Sajama (Sajama, Nevado del)

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

6 542 m

Poloha

-18,100°, -68,880°

Sajama je s výškou 6 542 m nejvyšší horou Bolívie – zaledněná sopka asi 20 km od hranice s Chile, v národním parku Sajama. Kdy naposledy vybuchla, není jasné; Wikipedie ji označuje za vyhaslou. Proslavila se ledovcovými jádry, která uchovávají záznam podnebí za posledních 25 000 let, a nejvýše rostoucími stromy na světě. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Hora je složená sopka: andezitový stratovulkán, který vyrostl na starších lávových dómech z andezitu až ryodacitu. Její strmé svahy se zvedají asi 2 200 m nad okolní náhorní plošinu Altiplano. Na jihovýchodě sousedí se sopkou Cholcani a v sedle mezi oběma vrcholy jsou menší boční centra. ^[1]

Vrchol pokrývá ledová čepice a ledovce sestupují zhruba do výšky 5 600 m. V minulosti byly mnohem větší – stopy po nich zůstaly v podobě morén (valů kamení nahrnutých ledovcem) níže na svazích. ^{[1, 5, 4]}

Erupce

Sajama leží nad subdukční zónou, kde se deska Nazca zasouvá pod Jihoamerickou desku. Podle argon-argonového datování, které uvádí Wikipedie, je stará asi 679 000 let. ^[5]

Stáří poslední činnosti různí autoři kladli do holocénu, na hranici pleistocénu a holocénu nebo do pleistocénu. Podle sdělení vulkanologa S. de Silvy z roku 2007 chybějí doklady činnosti v holocénu (posledních asi 11 700 let) a GVP žádnou mladou erupci neuvádí. Na západním úpatí sopky vyvěrají horké prameny. ^{[1, 5]}

Archiv podnebí v ledu

V roce 1997 vědci vyvrtali z ledové čepice na vrcholu ledovcová jádra, jejichž led zachycuje asi 25 000 let historie podnebí. Před vrtáním uspořádali místní Ajmarové náboženský obřad. ^{[2, 5]}

Aby šlo led správně číst, měřili badatelé čtyři roky počasí přímo u vrcholu. Studie z roku 2003 ukázala, že sníh tu přibývá hlavně v lednu a únoru. Poměr izotopů kyslíku v ledu podle ní neodráží teplotu vzduchu, ale hlavně množství srážek, které souvisí s jevem El Niño v Tichém oceánu. ^[2]

Z jádra se dá vyčíst i vegetace v okolí, podle pylu zaneseného větrem. Rozbor z roku 2013 ukázal, že před 25 000 až 15 000 lety bylo okolí chladné, s řídkou vegetací kolem rozšířené ledové čepice, po 15 000 letech se střídala vlhčí a sušší období a suché období středního holocénu trvalo zhruba před 8 000 až 5 000 lety. ^[3]

Výzkum morén z roku 2009 zpochybnil běžný předpoklad, že vysoké vnější morény pocházejí z vrcholu poslední doby ledové. Podle autorů jsou to starší pozůstatky – nižší morény z doby asi před 16 900 až 10 200 lety na nich leží a místy sahají ještě dál. Stáří určili autoři podle izotopu chloru-36, který v kamenech vzniká působením kosmického záření. Některé z těchto morén podle tvarů terénu nejspíš uložily ledovce přimrzlé ke skalnímu podloží – v tropických Andách to předtím nikdo nepopsal. ^[4]

Nejvýše rostoucí stromy

Na svazích roste strom Polylepis tarapacana, a to až do výšky asi 5 000 m (na jiném místě uvádí Wikipedie 5 200 m) – podle Wikipedie je to nejvyšší hranice lesa na Zemi. Stromy bývají nejvýš 5 m vysoké a rostou daleko od sebe, hlavně tam, kde je voda. ^[5]

K ochraně těchto lesíků vznikl v roce 1939 národní park Sajama. Pro místní obyvatele je Sajama posvátnou horou; v jejím okolí bylo nalezeno asi 40 archeologických nalezišť. ^{[5, 6]}

Fakta

Ajmarský název

Chak Xaña

Ledovcové jádro

1997, záznam asi 25 000 let

Národní park

Sajama, založen 1939

Stáří sopky (Ar-Ar)

asi 679 000 let

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

lávový dóm

kupa z husté lávy, která se nerozteče, ale hromadí se kolem otvoru

andezit, ryodacit

sopečné horniny; andezit má střední obsah křemíku, ryodacit vyšší a jeho láva je velmi hustá

ledovcové jádro

dlouhý válec ledu vyvrtaný z ledovce; jeho vrstvy uchovávají sníh, prach a vzduch z dávné minulosti

izotopy kyslíku

atomy kyslíku s různou hmotností; jejich poměr ve sněhu prozrazuje, za jakého počasí sníh padal

moréna

val kamení a štěrku, který nahrnul ledovec

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce vzniká magma

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

Zdroje

1. Sajama, Nevado del, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hardy, D. R., Vuille, M., Bradley, R. S.: Variability of snow accumulation and isotopic composition on Nevado Sajama, Bolivia. Journal of Geophysical Research: Atmospheres 108 (2003), doi:10.1029/2003JD003623 (abstrakt), Journal of Geophysical Research (2003)
3. Reese, C. A., Liu, K. B., Thompson, L. G.: An ice-core pollen record showing vegetation response to Late-glacial and Holocene climate changes at Nevado Sajama, Bolivia. Annals of Glaciology 54(63) (2013), 183–190, doi:10.3189/2013AoG63A375 (abstrakt), Annals of Glaciology (2013)
4. Smith, C. A., Lowell, T. V., Caffee, M. W.: Lateglacial and Holocene cosmogenic surface exposure age glacial chronology and geomorphological evidence for the presence of cold-based glaciers at Nevado Sajama, Bolivia. Journal of Quaternary Science 24 (2009), 360–372, doi:10.1002/jqs.1239 (abstrakt), Journal of Quaternary Science (2009)
5. Nevado Sajama, Wikipedia
6. Sajama, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.