Antofagasta Volcanic Field

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Argentina, South America Volcanic Regions

Kde: Argentina, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Volcanic field
Nadmořská výška: 3 495 m
Poloha: -26,120°, -67,400°

Sopečné pole Antofagasta de la Sierra leží v argentinské provincii Catamarca, v tektonické propadlině na jižní části náhorní plošiny Puna. Tvoří ho skupina struskových kuželů a lávových proudů z čedičového andezitu. Některé vypadají tak čerstvě, že by mohly pocházet z posledních tisíciletí, žádné radiometrické datování to ale zatím nepotvrdilo. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Pole leží v tektonické propadlině Antofagasta de la Sierra severovýchodně od sopky Cerro Blanco. Nejmladší kužely, La Laguna a Alumbrera, stojí zhruba uprostřed pole, asi 5 až 7 km jižně od městečka Antofagasta de la Sierra. Alumbrera ohraničuje z jihu jezero Antofagasta. ^{[1, 3]}

Alumbrera je vysoká 164 m a její lávové pole pokrývá přes 41 km². La Laguna měří 153 m a její lávy zabírají necelých 7 km². Obě sopky jsou podle Wikipedie neobvykle napájeny trhlinami vedoucími k severozápadu. Na Alumbreře místní lidé dříve těžili různé nerosty, mimo jiné takzvaný kamenec (ve skutečnosti směs síranů hliníku a hořčíku). ^[3]

Jak vznikl

Jde o tzv. monogenetické sopky: každý kužel obvykle vznikne při jediné erupci (u kuželů La Laguna a Alumbrera se ale ukázalo, že vybuchly opakovaně). Leží v zaobloukové oblasti, daleko za hlavním řetězem andských sopek. Studie z roku 2016 to vysvětluje možná hojným přísunem magmatu v důsledku delaminace litosféry (odtržení a poklesu spodní části zemské kůry a pláště do hloubky), příznivým napětím v kůře a staršími zlomy, kterými magma stoupalo. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Geologové v čele s W. Báezem v roce 2016 podrobně zmapovali kužely La Laguna a Alumbrera. Zjistili, že každý z nich vybuchl víc než jednou – v uloženinách našli stopy přestávek mezi erupcemi. Poslední erupce byly složité: silné strombolské výbuchy přecházely v klidnější havajskou až strombolskou činnost s lávovými fontánami, z bočních průduchů vytékala láva a ke konci přišly výbuchy páry, když magma narazilo na vodu. Tyto poslední erupce trvaly nejspíš několik let. ^[2]

Datování dává rozporné výsledky. Vzorek z kužele De La Laguna byl v roce 2008 metodou argon-argon datován na 0,34 ± 0,06 milionu let; výsledek se ale považuje za smíšený – zkreslený staršími krystaly v hornině. Mladě vypadající proud u kužele La Falda, asi 20 km severozápadně, dostal odhad méně než 100 000 let. ^[1]

Báez a kolegové považují Alumbreru za mladší než La Laguna. Podle rozboru kamenů ohlazených větrem (ventifaktů) je poslední činnost „pravděpodobně holocenní“, tedy mladší než asi 11 700 let. Podle Wikipedie dalo argon-argonové datování kužele Alumbrera stáří 37 000 ± 2 000 let. ^{[1, 3]}

V žebříčku relativního ohrožení 38 činných argentinských sopek, který sestavili Elissondo a kol. (2016) a který převzal přehled argentinské geologické služby SEGEMAR z roku 2021, je pole až na 34. místě – patří tedy k nejméně nebezpečným. Studie z roku 2016 ale upozorňuje, že opakované a dlouhé erupce jednoho kužele jsou pro odhad nebezpečí v jižní Puně důležité. ^{[4, 2]}

Fakta

Nejmladší kužely: La Laguna a Alumbrera
Alumbrera: 164 m vysoká, láva na 41 km²
Žebříček ohrožení SEGEMAR: 34. místo z 38 sopek

Slovníček

sopečné pole: území s mnoha malými sopkami, které vznikají na různých místech, místo jedné velké hory
struskový kužel: malá sopka nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky) vyvržených z otvoru
čedičový andezit: tmavá sopečná hornina na pomezí čediče a andezitu, s poměrně tekutou lávou
monogenetická sopka: sopka, která obvykle vznikne při jediné erupci a pak už nesoptí
zaoblouková oblast: území za hlavním pásem sopek nad subdukční zónou, dál od oceánského příkopu
delaminace litosféry: odtržení těžké spodní části zemské kůry a pláště, která se propadne hlouběji; na její místo stoupá horký plášť a vzniká magma
strombolská erupce: opakované výbuchy, při kterých sopka vyhazuje žhavé kusy lávy do výšky desítek až stovek metrů
ventifakt: kámen obroušený a ohlazený větrem nesoucím písek; podle míry obroušení lze odhadnout, jak dlouho leží na povrchu
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

Zdroje

Antofagasta Volcanic Field, Smithsonian Global Volcanism Program
Báez, W., Carrasco Nuñez, G., Giordano, G., Viramonte, J. G., Chiodi, A.: Polycyclic scoria cones of the Antofagasta de la Sierra basin, Southern Puna plateau, Argentina. Geological Society, London, Special Publications 446 (2016/2017), 311–336, doi:10.1144/SP446.3 (abstrakt), Geological Society, London (2016)
Antofagasta de la Sierra, Wikipedia
Garcia, S., Badi, G.: Towards the development of the first permanent volcano observatory in Argentina. Volcanica 4(S1) (2021), 21–48, doi:10.30909/vol.04.S1.2148 (tab. 2 podle Elissondo a kol. 2016), Volcanica (2021)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.