Carihuairazo

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Ecuador, South America Volcanic Regions

Kde

Ecuador, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 102 m

Poloha

-1,404°, -78,750°

Carihuairazo je silně rozrušená sopka v ekvádorských Andách, soused nejvyšší hory Ekvádoru Chimborazo. Na jejím vrcholu ležel malý ledovec – podle studie z roku 2025 zcela roztál v únoru 2024. ^{[1, 4, 3]}

Jak vypadá

Carihuairazo je stratovulkán z pleistocénu (starší části čtvrtohor). Jeho vrchol se kdysi zřítil a zbyla po něm kaldera otevřená k severovýchodu. Sopka leží v Západní Kordilleře asi 150 km jiho-jihozápadně od Quita, zhruba 30 km od měst Ambato, Riobamba a Guaranda. ^{[1, 4]}

Výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 5 102 m, Wikipedie 5 018 m. Hora leží v chráněném území Reserva de Producción Faunística Chimborazo, kde žijí vikuně, lamy a alpaky. ^{[1, 4]}

Mladší soused a sesuv z roku 1698

Asi 5 km východně od Carihuairaza vyrostla mnohem mladší sopka Puñalica, a to zhruba před 18 000 až 14 000 lety. ^[1]

V roce 1698 se z hory utrhl sesuv a vznikl lahar – proud bahna a kamení. Jeho trosky doputovaly až do města Ambato. ^[1]

Konec ledovce

V roce 1956 měl ledovec na Carihuairazu plochu 0,34 km². Studie z roku 2024 sledovala jeho vývoj na leteckých snímcích a pomocí modelu, do něhož vstupují meteorologická data. Do roku 2021 ledovec ztratil 99 % této plochy; od roku 1978 ubýval soustavně, jen s krátkými obdobími, kdy se zotavil nebo se jeho plocha neměnila. Úbytek podle autorů nejlépe vysvětluje teplota. ^[2]

Model nezahrnul vliv erupce sousední sopky Tungurahua, která mohla úbytek ledovce urychlit. Autoři vedli také rozhovory s lidmi z blízké komunity Cunucyacu a s horolezci, kteří do oblasti chodí. ^[2]

Další tým měřil poslední zbytek ledu přímo na místě. V září 2023 měl plochu 1 312,5 m², v lednu 2024 už jen 101,2 m² a jeho tloušťka klesla z 2,5 m na 0,71 m. V únoru 2024 led zcela roztál. ^[3]

Výstupy

V roce 1880 vystoupil na horu Edward Whymper s Louisem a Jeanem-Antoinem Carrelovými a Ekvádorci Davidem Beltránem a Franciscem Campañou. Není ale jisté, zda dosáhli nejvyššího vrcholu. První doložený výstup na hlavní vrchol se podařil v roce 1951 Arturu Eichlerovi, Horaciu Lópezovi Uribemu a Jeanu Morawieckimu. ^[4]

Fakta

Ledovec v roce 1956

0,34 km²

Zánik ledovce

únor 2024

Lahar

1698, trosky až do Ambata

První doložený výstup

1951

Slovníček

stratovulkán

sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

kaldera

velká kotlovitá propadlina, obvykle na vrcholu sopky, vzniklá propadnutím nebo zřícením části sopečné stavby

lahar

proud bahna, vody a kamení na svazích sopky, který se valí údolími jako řeka betonu

pleistocén

starší část čtvrtohor, asi před 2,6 milionu až 11 700 lety; období opakovaných dob ledových

Zdroje

1. Carihuairazo, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hidalgo, D., Domínguez, C., Villacís, M., Ruíz, J. C., Maisincho, L., Cáceres, B., Crespo-Pérez, V., Condom, T., Piedra, D.: Retroceso del glaciar del Carihuairazo y sus implicaciones en la comunidad de Cunucyacu. La Granja 39 (2024), 92–115, doi:10.17163/lgr.n39.2024.06, La Granja: Revista de Ciencias de la Vida (2024)
3. Vaca-Cárdenas, P. V., Muñoz-Jácome, E. A., Vaca-Cárdenas, M. L., Cushquicullma-Colcha, D. F., Guerrero-Casado, J.: The Recent Extinction of the Carihuairazo Volcano Glacier in the Ecuadorian Andes Using Multivariate Analysis Techniques. Earth 6 (2025), 86, doi:10.3390/earth6030086 (abstrakt), Earth (MDPI) (2025)
4. Carihuairazo, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.