Irruputuncu

sopka – Stratovolcano, Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 163 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1995

Poloha

-20,730°, -68,550°

Irruputuncu je malý stratovulkán vysoký 5 163 m přímo na hranici Chile a Bolívie, v řídce osídlených Centrálních Andách. V jeho jižním vrcholovém kráteru stále syčí horké fumaroly a ukládá se síra; první jednoznačně doložená historická erupce, parní výbuchy s tmavým popelem, přišla v roce 1995. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Irruputuncu je nejmladší a nejjižnější sopkou krátkého řetězu sopek, který se táhne od severovýchodu k jihozápadu. Patří do Centrální sopečné zóny And, kde magma vzniká, protože se oceánská deska Nazca zasouvá pod Jižní Ameriku. ^{[1, 4]}

Na vrcholu jsou dva krátery. Jižní, široký asi 200 m, je činný: fumaroly v něm zabírají asi polovinu dna a jejich páru je podle Wikipedie vidět na desítky kilometrů. Po západním svahu stékají mohutné proudy velmi husté lávy s valy po okrajích. ^{[1, 4]}

Dnešní kužel vyrostl uvnitř jizvy po zřícení starší sopky, jejíž trosky se rozlily k jihozápadu. Podle GVP k sesuvu došlo v holocénu (posledních asi 11 700 let); anglická Wikipedie, vycházející z novějšího výzkumu, ho datuje asi před 140 000 ± 40 000 lety. ^{[1, 4]}

Jméno pochází z ajmarštiny: „iru“ je ostnitá vysokohorská tráva a „phutunqu“ malá nádoba či jáma, tedy kráter. ^[4]

Erupce

Starší výbušnou činnost dokládají ložiska žhavých lavin úlomků a popela; nejmladší z nich na jihozápadním svahu je podle Wikipedie staré asi 1 570 ± 900 let. ^[4]

Erupci z prosince 1989, hlášenou z Bolívie, katalog GVP vede jako nepotvrzenou. První jednoznačná erupce přišla v roce 1995, kdy freatické (parní) výbuchy vyvrhly tmavá oblaka popela. Podle Wikipedie byl 26. listopadu 1995 pozorován asi 1 000 m vysoký oblak, který se šířil k východu a střídavě byl černý a bílý. ^{[1, 4]}

Další oblak byl podle Wikipedie pozorován 1. září 2003. Ani jednu z těchto událostí nedoprovázelo výraznější vzdouvání terénu. ^[4]

Co prozrazují plyny

Chemický průzkum plynů ze čtyř odlehlých sopek severního Chile, zveřejněný v roce 2011, naměřil u fumarol Irruputuncu teploty 83 až 240 °C. Plyny obsahovaly hodně magmatických složek včetně oxidu siřičitého a výpočty ukázaly, že ve zdroji mají přes 500 °C. Autoři proto sopku označili za činnou a doporučili pravidelně sledovat složení jejích plynů. ^[2]

Podle Wikipedie uvolňuje sopka 21 až 50 tun oxidu siřičitého denně. V nejmladším kráteru po ní zůstávají usazeniny síry, které místy tvoří drobné „proudy“ roztavené síry. ^[4]

Teplo pod sopkou a dohled

Teplo pod sopkou láká k výrobě geotermální energie. U sopky byly vyvrtány hluboké průzkumné vrty PGC-01 a PGC-02; rozbor jejich vrtných jader zveřejněný v roce 2025 popsal přeměněné horniny, které vznikaly při teplotách kolem 100–200 °C, a jako hlavní procesy určil var a míšení horkých roztoků. ^[3]

Sopku sleduje chilská geologická služba SERNAGEOMIN. Podle Wikipedie by případná erupce nejvíc zasáhla západní a severozápadní svahy; ohrožena by mohla být silnice z Iquique k dolu Collahuasi a důlní zařízení západně od sopky. ^[4]

Fakta

Teplota fumarol

83–240 °C (měření zveřejněné 2011)

Únik oxidu siřičitého

21–50 t denně

Činný kráter

jižní, široký asi 200 m

Dohled

SERNAGEOMIN (Chile)

Slovníček

stratovulkán

vrstevnatá sopka, která roste střídáním lávových proudů a vrstev popela a úlomků

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

freatický výbuch

výbuch páry, který vznikne, když magma nebo horké horniny prudce ohřejí podzemní vodu

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové

geotermální energie

energie z tepla zemského nitra, například z horké podzemní vody nebo páry

Zdroje

1. Irruputuncu, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Tassi, F., Aguilera, F., Vaselli, O., Darrah, T., Medina, E.: Gas discharges from four remote volcanoes in northern Chile (Putana, Olca, Irruputuncu and Alitar): a geochemical survey. Annals of Geophysics 54 (2011), č. 2 (abstrakt), Annals of Geophysics (2011)
3. Betancourt, C., Morata, D., Vidal, J., Maza, S.: Hydrothermal alteration in the geothermal system of the Irruputuncu volcano deep wells PGC-01 and PGC-02, Northern Chile. Geothermal Energy 13 (2025), článek 29 (abstrakt), Geothermal Energy (2025)
4. Irruputuncu, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.