San Pedro-San Pablo

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

6 142 m

Poloha

-21,888°, -68,391°

San Pedro a sousední San Pablo jsou dva vysoké sopečné kužely v poušti Atacama na severu Chile. San Pedro se svými zhruba 6 150 m patří k nejvyšším sopkám světa, o kterých se uvádí, že jsou činné. Ze zpráv o jeho erupcích v 19. a 20. století se však žádnou nepodařilo potvrdit a katalog GVP ho vede mezi sopkami bez jisté erupce v posledních asi 12 000 letech. ^{[1, 3, 4]}

Jak vypadá

Výška vrcholu San Pedra se ve zdrojích liší: GVP uvádí 6 142 m, česká Wikipedie 6 145 m a anglická 6 155 m. Starší San Pablo stojí asi 6 km na východ od něj a podle české Wikipedie měří 6 092 m. ^{[1, 4, 3]}

San Pedro je složená sopka (stratovulkán) z čedičového andezitu, andezitu a dacitu. Tvoří ho dvě stavby, které se označují jako Starý kužel a Mladý kužel. Horní část mladšího kužele pokrývají mocné dacitové lávové proudy se strmými čely. ^{[1, 3]}

Na západním úbočí stojí struskový kužel La Poruña. Vypadá velmi mladě a vytekl z něj lávový proud dlouhý asi 8 km. Podle studie z roku 2019 je kužel vysoký asi 140 m. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Sopka leží ve Střední vulkanické zóně And. Tamní sopky vznikají, protože se oceánská deska Nazca zasouvá (subdukuje) pod jihoamerickou desku. Ve stejné zóně leží i dvě nejvyšší sopky světa, Ojos del Salado a Llullaillaco. ^[3]

Starší stavba se kdysi zřítila. Po zhroucení zůstal obloukovitý sráz a na západ se přes krajinu přehnala obrovská suťová lavina; podle GVP ji možná provázela i velká pemzová erupce. Mladý kužel pak vyrostl uvnitř jizvy po tomto zřícení. ^{[1, 3]}

Erupce

Z let 1870 až 1960 existuje řada zpráv o erupcích San Pedra, mimo jiné z let 1877, 1901, 1911, 1938 a 1960. Jsou různě spolehlivé a v terénu se k nim nenašly žádné odpovídající vrstvy sopečného materiálu. GVP je proto vede jen jako nejisté. ^{[1, 3]}

O stáří posledních erupcí se zdroje rozcházejí. GVP uvádí, že nejmladší změřené stáří lávy San Pedra je asi 96 000 let a kužele La Poruña zhruba 92 000 až 110 000 let, a sopku řadí mezi pleistocénní. Anglická Wikipedie naproti tomu píše o velké plinijské (prudce výbušné) erupci zhruba před 10 000 lety, na samém začátku holocénu. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Podle anglické Wikipedie je dnes jedinou trvalou činností sopky unikání plynů z fumarol (průduchů s horkými plyny) ve východním vrcholovém kráteru, kolem kterých se usazuje síra. Ložiska síry na vrcholu se těžila až do 30. let 20. století. ^[3]

Studie z roku 2019 zkoumala horniny kužele La Poruña. Ukázala, že magma cestou vzhůru vstřebávalo okolní horninu zemské kůry, a našla jeho chemickou příbuznost se staršími lávami San Pedra. Mladší lávy San Pedra podle ní nesou stále víc stop po promíchání s kůrou. ^[2]

Zajímavosti

Na vrchol San Pedra podle anglické Wikipedie poprvé vystoupili 16. července 1903 Francouz George Courty a Chilan Filemón Morales. Hora je vidět až z asi 85 km vzdáleného města Calama. ^[3]

Fakta

Kužel La Poruña

lávový proud dlouhý asi 8 km, stáří asi 92 000–110 000 let

Nejmladší změřené stáří lávy San Pedra

asi 96 000 let (metoda 40Ar/39Ar)

První výstup

1903 (G. Courty, F. Morales)

Slovníček

stratovulkán (složená sopka)

sopka stavěná z vrstev lávy a sopečného popela a úlomků, které se střídají; obvykle má tvar vysokého kužele

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a erupce bývají výbušné

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místy, kde k ní dochází, vznikají řetězy sopek

suťová lavina

obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozlijí do okolní krajiny

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky), které vyletují z průduchu

plinijská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a pemzy, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal výbuch Vesuvu v roce 79

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. San Pedro-San Pablo, Smithsonian Global Volcanism Program
2. González-Maurel, O. a kol.: Magmatic differentiation at La Poruña scoria cone, Central Andes, northern Chile: Evidence for assimilation during turbulent ascent processes, and genetic links with mafic eruptions at adjacent San Pedro volcano. Lithos 338–339 (2019), doi:10.1016/j.lithos.2019.03.033 (abstrakt), Lithos (2019)
3. San Pedro (Chile volcano), Wikipedia
4. San Pedro (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.