku; jeho láva je řídká
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
Mw: momentové magnitudo, nejběžnější měřítko síly zemětřesení

Zdroje

Cerro Negro, Smithsonian Global Volcanism Program
Hill, B. E., Connor, C. B., Jarzemba, M. S., La Femina, P. C., Navarro, M., Strauch, W.: 1995 eruptions of Cerro Negro volcano, Nicaragua, and risk assessment for future eruptions. GSA Bulletin 110 (1998), 1231–1241, doi:10.1130/0016-7606(1998)110<1231:EOCNVN>2.3.CO;2 (abstrakt), GSA Bulletin (1998)
La Femina, P. C., Connor, C. B., Hill, B. E., Strauch, W., Saballos, J. A.: Magma–tectonic interactions in Nicaragua: the 1999 seismic swarm and eruption of Cerro Negro volcano. Journal of Volcanology and Geothermal Research 137 (2004), 187–199, doi:10.1016/j.jvolgeores.2004.05.006 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2004)
Cerro Negro, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.