Ollague

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 868 m

Poloha

-21,300°, -68,180°

Ollagüe je mohutný andezitový stratovulkán vysoký 5 868 m na hranici Chile a Bolívie. Doložená historická erupce nemá, ale z fumaroly u vrcholu stále stoupá oblak páry viditelný z dálky. Na jeho svazích se dlouho těžila síra. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Vrcholový kráter se otevírá k jihu. Jeho západní okraj tvoří skupina lávových dómů z dacitu; z nejmladšího z nich vychází fumarola, jejíž oblak páry sahá asi 100 m vysoko a je vidět na víc než 10 km. ^{[1, 3]}

Na západ od sopky se táhnou uloženiny obří laviny suti z doby, kdy se zhroutil západní svah. Rozdělily původně jednu solnou pláň na dvě: Salar de San Martín a Salar de Ollagüe. Podle anglické Wikipedie pokrývají asi 100 km²; mladší z nich mají objem asi 1 km³. ^{[1, 3]}

Dnes na sopce nejsou ledovce ani trvalý sníh – leží v jedné z nejsušších oblastí Jižní Ameriky. Tři mladě vyhlížející lávové proudy z doby po zhroucení ale nesou stopy zalednění, a proto se má za to, že jsou starší než poslední postup ledovců asi před 11 000 lety. ^{[3, 1]}

Jak sopka rostla

Studie Vezzoli a kol. z roku 2008 rozlišila čtyři fáze růstu sopky oddělené třemi deformacemi. Sopku protíná zlom směru severozápad–jihovýchod; jihozápadní část podél něj poklesla asi před 800 000 lety a asi před 300 000 lety se katastrofálně zřítila jako lavina suti. ^[2]

Podle studie zlomy a oslabení stavby po zhroucení řídily, kudy magma vystupovalo: průduchy se posunuly k jihozápadu a seřadily se podél zlomů. Stáří zhroucení se ale v literatuře liší – podle Wikipedie se dříve uvádělo 600 000–400 000 let, novější datování andezitů porušených zhroucením dalo nejvýše asi 292 000 let. ^{[2, 3]}

Malý struskový kužel La Poruñita na západojihozápadním úpatí působí mladě a González-Ferrán (1995) ho považoval za holocenní. Wörner a kolegové (2000) ho však draslíko-argonovou metodou datovali na 420 000 až 680 000 let. GVP dnes Ollagüe vede v seznamu pleistocenních sopek, tedy bez doložené erupce za posledních asi 12 000 let. ^[1]

Sirné doly

Horké sopečné plyny vytvořily na svazích ložiska síry. K dolům na horních západních a jižních svazích vede cesta, která šplhá až do výšky asi 5 500 m. Důl Santa Cecilia leží na severozápadním okraji kráteru, důl Santa Rosa uprostřed kráteru. ^{[1, 3]}

O těžbu se pokoušeli už v letech 1899, 1902 a 1916; v letech 1932–1936 založil Luis Borlando firmu, která zde začala síru těžit pro ledkový a měděný průmysl. Těžba skončila v 90. letech 20. století. Síru dolů nejdřív nosily lamy, později lanovka. Hornický tábor Buenaventura ležel jižně od obce Ollagüe, která má nádraží na železnici z Antofagasty do Bolívie. ^[3]

Monitoring

Sopku sleduje chilská geologická služba SERNAGEOMIN a považuje ji za potenciálně činnou. Zemětřesení se objevují rozptýleně kolem sopky, někdy v rojích; v letech 2010–2011 tu vědci rozmístili síť seismometrů. V prosinci 2013 sopka podle měření vypouštěla kolem 150 tun oxidu siřičitého denně, s velkou nejistotou (± 162 t). ^[3]

Fakta

Zhroucení jihozápadního svahu

asi před 300 000 lety (Vezzoli a kol. 2008)

Lavina suti

asi 100 km²; mladší uloženina asi 1 km³

Sirné doly

Santa Cecilia, Santa Rosa; těžba do 90. let 20. století

Monitoring

SERNAGEOMIN (Chile)

Slovníček

stratovulkán

vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

lávový dóm

kupa z husté lávy, která se nad průduchem nahromadí, protože nedokáže odtéct

andezit, dacit

sopečné horniny se středním a vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá

lavina suti

obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozlijí daleko do okolí

salar

solná pláň, dno vyschlého jezera pokryté solí

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy kolem jednoho průduchu

Zdroje

1. Ollague, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Vezzoli, L., Tibaldi, A., Renzulli, A., Menna, M., Flude, S.: Faulting-assisted lateral collapses and influence on shallow magma feeding system at Ollagüe volcano (Central Volcanic Zone, Chile-Bolivia Andes). Journal of Volcanology and Geothermal Research 171 (2008), 137–159, doi:10.1016/j.jvolgeores.2007.11.015 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2008)
3. Ollagüe, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.