Tuzgle

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Argentina, South America Volcanic Regions

Kde: Argentina, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 5 486 m
Poloha: -24,056°, -66,479°

Cerro Tuzgle je stratovulkán vysoký 5 486 m v argentinské provincii Jujuy, na náhorní plošině Puna. Leží daleko za hlavním řetězem andských sopek a je největší čtvrtohorní sopkou tohoto zaobloukového pásma. Kdy naposledy soptil, není jisté – odhady se pohybují od 100 000 let po začátek holocénu. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Sopky střední části And vznikají nad místem, kde se oceánská deska Nazca zasouvá pod Jihoamerickou desku. Většina z nich stojí v úzkém pásu – sopečném oblouku. Tuzgle leží daleko na východ od něj, v zaobloukové oblasti: podle GVP asi 120 km, podle anglické Wikipedie asi 280 km. ^{[1, 2]}

Sopkou prochází velká zlomová linie Calama–Olacapato–El Toro, která protíná Andy napříč. Seismická tomografie (zobrazení nitra Země pomocí zemětřesných vln) ukázala pod sopkou pásma zpomalených vln, která sahají až k zanořené desce v hloubce kolem 200 km. ^[2]

Erupce

Činnost začala erupcí ryodacitového ignimbritu – usazeniny horkého proudu popela a pemzy. Podle anglické Wikipedie se tak stalo asi před 650 000 lety a ignimbrit má objem kolem 0,5 km³. Pak na okraji starší kaldery vyrostla skupina lávových dómů, kterou později z velké části překryly andezitové lávové proudy. ^{[1, 2]}

Stavba sopky se několikrát zřítila. Při největším zaznamenaném sesuvu se podle Wikipedie utrhlo ze severozápadního svahu asi 0,5 km³ horniny. Nejmladší lávové proudy vytekly z vrcholového kráteru na jihozápadní svah. ^{[1, 2]}

Stáří posledních proudů je sporné. V roce 1976 je draslíko-argonová metoda datovala asi na 100 000 let. Jiní autoři (1991, 1993, 1995) považovali poslední činnost za holocenní nebo kladli nejmladší proud na hranici pleistocénu a holocénu, studie z roku 2013 ho naopak řadí do pleistocénu. Katalog GVP proto u sopky nevede žádnou holocenní erupci. ^[1]

Síra a teplé prameny

Na hoře se dříve těžila síra. Ložiska byla objevena v roce 1924, koncese pro důl Mina Betty byla vydána v roce 1933. Důl ležel na severozápadním svahu ve výškách 5 000 až 5 350 m, kde bylo v roce 1939 popsáno sedm výchozů síry. Doly jsou dnes opuštěné. ^[2]

Asi 6 km severozápadně od vrcholu vyvěrají prameny Agua Caliente de Tuzgle s vodou o teplotě 40 až 56 °C. Průzkum v 70. a 80. letech hledal pod sopkou zdroj tepla pro geotermální elektrárnu. Odhadovaný potenciál byl 28 až 34 MW, k roku 2020 se ale nic nepostavilo. ^[2]

Co o něm dnes víme

Gravimetrická a magnetotelurická měření (měření tíže a elektrické vodivosti hornin) podle Wikipedie naznačují pod sopkou částečně roztavený magmatický krb v hloubce asi 8 až 22 km, obsahující slané roztoky. ^[2]

Argentina považuje za činných 38 sopek. V žebříčku relativního ohrožení pro pevninskou Argentinu, který sestavili Elissondo a kol. (2016) a který v roce 2021 převzali do svého přehledu Garcia a Badi z argentinské geologické služby SEGEMAR, je Tuzgle na 11. místě. ^[3]

Rašeliniště u Cerro Tuzgle slouží i jako archiv podnebí. Studie z roku 2020 z poměru izotopů kyslíku v rašelině vyčetla za posledních asi 1 800 let dvě vlhčí období (asi před 1 530 až 1 270 lety a před 470 až 70 lety), která přičítá silnějšímu jihoamerickému letnímu monzunu. ^[4]

Fakta

Těžba síry: objevena 1924, dnes opuštěná
Teplé prameny: Agua Caliente de Tuzgle, 40–56 °C
Žebříček ohrožení SEGEMAR: 11. místo z 38 sopek

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
zaoblouková oblast: území za hlavním pásem sopek nad subdukční zónou, dál od oceánského příkopu; sopky tu jsou vzácnější
ignimbrit: hornina z usazeného horkého proudu sopečného popela a pemzy
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nerozteče, ale hromadí se kolem otvoru
ryodacit, andezit: sopečné horniny; ryodacit má hodně křemíku a hustou lávu, andezit středně
seismická tomografie: zobrazení nitra Země podle toho, jak rychle jím procházejí vlny ze zemětřesení
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

Zdroje

Tuzgle, Smithsonian Global Volcanism Program
Cerro Tuzgle, Wikipedia
Garcia, S., Badi, G.: Towards the development of the first permanent volcano observatory in Argentina. Volcanica 4(S1) (2021), 21–48, doi:10.30909/vol.04.S1.2148 (tab. 2 podle Elissondo a kol. 2016), Volcanica (2021)
Kock, S. T. a kol.: Multi-centennial-scale variations of South American summer monsoon intensity in the southern Central Andes (24–27°S) during the late Holocene. Geophysical Research Letters 47 (2020), doi:10.1029/2019GL084157 (abstrakt), Geophysical Research Letters (2020)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.