Condor, El

sopka – Stratovolcano, Argentina, South America Volcanic Regions

Kde: Argentina, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 6 373 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poloha: -26,632°, -68,361°

Cerro El Cóndor je mohutná sopka vysoko v argentinské Puně de Atacama, jedna z mála velkých sopek, které leží celé na argentinském území. Její lávové proudy vypadají velmi mladě a podle výzkumu z roku 2018 v posledních zhruba 150 000 letech chrlila lávu tempem, které patří k nejvyšším v Centrální vulkanické zóně And. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Sopka leží severně od sopky Falso Azufre, kterou protíná hranice Chile a Argentiny. Vrcholová část stojí v kaldeře – propadlině – široké 2,5 km. Jsou v ní popelové kužely a krátery, ze kterých vytekla řada lávových proudů; jeden z nich doputoval 10 km na západ. ^[1]

Na úbočích je mnoho menších vedlejších průduchů. Jeden na východním svahu vylil čerstvě vypadající proud lávy dlouhý 8 km. Podle anglické Wikipedie sahají nejdelší proudy až 17 km od vrcholu a celý masiv zabírá 281 km². ^{[1, 3]}

Výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 6 373 m, anglická Wikipedie 6 414 m a česká 6 532 m. ^{[1, 3, 4]}

Dvě sopky v jedné

Masiv je protáhlý od severozápadu k jihovýchodu a vznikal ve dvou etapách. Ve starší, v pliocénu, soptil andezit a dacit. Mladší etapa začala před méně než 150 000 lety a přinesla hlavně lávu z trachyandezitu a trachydacitu. ^[2]

Starší sopka dnes tvoří části severního a východního úbočí, mladší pak vrchol s krátery o průměru 100–350 m a rozsáhlé lávové proudy. Radiometrické datování dalo podle Wikipedie stáří od asi 2,9 milionu let po zhruba 20 000 let, i když u nejmladších vzorků s velkou nejistotou. ^[3]

Co o něm dnes víme

Tým geologa Pabla Grosseho zmapoval El Cóndor a sousední sopky Incahuasi a Falso Azufre v terénu i na družicových snímcích a určil stáří hornin draslíko-argonovou metodou; výsledky vydal v roce 2018. Objem El Cóndoru odhadl na 109 ± 8 km³. ^[2]

Mladá etapa sopky patří k nejmladším v oblasti a lávu chrlila tempem asi 0,4 km³ za tisíc let – to je jedna z nejvyšších hodnot v celé Centrální vulkanické zóně And. Autoři přisoudili El Cóndoru ze tří zkoumaných sopek největší potenciál budoucích erupcí; hlavní fáze jeho růstu možná ještě neskončila. ^[2]

Žádná erupce v historické době známá není. Mladý vzhled proudů a neporušený vrcholový kráter podle GVP ukazují na stáří z holocénu (posledních asi 12 000 let). Podle Wikipedie zachytily družicové snímky pokračující deformaci (pohyby) povrchu sopky. Sopka leží odlehle, a tak je nebezpečí malé, ale případné výbušné erupce by mohly zasáhnout leteckou dopravu nad oblastí. ^{[1, 3]}

Zajímavosti

El Cóndor leží tak odlehle, že byl podle Wikipedie pravděpodobně posledním velkým šestitisícovým vrcholem And, na který člověk vystoupil. Poprvé na něm stáli Henri Barret a Walter Sinay 27. října 1996. ^[3]

Fakta

Objem: 109 ± 8 km³
Tempo růstu mladé etapy: asi 0,4 km³ za 1 000 let
První výstup: 27. 10. 1996 (H. Barret, W. Sinay)
Rozloha masivu: 281 km²

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pliocén: poslední období třetihor, zhruba před 5,3 až 2,6 milionu let
andezit, dacit: sopečné horniny se středním (andezit) a vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustá
trachyandezit, trachydacit: obdoby andezitu a dacitu s vyšším obsahem sodíku a draslíku
radiometrické datování: určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivních prvků v ní, například draslíku na argon
Centrální vulkanická zóna: jedna ze sopečných oblastí And, ve které leží asi 110 sopek ze čtvrtohor

Zdroje

Condor, El, Smithsonian Global Volcanism Program
Grosse, P., Orihashi, Y., Guzmán, S. R., Sumino, H., Nagao, K.: Eruptive histories of Incahuasi, Falso Azufre and El Cóndor Quaternary composite volcanoes, southern Central Andes. Bulletin of Volcanology 80 (2018), č. 5, 44, doi:10.1007/s00445-018-1221-5 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2018)
Cerro El Cóndor, Wikipedia
Cerro El Cóndor, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.