Miravalles

sopka – Stratovolcano, Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Costa Rica, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 028 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1946
Poloha: 10,748°, -85,153°

Miravalles je sopka na severozápadě Kostariky, s 2 028 m nejvyšší v pohoří Cordillera de Guanacaste. Za posledních sto let tu byl jen malý parní výbuch v roce 1946, ale podzemní teplo využívá nejrozvinutější geotermální pole v zemi. Výzkum z roku 2022 ukázal, že v posledních tisíciletích byla sopka mnohem činnější, než se myslelo. ^{[1, 4, 2]}

Jak vznikl

Miravalles patří ke Středoamerickému sopečnému oblouku, řadě sopek nad subdukční zónou – místem, kde se oceánská deska noří pod pevninu. Stojí uvnitř velké kaldery Guayabo (též Miravalles), propadliny o rozměrech asi 15 × 20 km. ^[1]

Kaldera vznikla při několika mohutných výbušných erupcích zhruba před 1,5 až 0,6 milionu let. Vyvrhly obrovské množství žhavých pyroklastických proudů z dacitu a ryolitu, hornin bohatých na křemík. Po nich vyrostlo ve východní části kaldery pět mladších sopek seřazených na linii od jihozápadu k severovýchodu; Miravalles je jednou z nich. ^[1]

Jak vypadá

Miravalles je andezitový stratovulkán – kužel složený z vrstev lávy a popela. Mladé sopky časem přerostly velkou část východního a jižního okraje kaldery. Jejich růst přerušilo zhroucení části sopky, z něhož se k jihozápadu sesunula velká sutinová lavina. ^[1]

Západní a jihozápadní svahy pokrývají lávové proudy, které vypadají geologicky mladě. Pod nimi, na plochém západním dně kaldery, leží městečko Guayabo. Sopka je součástí chráněného území Zona Protectora Miravalles. ^{[1, 4]}

Erupce

Jediná zaznamenaná novodobá událost je malý freatický (parní) výbuch 14. září 1946 na jihozápadním svahu u místa Las Hornillas. Katalog GVP z pravěku uvádí jedinou erupci, kolem roku 5050 př. n. l., doloženou vrstvou sopečného popela. ^[1]

Co o něm dnes víme

Tým P. Ryana a G. Alvarada v roce 2022 prozkoumal na svazích sopky naplaveniny řek a pohřbené půdy a datoval je radiokarbonovou metodou. Našel mnohem víc erupcí v holocénu (posledních asi 11 700 let), než se dosud vědělo. ^[2]

Nejstarší zjištěná fáze kolem roku 6300 př. n. l. zahrnovala sutinovou lavinu a současně silný výbuch, který rozmetal lapili (drobné sopečné kamínky). Po asi 2 600 letech klidu následovaly další erupce lapili, dva bahnotoky (lahary) a čedičový lávový proud kolem roku 3400 př. n. l. ^[2]

Velmi činná byla sopka mezi lety 1600 př. n. l. a 1500 n. l.: nejméně čtyři erupce lapili, nejméně čtyři lahary, nejméně šest vrstev popela a pemzy a malé andezitové lávové proudy. V říčních naplaveninách autoři napočítali od roku asi 1500 př. n. l. nejméně 24 událostí. Nejmladší doložená erupce lapili je z roku asi 1070 n. l. ^[2]

Pro odhad nebezpečí je důležité, že na západním svahu za posledních 500 let proběhly nejméně dva, možná tři ničivé lahary. Podle autorů zachycují nejúplnější záznam nedávné činnosti činných i spících sopek pravděpodobně právě říční naplaveniny. ^[2]

Geotermální energie

Pod sopkou zůstává velký tepelný tok, a proto tu státní společnost ICE (Instituto Costarricense de Electricidad) vybudovala nejrozvinutější geotermální pole Kostariky. ^{[1, 4]}

První elektrárna, Miravalles I s výkonem 55 MW, zahájila provoz 24. března 1994. Do roku 2004 přibyly další dvě parní a jedna binární elektrárna a celkový instalovaný výkon dosáhl 163 MW. Podle Wikipedie vede k polím 48,5 km potrubí a je tu 61 vrtů. ^{[3, 4]}

Fakta

Geotermální elektrárny: od 1994, celkem 163 MW
Kaldera Guayabo: asi 15 × 20 km, stáří 1,5–0,6 mil. let
Doložené události od 1500 př. n. l.: nejméně 24

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou do zemského pláště
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastický proud: žhavá směs sopečných plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu velkou rychlostí
dacit, ryolit: světlé sopečné horniny s vysokým obsahem křemíku, typické pro výbušné erupce
stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
sutinová lavina: obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozlijí daleko do okolí
freatický výbuch: výbuch páry, který vznikne, když magma nebo horké horniny prudce ohřejí podzemní vodu
holocén: současná geologická doba, posledních asi 11 700 let
lapili: sopečné úlomky velké zhruba jako hrách až vlašský ořech
lahar: sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která se řítí údolím
binární elektrárna: geotermální elektrárna, v níž horká voda ohřívá jinou kapalinu s nižším bodem varu, jejíž pára pohání turbínu

Zdroje

Miravalles, Smithsonian Global Volcanism Program
Ryan, P. C., Alvarado, G. E., McCanta, M., Barca, M. K., Davis, G., Hurtado Mendoza, L.: The importance of overbank deposits and paleosol analyses for comprehensive volcanic hazard evaluation: the case of Holocene volcanism at Miravalles Volcano, Costa Rica. Natural Hazards 112 (2022), 413–449, doi:10.1007/s11069-021-05187-6 (abstrakt), Natural Hazards (2022)
Costa Rica celebrates 25 years of sustainable geothermal generation, ThinkGeoEnergy (2019)
Miravalles Volcano, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.