Corrida de Cori Volcanic Field

sopka – Stratovolcano, Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Kde: Chile-Argentina, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 5 451 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poloha: -25,083°, -68,367°

Corrida de Cori je pásmo sopek na hranici Chile a Argentiny, jehož nejmladším členem je malý stratovulkán Cerro Escorial (5 451 m). Jeho lávové proudy vypadají velmi čerstvě, jeden z nich však datování určilo na asi 340 000 let. Zda tu sopka soptila i v posledních tisíciletích, zůstává nejisté. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Corrida de Cori je asi 15 km dlouhý řetěz sopek z pozdního miocénu (mladších třetihor) až čtvrtohor, který se táhne od severozápadu k jihovýchodu a tvoří státní hranici. Horniny pásma jsou silně přeměněné horkou vodou a plyny na sádrovec a ryzí síru. ^{[1, 2]}

Cerro Escorial je složen z andezitu a dacitu a jeho vrchol tvoří dobře zachovaný kráter široký asi 1 km. Většina lávových proudů stekla na jihozápad do Chile, kde dosáhly 3–4 km od sopky a překryly starší vrstvu ignimbritu. Na argentinskou stranu stekly jen malé laloky lávy. ^[1]

Asi 4 km jihozápadně od Escorialu leží sirný důl ve starších, hydrotermálně přeměněných horninách. Podle abstraktu z roku 2003 se síra těžila v dole Mina Julia ještě asi před dvaceti lety; anglická Wikipedie uvádí konec těžby kolem roku 1983. ^{[1, 2, 4]}

Erupce

Před asi 460 000 lety (± 10 000 let) vybuchl Escorial výbušně a vyvrhl malý dacitový ignimbrit o objemu nejvýš 0,6 km³ – vrstvu sopečného materiálu usazenou z horkého proudu popela a pemzy. Po něm asi před 340 000 lety vytekl hustý andezitový lávový proud. ^[2]

Geologové de Silva a Francis v roce 1991 podle tvaru lávových proudů soudili, že Escorial soptil v holocénu. Datování lávového proudu metodou argon-argon (Richards a Villeneuve, 2002) ale dalo stáří asi 342 000 let. De Silva později upozornil, že vrcholový kráter je mladší než tento proud a z holocénu pocházet může. ^[1]

Co o něm dnes víme

Ignimbrit z Escorialu obsahuje kusy křemene velikosti oblázků, které vypadají jako výplně žil vzniklých z horkých roztoků. Uzavřené kapičky tekutin v nich obsahují velmi slané solanky. Podle abstraktu Jeremyho Richardse z roku 2003 jde o zachycený vzorek horkého hydrotermálního systému pod sopkou, podobného zkamenělým systémům, v nichž vznikla takzvaná porfyrová rudní ložiska. ^[2]

Na tento výzkum navázala v roce 2020 studie autorů Fiedrich, Heinrich a Bachmann v časopise Lithos, která se zabývala přechodem od magmatické k hydrotermální činnosti pod sopkou na základě těchto vyvržených krystalů křemene. ^[4]

Podle Richardse svědčí pole fumarol, bahenní průduchy a mladé uloženiny strombolských erupcí o tom, že systém je stále činný. Argentinský žebříček ohrožení řadí Cerro Escorial na 28. místo z 38 sopek. Podle anglické Wikipedie by případná nová činnost neměla velké dopady, protože v okolí není osídlení ani infrastruktura; GVP uvádí do 10 km od sopky jen 17 obyvatel. ^{[2, 3, 4, 1]}

Fakta

Nejmladší sopka pásma: Cerro Escorial
Ignimbrit Escorial: asi před 460 000 lety, nejvýš 0,6 km³
Sirný důl: Mina Julia, 4 km JZ od Escorialu
Ohrožení (Argentina): 28. místo z 38 sopek

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
andezit, dacit: sopečné horniny se středním (andezit) a vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá
ignimbrit: hornina usazená z žhavého proudu sopečného popela, pemzy a plynů, který se vyřítí při velké výbušné erupci
hydrotermální přeměna: rozklad a změna hornin působením horké vody a sopečných plynů
datování argon-argon: metoda určení stáří sopečné horniny podle poměru izotopů argonu, který vzniká rozpadem radioaktivního draslíku
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
strombolská erupce: mírná výbušná činnost, při níž sopka v krátkých výbuších vyhazuje kousky žhavé lávy
porfyrové ložisko: velké ložisko rud (často mědi) vzniklé z horkých roztoků nad tuhnoucím magmatem
miocén: období mladších třetihor, zhruba před 23 až 5 miliony let

Zdroje

Corrida de Cori Volcanic Field (Escorial), Smithsonian Global Volcanism Program
Richards, J. P.: High-temperature hydrothermal activity beneath the Cerro Escorial volcano, NW Argentina, as sampled by an explosive volcanic eruption. GSA Abstracts with Programs 35(6), 551 (2003), Geological Society of America (2003)
Garcia, S., Badi, G.: Towards the development of the first permanent volcano observatory in Argentina. Volcanica 4(S1) (2021), 21–48, doi:10.30909/vol.04.S1.2148 (tabulka 2 podle Elissondo a kol. 2016), Volcanica (2021)
Cerro Escorial, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.