Uturuncu

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

6 008 m

Poloha

-22,270°, -67,180°

Uturuncu je přes 6 000 m vysoká sopka na jihozápadě Bolívie. Naposledy vybuchla asi před 250 000 lety, přesto se země kolem ní od 90. let 20. století měřitelně zvedá a pod vrcholem se často třese. Vědci proto zkoumají, co se pod ní děje. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Sopka má dva vrcholy vzdálené asi 1 km: vyšší měří 6 008 m, nižší 5 930 m. Uturuncu je nejvyšší horou jihozápadní Bolívie. Leží v provincii Sur Lípez nedaleko vesnice Quetena. Jméno pochází z kečuánštiny a znamená „jaguár“. ^{[3, 4, 1]}

Celá stavba sopky zabírá asi 400 km² a má objem odhadem 50–85 km³. Tvoří ji lávové dómy a asi stovka lávových proudů z andezitu a dacitu, které se od středu rozbíhají až 15 km daleko. Usazeniny z výbušných erupcí tu popsány nebyly. ^{[3, 1]}

Dnes na hoře ledovce nejsou, ale v dobách ledových ji led pokrýval a stopy po něm nesou i mladě vypadající proudy u vrcholu. Mezi oběma vrcholy jsou dvě pole fumarol, ze kterých se usazuje síra; jejich teplota podle měření nepřesahuje asi 80 °C. U vrcholu se dříve těžila síra. ^{[1, 3]}

Erupce

Sopka byla činná asi 800 000 let a chrlila lávu jen velmi pomalu. Nejmladší datovaný lávový proud je starý asi 250 000 let. Starší názor, že tu láva tekla i po poslední době ledové, rozbor satelitních snímků nepotvrdil, a katalog GVP proto Uturuncu řadí mezi sopky bez erupce za posledních asi 12 000 let. ^{[3, 1]}

Jak vznikl

Uturuncu stojí v sopečné oblasti Altiplano–Puna, kde v posledních milionech let obrovské erupce vyvrhly asi 10 000 km³ ignimbritů a vytvořily velké kaldery. Sopky And tu vznikají proto, že se pod Jihoamerickou desku zanořuje deska Nazca. ^[3]

Asi 20 km pod sopkou leží rozlehlá vrstva částečně roztavených hornin, tzv. magmatické těleso Altiplano–Puna. Podle odhadů pokrývá asi 50 000 km² a má objem kolem 500 000 km³; taveniny je v něm jen asi 20–30 %. Bývá označováno za největší zásobárnu magmatu v pevninské zemské kůře. ^[3]

Co o něm dnes víme

Radarové snímky z družic (metoda InSAR) ukázaly, že se krajina kolem Uturuncu od roku 1992 zvedá. Mezi roky 1992 a 2006 to bylo 1–2 cm za rok v oblasti široké asi 70 km. Střed zdvihu leží asi 5 km západně od vrcholu a jeho zdroj se odhaduje do hloubky 15–20 km. Podle novějších měření zdvih pokračoval i v roce 2023. ^{[3, 1]}

Zvedající se střed obklopuje prstenec, který naopak pomalu klesá, asi o 2 mm za rok. Celá pohybující se oblast je široká kolem 170 km. Tvaru se pro podobnost s kloboukem říká „sombrero“. ^{[3, 2]}

Pod vrcholem se denně odehrávají zhruba 3–4 drobná zemětřesení, několikrát za měsíc přijdou roje až 60 otřesů. Nejsilnější zaznamenané mělo lokální magnitudo 3,7. Silný roj v únoru 2010 přišel po velkém zemětřesení Maule v Chile. ^{[3, 1]}

Zdvih si vědci vysvětlovali různě: přítokem magmatu, stoupajícím „balónem“ roztavené horniny (diapirem) nebo pomalým růstem tělesa, které ztuhne pod zemí. Studie v časopisu PNAS z dubna 2025 (Liu a kol.; Univerzita vědy a technologie Číny, Oxfordská a Cornellova univerzita) zobrazila nitro sopky pomocí signálů z více než 1 700 zemětřesení. Našla cesty, kterými k povrchu stoupají horké kapaliny, a zásobníky kapalin a plynů přímo pod kráterem. ^{[3, 2]}

Autoři z toho usoudili, že neklid sopky způsobuje nejspíš pohyb kapalin a plynů pod kráterem a že blízká erupce je málo pravděpodobná. Dříve se uvažovalo i o tom, že by zdvih mohl předcházet velké („supervulkanické“) erupci a vzniku kaldery. ^{[2, 3]}

Lidé kolem

Okolí sopky je téměř neobydlené; mokřady v okolí slouží k chovu lam a ovcí. Uturuncu leží severovýchodně od národní přírodní rezervace Eduardo Avaroa a je cílem turistů. První zaznamenaný výstup na vrchol vykonal geolog Friedrich Ahlfeld v roce 1955, horníci a místní tam ale mohli vystoupit dříve. ^[3]

Fakta

Poslední erupce

asi před 250 000 lety

Zdvih terénu

zjištěn 1992, 1–2 cm za rok (1992–2006)

Nejsilnější zemětřesení

ML 3,7

Magmatické těleso Altiplano–Puna

asi 20 km hluboko, kolem 50 000 km²

První zaznamenaný výstup

1955, Friedrich Ahlfeld

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená z mnoha vrstev lávy a sopečného materiálu z opakovaných erupcí

lávový dóm

kupa husté lávy, která se nad průduchem nahromadí, protože nedokáže daleko odtéct

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

ignimbrit

hornina z usazenin pyroklastického proudu – žhavé laviny popela, pemzy a plynů při velké výbušné erupci

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

InSAR

metoda, která z opakovaných radarových snímků z družic měří, o kolik se povrch země zvedl nebo poklesl, až s přesností na milimetry

diapir

těleso lehčí horniny nebo magmatu, které pomalu stoupá hustšími horninami nad ním

lokální magnitudo (ML)

míra síly zemětřesení počítaná z výchylek na blízkých seismografech; vhodná pro malé otřesy

Zdroje

1. Uturuncu, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Anatomy of a „zombie“ volcano: investigating the cause of unrest inside Uturuncu (o studii Liu a kol.: Anatomy of the magmatic–hydrothermal system beneath Uturuncu volcano, Bolivia, by joint seismological and petrophysical analysis, PNAS 122 (18), 2025, doi:10.1073/pnas.2420996122), University of Oxford, Department of Earth Sciences (2025)
3. Uturuncu, Wikipedia
4. Uturuncu, Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.