Tacora

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

5 960 m

Poloha

-17,721°, -69,773°

Tacora je vysoká andezitová sopka na severním okraji Chile (patří k nejsevernějším chilským sopkám), těsně u hranice s Peru, asi 100 km severovýchodně od Ariky. Žádná její erupce není potvrzena, z jejích průduchů ale stále unikají horké plyny a na svazích se dlouho těžila síra, kterou tyto plyny ukládají. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Sopka stojí na plochém podkladu z ignimbritů – vrstev ztuhlých žhavých mračen z dávných obřích erupcí –, který tvoří náhorní plošinu Arica Altiplano. Asi 6 km severoseverozápadně od vrcholu leží starší sopka Chupiquiña. Je konečkem řady menších sopek se sedmi vrcholy, která se táhne asi 10 km na sever do Peru. ^[1]

GVP uvádí výšku 5 960 m, anglická Wikipedie 5 980 m. Vrchol má kalderu otevřenou k severozápadu a v ní kráter. Ledovce v minulosti horu silně obrousily. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Tacora patří ke Střední vulkanické zóně And. Zdejší sopky vznikají, protože se oceánská deska Nazca zasouvá (subdukuje) pod jihoamerickou desku. ^[3]

Nejmladší změřené stáří horniny je podle anglické Wikipedie asi 50 000 let. Starší zpráva z roku 1939 zmiňuje erupce v letech 1930 a 1937, jiné zdroje je ale neuvádějí a geolog Moreno v roce 1985 žádné erupce z posledních asi 12 000 let neuvedl. GVP proto Tacoru vede mezi sopkami bez jisté erupce v holocénu. ^{[1, 3]}

Těžba síry

Fumaroly (průduchy s horkými plyny) na sopce ukládají síru. Podle GVP jsou sirné doly v sedle mezi Tacorou a Chupiquiñou. Ložiska zmiňují zprávy už před staletími a ke konci 19. století se začala soustavně těžit. ^{[1, 3]}

Podle anglické Wikipedie vedla k dolům vlečka ze stanice Villa Industrial na železnici z Ariky do bolivijské La Paz, otevřené v roce 1913. Na svazích stály lanovky, úpravny rudy a tábory dělníků, kteří byli z velké části z místního původního obyvatelstva. ^[3]

Co o něm dnes víme

GVP uvádí sirné průduchy (solfatary) a fumaroly na východní straně sopky a také horké prameny. Novější studie z roku 2019 popisuje dvě činná pole fumarol – na západním úbočí a na vrcholu – a vykládá je jako znak toho, že z magmatu stále unikají plyny do mělkého hydrotermálního systému. ^{[1, 2]}

Pro tuto studii rozmístili vědci od srpna do prosince 2014 kolem sopky 17 seismometrů a z místních zemětřesení sestavili trojrozměrný obraz nitra hory (seismickou tomografii). Našli oblasti nasycené vodou, které doplňují hydrotermální systém, a oblast, kterou vykládají jako zásobník magmatu nasycený plyny. ^[2]

Oblasti, které autoři vykládají jako cesty plynů a horkých tekutin, se podle nich prostorově kryjí s poli fumarol a s horninami přeměněnými horkou vodou. Podle autorů to naznačuje, že proudění v hydrotermálním systému může řídit zlom Challaviento, který vede pod sopkou. ^[2]

Fakta

Nejmladší změřené stáří horniny

asi 50 000 let

Nepotvrzené erupce

1930, 1937

Seismická síť 2014

17 stanic, srpen–prosinec

Slovníček

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

ignimbrit

hornina vzniklá ztuhnutím pyroklastického proudu – žhavé směsi plynů, popela a pemzy z velké výbušné erupce

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, větší než běžný kráter

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místy, kde k ní dochází, vznikají řetězy sopek

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

fumarola, solfatara

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára; solfatara je fumarola, jejíž plyny jsou bohaté na síru

hydrotermální systém

horká voda a pára kolující v puklinách hornin pod sopkou, ohřívané magmatem v hloubce

seismická tomografie

metoda, která z rychlosti, jakou se šíří vlny zemětřesení, sestaví obraz nitra Země – podobně jako lékařské CT

Zdroje

1. Tacora, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Pavez, C., Comte, D., Gutiérrez, F., Gaytán, D.: Analysis of the magmatic–hydrothermal volcanic field of Tacora Volcano, northern Chile using travel time tomography. Journal of South American Earth Sciences 94 (2019), 102247, doi:10.1016/j.jsames.2019.102247 (abstrakt), Journal of South American Earth Sciences (2019)
3. Tacora, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.